Málokterá postava českých dějin pozdního středověku je tak kontroverzní jako Kašpar Šlik. Tento původně chebský měšťan se vypracoval až na pozici císařského kancléře a hraběte. Jeho životní osudy nejsou sice neznámé, ale jeho životopisy jsou zatíženy mnoha mýty a chybami. V nedávné době se Šlikem podrobně zabývalo hned několik odborníků, jako například Petr Elbel, Andreas Zajíc nebo Michal Novotný. Cílem tohoto článku tedy není komplexní představení života Kašpara Šlika, ale přiblížení aktuálního stavu poznání této pozoruhodné osobnosti.
Na začiatku roku 1350 je Vilém z Lanštejna zase v okolí českého a rímskeho kráľa Karla, nakoľko sa očakávalo narodenie kráľovského potomka. Vilém z Landštejna 12. ledna 1350 vystupuje ako svedok na listine Rusa z Litic, ktorou potvrdzuje prijatie 600 kôp českých grošov od bratov z Rožmberka, ktoré zanechal jeho žene jej brat Heřman z Miličína. Zloženie svedkov naznačuje, že sa jednalo o rodinnú záležitosť, kedy sa Rus z Litic snažil ako svedkov využiť príbuzných. (Vilém z Landštejna, Jetrich a Remund z Kostolomlat a páni z Rožmberka).
Rok 1342 bol rokom dohodnutého odchodu kráľa Jana Lucemburského z Českého kráľovstva. Za svoj 2 ročný pobyt mimo Čiech sa kráľ Jan nechal od markraběho Karla vyplatiť. Draho zaplatené právo vládnuť chcel Karel prirodzene čo najlepšie využiť a hneď začal vládnuť podľa svojch predstáv.
před 1350 - 13. 8. 1403
Vzhledem k tomu, že jediný velmožský rod, pro který máme dochovaný nějaký komplexnější soubor informací i před 12. stoletím jsou Vršovci, jsou pro nás neustále významným objektem bádání, neboť nám mohou leccos napovědět o urozených mužích raného středověku. Přestože Vršovcům již bylo věnováno poměrně dost pozornosti, dosud nikdo se nijak podrobněji nevěnoval jejich majetkovému postavení. Vzhledem k současnému trendu v české medievistice, který začíná tzv. středoevropský model vývoje raně středověkých Čech odmítat, zní tato problematika velmi zajímavě a proto se pokusím podrobněji rozebrat otázku, zda byla primárním zdrojem moci Vršovců beneficia, tedy majetky spojené s knížecími úřady, nebo spíše jejich vlastní alodní majetek.
Stavebně historickou perlou České Kanady je hrad Landštejn. Tento hrad je jednou z mála staveb, kde se ve velké míře dochovalo mohutné románské jádro, které nemá obdobu v okolních českých hradech. Možná proto se mnozí historici, archeologové a badatelé pokoušeli objasnit jeho vznik, najít prvního zadavatele stavby a stavebníka, pochopit úlohu, kterou měl plnit. Všechno neznámé je tak trochu tajemné, proto jsme si dovolili nazvat tento náš článek „Tajemství vzniku hradu Landštejna“. Při analýze počátku dnešního hradu Landštejna je potřebné analyzovat jednak historii osídlování celé oblasti od Nové Bystřice až po Landštejn, včetně vazeb nejbližší osady Pomezí na samotný hrad, ale také analyzovat šlechtické rody ovládající toto území, historické reálie, archeologické výzkumy, stejně jako typologii hradu.<br> Jedná se o komplexní úlohu, při jejímž řešení badatelé došli k protichůdným závěrům. Podle jedné skupiny badatelů byla prvními staviteli hradu rakouská, resp. bavorská šlechta, podle druhé byl prvním stavitelem český král. <br> Pokusili jsme se sumarizovat všechny nám dostupné publikace, názory, historické informace a následně vyhodnotit argumenty pro a proti jednotlivým hypotézám. V obrázkové dokumentaci můžeme ukázat jen ty obrázky, které se nám podařilo získat v elektronické verzi.
Jaroslav Polách: Páni z Krumlova, Veduta 2014
Osoba Lva z Klobouk, zakladatele kláštera v brněnských Zábrdovicích, je příkladem úspěšné kariéry jedince na začátku 13. století, která neskončila založením významného rodu, ale kláštera.
Podnětem pro angažmá porýnských Hückeswagenů na severní Moravy byla vlastně pozdější přemyslovská světice Anežka. Poté, co nevyšel sňatek s Jindřichem Štaufem, zájem o její ruku v roce 1226 projevili Angličané, Přemyslovna se měla stát chotí jejich mladého krále Jindřicha III. Jako vyjednávač sňatku byl určen porýnský hrabě a leník kolínského arcibiskupa Engelberta II. z Bergu, Arnold z Hückeswagenu (Arnaldo de Hogensuag).
Jakub Jiří Jukl: Jan Smiřický ze Smiřic +1453. Vzestup a pád zakladatele slavného rodu. Veduta, České Budějovice 2012.