Světové dějiny

Vzestup Francie a nástup spřátelených dynastií do střední Evropy po roce 1300, díl II.

Uherský královský trůn se uvolnil 14. 1. 1301 smrtí posledního Arpádovce Ondřeje III. (1290-1301). Aktivní zájem o trůn projevovali Anjouovci už za jeho života. Vycházeli z příbuzenských nároků, kdy Marie, sestra předešlého krále Ladislava IV. Kumána, si vzala za manžela Karla II. z Anjou. Roku 1292 prohlásila Marie, že dává Uhry svému synovi Karlovi III. zvanému Martel. Martel umírá r. 1295, Marie se prohlašuje za uherskou královnu a nárok na uherský trůn předává synovi Karla III. (a jeho manželky Klemencie, dcery říšského krále Rudolfa Habsburského) Karlovi Robertovi. Dalším argumentem, ale spíše podpásovým, bylo zpochybňování arpádovského původu Ondřeje III.

Vzestup Francie a nástup spřátelených dynastií do střední Evropy po roce 1300, díl I.

Kolem r. 1300 v rychlém sledu vymřely tři hlavní středoevropské dynastie, které vládly svým státům po celý raný středověk - v českých zemích Přemyslovci, v Uhrách Arpádovci, v Polsku Piastovci. Chvíli to vypadalo, že z těchto událostí budou těžit Přemyslovci, když po uherské a polské koruně sahal Václav III. Ale právě tažení do Polska Václava stálo život a jím vymřela i dynastie českého státu.

Arthur Bretaňský a otázka následnictví v anjouovské Anglii

V srpnu roku 1186 se vévoda Geoffrey z Bretaně zúčastnil turnaje, který v Paříži pořádal francouzský král Filip II. August. V jeho průběhu se Geoffrey zranil nebo ulehl s blíže neznámou chorobou a zakrátko zemřel. Byl pohřben v chóru pařížské katedrály Notre Dame a můžeme-li věřit jednomu z dvorních kronikářů Filipa Augusta, král byl smrtí svého přítele a spojence velmi hluboce zasažen. Nenadálá smrt mladého bretaňského vévody zasáhla také jeho manželku, vévodkyni Konstancii, která očekávala narození potomka, po dvou dcerách snad konečně vytouženého syna a následníka. Dne 29. března roku 1187 přišel v Nantes na svět chlapeček, který dostal jméno Arthur. Právě se narodil jeden z možných dědiců největší říše tehdejší západní Evropy – Anjouovského impéria.

Francie prvních Kapetovců II. - Robert II. a Jindřich I.

Hugo Kapet se v roce 987 stal franckým králem, když nahradil předchozí dynastii Karlovců a ubránil se nárokům Huga z rodu Robertovců. Aby byla zajištěna královská kontinuita Kapetovců, nechal králem pomazat i svého syna Roberta. K ceremonii došlo roku 987 v Orleáns, jako samostatný král pak Robert působil od počátku devadesátých let.

Vznik polsko-litevské unie

Obě země tvořily po několik set let mohutné a silné soustátí, které se stalo důležitým činitelem evropské politiky. Jejich svazek vznikl původně z nutnosti bránit se společnému nepříteli, ale počátky nebyly rozhodně nijak růžové. Jak vlastně ke sblížení křesťanského Polska a pohanské Litvy došlo?

Francie prvních Kapetovců I. - Hugo Kapet

Západní Evropu kolem roku 1000 nám mj. popisuje burgundský mnich Rodulfus Glaber, který bývá nazýván „kronikářem kolem roku 1000“. Glaber nám dokumentuje celou řadu zásadních událostí: nájezdy Normanů, Saracény v jižní Evropě, události z dějin otonské římské říše ale hlavně vládu prvních francouzských králů z rodu Kapetovců.

Mor (1346-1352)

V polovině 14. století zachvátil Evropu největší mor v lidských dějinách. V nejvíce postižených oblastech (velkých městech v západní Evropě) mu podlehlo až mezi 30-70% obyvatel. Předpokládá se, že počet obyvatel mezi lety 1347 a 1352 se snížil asi o 40%.

Fridrich Barbarossa a III. křížová výprava 2. část

Po Barbarossově smrti zavládlo v řadách křižáků zděšení a beznaděj. Císař se totiž pro všechny ozbrojené poutníky stal téměř otcovským symbolem: vojevůdcem, který se o své vojáky stará, ochraňuje je, sdílí s nimi všechny nepříjemnosti, nedostatky i nebezpečí, snáší s nimi hlad, žízeň i únavu a bdí nad jejich životy během celé ozbrojené pouti. Samozřejmě zde rovněž působilo středověké sakrální pojímání panovníka, víra v jeho Boží vyvolení a fortunu, která zajistí úspěch i těm, kterým vládne.

Fridrich Barbarossa a III. křížová výprava 1. část

V této studii se zabývám vojenským tažením Fridricha Barbarossy v rámci Třetí křížové výpravy. Kterékoli téma spojené s osobností, jež zastává tak pevné místo v historickém povědomí jako Fridrich Barbarossa, je pro každého historika nepochybně velkou výzvou, a není proto potřeba ho nijak zvláště zdůvodňovat. Tato skutečnost, podobně jako ta, že osoba prvního císaře pocházejícího z rodu Štaufů stojí již od samého začátku v centru pozornosti autorů historických prací, ovšem představuje pro autora současně nemalý závazek. Také téma samotné Třetí křížové výpravy (obdobně jako témata křížových výprav všeobecně) se nepochybně odedávna těší velké a zasloužené pozornosti a to jak evropských, tak arabských historiků.