„Žalujemť vám na Zigmunda Uherského, ač hodné jest řéci, krále, kterýžto zapomněv sě nad urozením svým, příklad dobroty a milostivosti svých všech předkuov od sebe zapudiv, i oddal sě jest na ukrutnost neslýchanú, jižto této koruně královstvie Českého ukazuje pálením, panen i paní ohavným násilím, lidí i dietek mordováním i všelikakú jinú bezprávností, a to konečně a lstivě pod hájením kostela římského ukládaje, kříž krvavý v řádu křesťanském nikdy nezaložený sobě od papeže bezprávně na nás vydaný ku pomoci bera, kudyž by jazyk český od něho nejohavnější potupú a kacieřstvím po všem světu nevinně zhaněním shladiti mohl a cizozemce v této zemi zvelebiti a miesta Čechuov vyhnaných jimi osaditi…“ Tento krátký úryvek pochází z listu napsaného Pražany 5. listopadu 1420, který byl určen všem českým pánům. Je vzácným dobovým svědectvím o tom, jak smýšleli tehdejší Češi o Zikmundu Lucemburském, druhorozeném synovi Karla IV., římském a uherském králi, a také dědici českého trůnu. List byl vydán krátce poté, co se husité s vypětím všech sil dokázali za cenu velkých obětí ubránit I. křížové výpravě, a v bitvách na Vítkově a zejména u Vyšehradu zhatit Zikmundův sen o rychlém a snadném převzetí svého dědictví.
sázavský opat a zvolený biskup pražský
Jen málokterý král dosáhl takového věhlasu, jako svatý Ludvík IX. A je bezesporu těžké (nikoliv však nemožné) překročit stín slavného otce čili na jeho nástupce čekal nelehký úkol. Filip Smělý (1245 -- 1285) vlastně původně králem býti neměl ...
Výčet nejdůležitějších událostí českého středověku.
Psal se rok 1015, když veliký kníže Kyjevské Rusi Vladimír I. Svjatoslavič vydechl naposledy. Jeho slavná vláda byla spjata se vstupem Rusů na politické kolbiště křesťanských států. Nyní však tato výrazná osobnost zemřela a zanechala po sobě 12 synů. Kdo by se měl po otci chopit panování?
Srdečně Vás zveme na rytířský turnaj, který proběhne v sobotu 18. června 2022 v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi. Další podrobnosti v článku.
Když se řekne středověk, většina lidí si představí středověk evropský – dobu králů, rytířů, hradů a katedrál. Dokonce i ve školním dějepise se učí (až na výjimky) o středověku evropském. Je to patrně dáno tím, že námi užívaná periodizace dějin má svůj původ právě v Evropě. Lze si však zákonitě položit otázku – jinde se v téže době nic neodehrávalo, nevznikaly a nezanikaly státy, nemáme k nim nic hmotného dochováno?
Jaroslav Moudrý patří k nemnoha knížatům středověké Rusi, o nichž padne řeč na hodinách dějepisu. Veliký zakladatel chrámů, milovník moudrosti a hráč na poli mezinárodní politiky. Za jeho vlády prestiž Rusi opět stoupla, jeho dcery si braly krále celé Evropy. Než se však ocitl u moci, spáchal Jaroslav hned několik činů, o nichž bychom snad mohli říct, že byly až hanebné.
Jedna z posledních velkých záhad naší historie. O její vyřešení se pokusila již celá řada renomovaných historiků i badatelů-amatérů, ale každý, kdo se o to zatím pokusil, si na ní vylámal zuby. Některým se podařilo přinést průlomový výklad určitého aspektu, jiným i přes příliš fantaskní teorie podstatný detail, který zprvu unikal pozornosti, přesto všechno ale žádná z dosud publikovaných teorií nepřinesla uspokojivé řešení. Vždy se totiž dá některé zdánlivě objasněné tvrzení zpochybnit. A má vůbec záhada znojemské rotundy řešení? Opravdu zobrazuje genealogickou posloupnost Přemyslovců? Nebo je zobrazuje podle úplně jiného klíče? Nebo je to jen hříčka umělecké tvorby, která si pohrává s myšlením moderního člověka, tak odlišného od toho středověkého?
I když mě lucemburské období nikdy nepřitahovalo, přečetl jsem si monografii věnovanou prvnímu pražskému arcibiskupovi. Zajímalo mě, jak si autorka poradila s původem arcibiskupova rodu a možnými dozvuky předchozí éry.