Frencl neboli František, psaný z Buben, Litožnice nebo Kotvic, dnes Chotěvic (* 80. léta 14. století - po r. 1437) náležen zřejmě mezi málo pražských Němců, kteří se přidali k husitskému hnutí. Původně měšťan zakoupený v zázemí Prahy vstoupil do služeb Jana Žižky, stal se jedním ze signatářů jeho vojenského řádu a dotáhl to i na jednoho z hejtmanů sirotčího vojska. S polipanskou situací se ale nedokázal jako řada jiných bojovníků sžít a umírá zadlužen.
Štěpán z Březnice nebo Borku je příklad nižšího šlechtice, který v určitý okamžik ve svých rukou drží rozsáhlé panství - na hranici Čech se západní Moravou to jsou hrady Štamberk a Janštejn, městečka Třešť a Počátky. Nic z toho ale neudrží, hrady a městečka se dostávají do rukou vyšší šlechty nebo markraběte. Jako leník končí i sám Štěpán, s tvrzí Borek u Dačic.
Na konci listopadu v Polsku vyšlo nové vydání pokračování díla Andrzeje Sapkowského čili Zaklínače, v České republice se objeví až po Novém roce. Oficiální překlad zatím není, název lze přeložit jako Rozcestí nebo křižovatku krkavců.
Druhorozený syn knížete a později krále Vladislava II. a jeho první choti Gertrudy Babenberské, krátce olomoucký kníže (1172-1173), vyhnanec umírající 15. října po roce 1173 v exilu.
Jan řečený Kepka z Chlumu sezením na Svojkově byl méně významný český šlechtic, který proslul především doprovodem mistra Jana Husa do Kostnice. Tento muž se s pražským učencem skutečně spřátelil a snažil se ho u koncilu hájit - sám mistr Jan svého jmenovce označuje jako "věrného a statečného rytíře a mého dobrého dobrodějce." Po smrti Husově Jan z Chlumu působí ve službách královny Žofie v Mělníku. Po vypuknutí války se účastní Čáslavského sněmu, drží hrad Pihel a zřejmě krátce poté umírá.
Ve své eseji bych se chtěl zaměřit na koncept krize feudalismu v díle dvou významných marxistických medievistů minulého století, v dílech Františka Grause a Josefa Macka. Oba historici prožili zajímavé a v mnohých ohledech snad i pohnuté životy, během kterých se měnily jejich postoje. Graus i Macek začínali po druhé světové válce z pozic marxistických historiků, kteří byli ovlivněni dobovou politickou atmosférou. Postupem času se však jejich názory vyvíjely. Životní osudy vedly oba historiky po roce 1968 do zcela odlišných podmínek, než v jakých bádali doposud a z „prorežimních“ historiků se staly nepohodlné osoby.
Německý historik Dieter Hägermann vydal svoji rozsáhlou monografii o Karlovi Velikém s podtitulem "Vládce Západu". To zní nenápadně, ale je v tom schován jakýsi ideový posun od oproti historiografii před sto lety. Generace Němců a Francouzů ovlivněné nacionalismem se přetahovaly, čí tento významný vládce je, resp. koho je předkem. Karel jako císař obnovil římskou říši, která fungovala převážně v německy mluvících oblastech, v říši se nacházely i Cáchy. Francouzi zase odvozují jméno od Franků, linie francouzských králů se jmény Karel počítá s Karlem Velikým jako svým Karlem I. (a merovejský král Chlodvík je současně Ludvík I., a to v řadě, kde Ludvík IX. je zvaný Svatý, Ludvík XIV. je Král Slunce a Ludvíkem XVI. končí tato linie pod gilotinou).
Zdeslav (či Zdislav) Tluksa (psáno i Tluxa) byl příslušník nižší šlechty původem z Vysočiny, který působil od roku 1419 až do své smrti 20. 7. 1433 jako purkrabí významné katolické pevnosti Karlštejn. Zde přestál dobývání hradu husity v roce 1422, později opakovaně uzávíral s utrakvisty příměří a v průběhu 20. a 30. let se z něj stal významný vyjednavač s respektem i na druhé straně. Právě Zdeslava si vyžádal Prokop Holý jako průvodce na Basilejský koncil, po návratu karlštejnský správce umírá.
Saské války vedené Karlem Velikým byly zdlouhavým a krvavým konfliktem, na jehož konci stálo Sasko začleněné ve franské říši. Stalo se součástí natolik pevnou součástí říše, že po vymření rodu Karlovců převzali Sasové jak vůdčí postavení v říši, tak říšské ideje i franskou praxi.
V letošním roce si připomínáme 600 let od úmrtí husitského válečníka Jana Žižky z Trocnova, významné, byť rozporuplné postavy českých dějin, která je některými vnímána jako národní hrdina, pro jiné je však zločincem a vrahem. Jaký je aktuální stav poznání Žižkova života? A přísluší nám vůbec v dnešní době soudit jeho činy? Stručným shrnutím výsledků téměř 200 let trvajícího poznávání „historického Žižky“ na základě dochovaných pramenů, završených monumentálním Čornejovým opusem, se pokusí být tento přehledový příspěvek.