Hroznatovci, Hroznatovici nebo Hroznatici je moderní označení šlechtického rodu, který působil v severních a západních Čechách. Označení vychází ze jména nejznámějšího člena, blahoslavého Hroznaty, zakladatele kláštera v Teplé. Rod samotný už na konci 12. století používal erb tří jeleních paroží, později se ptal hlavně podle Gutštejna nebo Vrtby.
Když byl roku 1059 pomazán na krále, bylo mu pouhých sedm let. Je tak jasné, že malý Filip I. zpočátku nemohl vládnout sám. Regentem byl určen flanderský hrabě Balduin V., kterého do role regenta situoval patrně již Jindřich I.
Doktor teologie, mistr svobodných umění, rektor Sorbonny byl prvním, který nazval Karla IV. Otcem vlasti. Učenec Adalbertus Ranconis de Ericinio, se narodil zřejmě někdy na počátku 20. let 14. století, zemřel 15. srpna 1388.
Deník Právo v příloze Salon a internetové Novinky otiskly stať Jakuba Rákosníka o vztahu věd humanitních a přírodních.Naráží tam na častou otázku, k čemu jsou humanitní vědy užitečné, když nevyrábějí žádné hmotné statky k přežití.
Nejstarší doložené město dnešní České republiky je Bruntál zmiňovaný v souvislosti s rokem 1213. Doklad je to nepřímý, k r. 1223 obdržel nedaleký Uničov městská práva, která držel Bruntál už deset let. Městská práva jsou formalitou, která z jiného lidského sídla dělají právě město. Město tak mohlo vyrůst na základě staršího sídla, které bylo na město povýšeno, ale stejně mohlo být město nově založeno. A další možností je, že město bylo přeneseno, tedy že se obyvatelé starší osady přestěhovali do nově založeného města.
V srpnu roku 1186 se vévoda Geoffrey z Bretaně zúčastnil turnaje, který v Paříži pořádal francouzský král Filip II. August. V jeho průběhu se Geoffrey zranil nebo ulehl s blíže neznámou chorobou a zakrátko zemřel. Byl pohřben v chóru pařížské katedrály Notre Dame a můžeme-li věřit jednomu z dvorních kronikářů Filipa Augusta, král byl smrtí svého přítele a spojence velmi hluboce zasažen. Nenadálá smrt mladého bretaňského vévody zasáhla také jeho manželku, vévodkyni Konstancii, která očekávala narození potomka, po dvou dcerách snad konečně vytouženého syna a následníka. Dne 29. března roku 1187 přišel v Nantes na svět chlapeček, který dostal jméno Arthur. Právě se narodil jeden z možných dědiců největší říše tehdejší západní Evropy – Anjouovského impéria.
Na zasněžených krušnohorských pláních se v únoru 1126 rozhodovalo o českém knížeti. Svůj nárok se pokusil prosadit olomoucký údělník Ota II. zvaný Černý, jehož podpořil římský král Lothar III. V čele českého vojska stanul kníže Soběslav I.
Hugo Kapet se v roce 987 stal franckým králem, když nahradil předchozí dynastii Karlovců a ubránil se nárokům Huga z rodu Robertovců. Aby byla zajištěna královská kontinuita Kapetovců, nechal králem pomazat i svého syna Roberta. K ceremonii došlo roku 987 v Orleáns, jako samostatný král pak Robert působil od počátku devadesátých let.
Polský šlechtic, husita, popravený společně s Janem Roháčem z Dubé, *cca konec 14. století - 9. 9. 1437
Podzimní tažení českého krále Přemysla Otakara II. roku 1276 proti zvolenému římskému králi Rudolfu Habsburského skončilo bez boje. Hrdý Přemyslovec se musel poddat, složit Rudolfovi lenní slib. I když doufal v zachování všech svých zemí, Habsburk mu vrátil lenní korouhve pouze za Čechy a Moravu, nikoliv za rakouské země. Následně uzavřená mírová smlouva mezi oběma panovníky k míru nevedla, snad ještě v roce 1276 proti českému králi povstali Vítkovci. Členové mocného jihočeského rodu měli jako „služebníci římského krále” diplomatickou podporu a ochranu Rudolfa. Jejich odpor proti českému králi nezakončila druhá (z května 1277) ani třetí (ze září 1277) mírová smlouva mezi Přemyslem a Rudolfem, ale vojenské tažení českého krále na konci téhož roku. To však napětí nezmírnilo, Přemysl těžce nesl vměšování římského krále do českých záležitostí a doufal ve znovuzískání ztracených Rakous, Štýrska a Korutan. Střední Evropa směřovala k dalšímu měření sil mezi „králem železným a zlatým” a „chudým hrabětem”.