Martin Juřička

Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době

Páni z Házmburka byli jednou z mnoha větví starobylého rodu Buziců, kteří měli ve znaku kančí hlavu. Jejich příbuznými byli ve vrcholném a pozdním středověku také rody Lvů z Rožmitálu, pánů ze Šelmberka, Zajíců z Valdeka apod. Asi od poloviny 14. století pak budoucí Zajícové z Házmburka začínají užívat dělený štít s kančí hlavou a znakem jejich rodového příjmí – zajícem.

Úvahy o majetkovém postavení Vršovců a původu jejich moci

Vzhledem k tomu, že jediný velmožský rod, pro který máme dochovaný nějaký komplexnější soubor informací i před 12. stoletím jsou Vršovci, jsou pro nás neustále významným objektem bádání, neboť nám mohou leccos napovědět o urozených mužích raného středověku. Přestože Vršovcům již bylo věnováno poměrně dost pozornosti, dosud nikdo se nijak podrobněji nevěnoval jejich majetkovému postavení. Vzhledem k současnému trendu v české medievistice, který začíná tzv. středoevropský model vývoje raně středověkých Čech odmítat, zní tato problematika velmi zajímavě a proto se pokusím podrobněji rozebrat otázku, zda byla primárním zdrojem moci Vršovců beneficia, tedy majetky spojené s knížecími úřady, nebo spíše jejich vlastní alodní majetek. Vycházet budu především z Kosmovy kroniky, která je jediným pramenem, který nám dovoluje nějakým komplexnějším způsobem sledovat osudy Vršovců v 11. a na počátku 12. stol. Svoji práci budu stavět na několika prokazatelných (nebo alespoň velice pravděpodobných) skutečnostech, které nám Kosmova kronika (ve spojení s dalšími prameny) i přes svou jistou tendenčnost podává. Pokud přijmeme události líčené Kosmou za alespoň částečně pravdivé, lze určitě počítat se dvojím vražděním Vršovců v letech 1003 a 1014, které kromě Kosmy shodně popisují také Quedlinburské anály a kronika Dětmara z Merserurku, se skutečností, že se Vršovci objevovali jako družiníci a úředníci Břetislava II., který je však od svého dvora později vyhnal a zbavil je knížecích úřadů, dále s tím, že je brzy poté do svých služeb opět přijal Bořivoj II. a navrátil jim jejich úřady a nakonec také s jejich třetím vyvražděním v roce 1108 knížetem Svatoplukem.