Lev z Klobouk
Jako pravděpodobného příbuzného (otce nebo staršího bratra) Lva je možné označit Soběhrda z Klobouk. Příbuzenský vztah není nikdy v pramenech vyjasněn, jejich příbuznost lze předpokládat s jistou mírou nejistoty na základě stejného sídla, moravských Klobouk.
„Moravský" Soběhrd je znám až v roce 1201, tehdy je svědkem donace Štěpánovic klášteru v Hradisku u Olomouce královskou rodinou, tedy Přemyslem, Konstancií a jejich synem Vratislavem. K ztotožnění tohoto muže s klobouckým Soběhrdem napoví jeho umístění za dalšími moravskými šlechtici (Blud, Medlo, Pomnen, Semislav). Jako Soběhrd z Klobouk je uveden až v Olomouci roku 1207. Na této listině je zajímavé, že ač je Soběhrd uveden ke konci, jako jediný a vlastně první na Moravě s místem, kde sídlí, čili s predikátem. Ve stejné době pán z Klobouk svědčí ještě u jedné donace, která se odehrála v Olomouci, kdy Přemysl s manželkou dávají pozemky v Bukovanech klášteru svatého Petra v Olomouci To je také poslední zmínka v českém diplomatáři o Soběhrdovi (z Klobouk). Poté následuje až falzum ze 13. století, které má datum léta 1234-1235, podle kterého má Přemysl potvrzovat privilegia olomouckého biskupství. Lev – mocný muž Brněnska
Lev z Klobouk vstupuje ve známost moderních historiků až na přelomu prvního a druhého desetiletí věku posledních Přemyslovců jako zakladatel kláštera v brněnských Zábrdovicích, jeho úřednická kariéra je překvapivě doložena až později. Jí se ale budeme věnovat nejdříve.
Silvestra roku 1213 Lev strávil v Prostějově, kde jako brněnský sudí dosvědčil potvrzení imunit johanitům na Moravě. Lev v této funkci pravděpodobně působil už dříve (nepřímý důkaz je vlastnictví dvora a kostela v Zábrdovicích), tato funkce i on je v listinách doložen poprvé. Papežské potvrzení ho nejmenuje, i když z logiky věci musel zakladatel kláštera žít v době založení kláštera.
Ještě před smrtí markraběte Vladislava (společně s bratrem a synovci) je Lev svědkem markraběcí listiny, ve které potvrzují Hartlebovi vesnici Načeratice na Znojemsku. Lev na brněnské listině z června 1222 je ke konci zástupu svědků, s predikátem, ale bez žádné funkce. Na potvrzení statut Konráda Oty pro Znojemsko, které provedl Přemysl po smrti svého bratra, ve Znojmě je Lev již ve funkci komorníka, na dalším dokumentu monarchy pro rajhradský klášter z Brna druhé poloviny roku je uveden jako brněnský komoří, brněnským sudím (a jeho nástupcem) v obou případech je Ratibor (z Deblína) Je otázka, kdy k této změně na pozicích sudího a komorníka došlo, zda až po smrti Vladislava Jindřicha nebo ještě za jeho života. Prameny tuto otázku nezodpoví, brněnský soudce je pro začátek 13. století doložen jen v roce 1213 a 1222, nelze tedy říct odkdy dokdy jím Lev z Klobouk byl.
Lev je doložen v Brně (hned za hrabišicem Kojatou) také v roce 1225, kdy Přemysl se synem Vratislavem potvrdili vlastnictví hospody v Přerově klášteru v Hradisku. Lev, zde není označen jako komorník, ačkoliv tuto funkci nepostrádá olomoucký Jindřich a „jeho purkrabí" Holáč. Šlo by argumentovat tím, že Lvův komornický titul byl v tomto okamžiku irelevantní, Přerov nebyl v jeho jurisdikci, Lev by zde vystupoval jako vážená osoba na Moravě. Opačným dojmem ale působí o rok mladší brněnská listina Otakara, který upravuje vztahy mezi svatopeterským chrámem v Brně a jeho dceřiným kostelem v Kuřimi. Lev je zde sice označen jako dominus, za Ratiborem (sudím?) a Štěpánem z Medlova, ale před brněnským purkrabím Tasem, který je jako purkrabí výslovně uveden.
Sedmého listopadu 1228 je Lev opět komorníkem, ale v prestižnější Olomouci. Z tohoto titulu i váhy své osobnosti je prvním svědkem potvrzení „velehradských" práv nově založenému klášteru v Oslavanech. Překvapivě ale nepokračuje s králem v jeho cestě po Moravě a není při potvrzení výsad Velehradu (27. 11. 1228), kde by jako olomoucký komorník spíš neměl chybět. Zde je jako komoří (nikoli znojemský, kterým je Vrš) označen Vok. Při jednom potvrzení práv Zábrdovic až v roce 1235, je Vok označen jako podkomoří, brněnským komorníkem je Svéslav.
Lev z Klobouk je doložen i v pramenech pochybné hodnoty Nejstarším falzem (z hlediska doby, do které se datuje) ve kterém se objevuje, je „zakládací listina" dolnoukounického kláštera, Lev v roce 1173 nebo i 1183 zřejmě nebyl ještě významnou osobou, možná tehdy ani nežil.
Lev, jako brněnský komorník je uveden na falzu, které samo sebe datuje k 22. 2. 1203, zde ale nesedí i jiné funkce a dokonce i osoby (např. Crh a Častolov z Čeblovic se objevují až na konci 20. let).
Věcně správné by mohlo být falzum, ve kterém Přemysl k 28. dubnu 1218 potvrzuje Štěpánovi z Medlova jeho práva a majetky v Medlově. Jako první svědek vystupuje Lev, brněnský komoří, za ním jsou dvě jména, také s Brnem spojená, Ratibor a Tas.
O významu Lva na středověké Moravě, svědčí i průběh konsekrace kostela sv. Kunhuty v květnu 1211. Dne 14. května 1211 hostil Lev na svém sídle v Kloboukách krále Přemysla Otakara I. Dalšího dne proběhl samotný akt konsekrace, jehož se účastnili také východočeští Děpoltici, a zřejmě také dcera uherského krále Ondřeje II. budoucí svatá Alžběta Durynská, naopak zeměpán Vladislav Jindřich chyběl. Role hostitele se ujal olomoucký biskup Robert, v jehož diecézi se kostel nacházel, svatyni vysvětil hnězdenský arcibiskup Jindřich Kietlicz, který byl v té době ve vyhnanství po konfliktu s Vladislavem Hůlkonohým. Konečně dva oltáře posvětil pražský biskup Daniel.
Klášterní nekrologium datuje smrt Lva k 10. březnu, ale roku 1160 (resp. 1260). Na základě tohoto denního data (smrt zakladatele v nekrologiích bývá přesná, resp. v odchylkách řádu jednotlivých dní), a posledního doložení 7. listopadu 1228 je možné vytvořit hypotézu, že po tomto datu se Lev roznemohl, tak aby na konci měsíce necestoval na Velehrad, a v březnu roku 1229 umírá. Datum 10. březen 1230 by zase bylo blíže ročnímu datu nekrologia. Založení kláštera v Zábrdovicích
Premonstrátská kanonie, počin, jímž Lev vstoupil do povědomí mnohých, vznikla v místech, kde měl Lev dvorec, který mu byl jistě užitečný při vykonávání úřadu sudího a komorníka (to by zároveň posouvalo držení těchto beneficií do doby před založením kláštera). Zde také stál kostel sv. Kunhuty, prvotní klášterní svatyně.
Dne 3. dubna 1209 byl v Lateráně vydán list tehdejší hlavy křesťanstva, papeže Inocenta III. V něm je první zmínka o premonstrátském klášteře v Zábrdovicích, který má v čele Arnolda. Služebník služebníků božích v dokumentu potvrzuje první majetkové nadání, vesnice Šaratice (Zyretitz), Čenkovice (Cancowiz, zaniklé u Těšan), (Velké) Hostěrádky (Otradiz, v další listině už v čitelnější podobě) a Borkovany (Borkowaz). Klášter papež samozřejmě bere pod svoji ochranu. Další papežské potvrzení klášteru pochází z roku 1237, vydavatelem je Řehoř IX. s počet potvrzených vesnic (nebo spíše lokalit) se zvyšuje na 24. Zde jsou prvně uvedeny Klobouky jako majetek kláštera, stejně jako Přestavlky (zaniklá ves u Boleradic), Diváky, Bohunice, Kohoutovice, Podolí, zmíněny jsou dále Zábrdovice, dále Ochoz, Křtiny, neznámé Kohi, Útěchov (jako Utěšenice), Zbýšov, Mezilesice (zaniklá ves u Kobeřic), Částkovice (zaniklá u Hostěrádek), Bohumilice, lokality Kamenec (zaniklá u Bohumilic, resp. U Kamene) a Jezero (dnes část Pozořic, resp. U Jezera). Výčet uzavírají Koválovice, Drahonice (Drahoňovice, neznámo kde) a Levice.
Tento výčet lze porovnat s věcně správným falsem, kde Přemysl Otakar a Vladislav Jindřich potvrzují Lvovo nadání. Mluví se zde o Svinošicích, Přibyslavicích, Borkovanech a Čeňkovicích. Manželka Lva měla přidat ještě Šaratice a Zbýšov. V druhém falzu, kde je Lev pro rok 1210 označován jako brněnský komorník, Vladislav Jindřich přidává dvůr ve Svitavách, volský potah a část řeky Svitavy, les Skalice a Seč (Sizza) a Obecná Ochoz (podle Hurta lesy Obec a Ochoz), dále ves Maloměřice. Lev podle této listiny přidává oproti předchozímu navíc Kohoutovice, kostel Panny Marie na brněnském hradu. Manželka Lva Richsa měla darovat polovinu Šaratic (zbytek byl směněn za dar Markéty, vdovy po Přibyslavovi a Sasína s dcerou Přibyčestou), v souvislosti s manželkou není jmenován Zbýšov. Naopak je jmenována druhá manželka Sofie (v klášterním nekrologiu uváděna jako Berta). Ta měla do své smrti nebo do svého opětovného sňatku, pokud přežije bezdětného manželka držet majetky Klobouky, Diváky, Přestavlky, Kamenec, Jezero, Koválovice, Drahoňovice, Částkovice, Hostěrádky, Bohumilice, Mezilesí, Útěchov, Maloměřice (dar markraběte klášteru?) a dvůr v Zábrdovicích. Když pomineme Levice, darované Přemyslem v roce 1234, můžeme porovnáním falz s papežskými konfirmacemi určit první majetky kláštera a zprostředkovaně i Lva. Falza se neshodují s papežským potvrzením Velkých Hostěradic v r. 1209, v prvním falzu chybí úplně, v druhém měly být darovány až po skonu zakladatele, v majetku kláštera už byly při jeho založení. Každopádně patřily Lvovi. Tomuto šlechtici patřily Svinošice a Přibyslavice, které klášter vlastní z jeho rukou podle falz, nikoliv podle papežské listiny.
V potvrzení z roku 1237 oproti druhému falzu přebývají Bohunice, Podolí, Ochoz (pokud počítáme ves), Křtiny, neznámé Kohi. Tyto vesnice tedy nejspíše nepatřily Lvovi. Chybějící Zbýšov v druhém falzu je možné pominout, je doložen prvním. Rozpor mezi falzy (pokud je uznáme za pravdivé) není složité vysvětlit. Klášter prodal vzdálenější majetky, vsi Svinošice (u Blanska) a Přibyslavice (u Velké Bíteše, a Maloměřice, snad i dvůr ve Svitavách (ten jako nemusí konfirmace registrovat, není vesnicí), za utržené peníze rozšířil své dominium v blízkosti konventu Bohunicemi, Podolím, Křtinami a vsí Kohi, zřejmě i vsí Ochozí, kde už z dřívějška držel les. Část těchto majetků mohly být i dary jiných šlechticů (jak je doloženo v druhém falzu), které nejsou zaznamenané. Získané prostředky byly použity k také výstavbě kláštera.
Majetek Lva z Klobouk je možné vyčíslit na dvě sídla v Zábrdovicích (s dvorem) a Kloboukách, vesnice Bohumilice, Borkovany, Částkovice, Čenkovice, Diváky, Drahoňovice, Jezero, Kamenec, Koválovice, Mezilesice, Přestavlky, Přibyslavice, Svinošice, Útěchov a Velké Hostěrádky. (celkem 17 lokalit). K tomu kostel Panny Marie na Starém Brně. Jeho manželka držela nadto polovinu Šaratic a celou ves Zbýšov. Není ovšem možné rozlišit, které lokality Lev zdědil (kromě Klobouk), které vesnice vysadil, které koupil, případně prodal. V Kloboukách samotných a okolí je osídlení doloženo už pro 9. století (včetně jezdeckých hrobů tehdejší nobility), kolonizace tohoto prostoru tak mohla jen doplnit a rozšířit tehdejší sídelní strukturu. Předpokládat lze také, že mohl získat určité majetky jako brněnský sudí, brněnský a olomoucký komorník. Snad tak je možné vysvětlit držbu kostela Panny Marie na Starém Brně. V případě úvah, zda Lev získal také majetky na Olomoucku, není doklad o tom, že by v této části Moravy cokoliv vlastnil, všechny jeho majetky jsou v užším nebo širším okruhu Brna. Lev z Boleradic a pokračování rodu
Sofie, jak se domnívá Rudolf Hurt, zemřela bez dědice v roce 1235, nebo krátce před ním, každopádně před potvrzením imunit klášteru Přemyslem na konci března 1235. Po její smrti, v duchu výše zmíněného dokumentu, připadly klášteru.
Další Lev je zmíněn v pramenech až v roce 1234, jako svědek listiny louckého kláštera. V této době na Brněnsku působí ovšem dva Lvové, což dokládá Přemyslovo potvrzení svobod Zábrdovicím z jara 1235, zde je jak Lev, syn Velena (z Ořechova), tak i Lev z Boleradic, domnělý příbuzný (synovec?) Lva z Klobouk. Opět se pán na Boleradicích vyskytuje v srpnu 1237 v Brně, kdy Václav I. dává svatopetrskému kostelu ves Bosonohy a poté v roce 1240, kdy dává klášteru mlýn Václav I. V roce 1243 jeden ze Lvů svědčí na donaci patronátu v Miroslavi oslavanskému klášteru. Další zmínka o Lvu z Boleradic pochází až z roku 1255. V roce 1262 je dominus (zde může jít o úctu k příbuznému zakladatele) Lev svědkem listiny zábrdovického kláštera a potvrzení biskupem Brunem. V roce 1268 je brněnským cúdařem, poslední zmínka o něm pochází z března roku 1271.
Lev z Boleradic, příbuzný pána z Klobouk a snad i kmotřenec, se s podobnou mírou pravděpodobnosti neřadí k rodině, neboť ochranu kláštera přejímá panovník, nikoliv Lev z Boleradic.
V roce 1238 dosvědčuje v Hulíně markraběti Přemyslovi potvrzení újezdu Semislav doubravnickému klášteru Petr, syn Soběhrda. Snad mohl být příslušníkem rodu, jeho další ztotožnění s některým šlechticem 13. století je ale nejasné. Závěr
Lev z Klobouk patřil v první třetině 13. věku mezi nejvýznamnější lidi na Moravě, jeho slovo platilo u panovníků, kteří ho dokonce i v Kloboukách navštívili, byl postupně sudím a komorníkem v Brně, na sklonku svého života komorníkem taktéž v Olomouci. Jeho majetky, pokud je možné dedukovat ze založení kláštera, čítaly téměř 20 položek. A konečně založení kláštera v Zábrdovicích, jistě sen mnohých zbožných šlechticů, se Lvovi splnil – Lev z Klobouk se tak po Vilémovi z Pulína a jeho Dolních Kounicích stal druhým šlechtickým zakladatelem kláštera na Moravě.
Příběh Lva z Klobouk je v mnohém podobný smutnému příběhu jeho pána Vladislava Jindřicha, jemuž věrně sloužil. Oba doufali, že založí rodovou linii a zakládali pro ni nekropole (Velehrad a Zábrdovice), oba muži zemřeli bezdětní, Lev i přesto, že se podruhé oženil pravděpodobně s ženou z německého (rakouského) rodu. Absence dědice u něj vedla k tomu, že posléze konventu daroval i zbytek svých majetků, včetně sídla v Kloboukách. Pro jeho příbuzného (synovce?) Lva to znamenalo budování nového sídla v Boleradicích a propad v žebříčku moravské šlechty.
Použitá literatura:
BOROVSKÝ, Tomáš: Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě, Brno 2005
Ladislav HOSÁK, Dějiny Hustopečska do poloviny 14. Století. Příspěvek ke starším dějinám Moravy. Praha 1948
Rudolf HURT, Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Brně-Zábrdovicích, VVM, Příloha 1. čísla, 1969
Jan KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, Praha 2005
Vladimír NEKUDA, Zaniklé vesnice na Moravě v období feudalismu, Brno 1961
Václav NOVOTNÝ, České dějiny, dílu 1. část III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I., Praha 1928
Mojmír ŠVÁBENSKÝ, Počátky Klobouk v písemných pramenech, in: Klobouky u Brna. Město, dějiny, krajina a lidé, ed. Emil Kordiovský, Brno 1998
Martin WIHODA, Vladislav Jindřich, Brno 2007