Jindřich z Lipé (+26. srpna 1329) byl v první čtvrtině 14. století nejvýznamnějším šlechticem v království. Předpoklady zářné kariéry měl už v okamžiku narození - pocházel z mocného rodu Ronovců erbu ostrví. Nejvyšších pozic dosáhl už za vlády Jindřicha Korutanského a udržel si je v dynamických časech po nástupu Lucemburků na český trůn - aby závěr svého života strávil v Brně po boku Elišky Rejčky.
Čeněk z Vartenberka byl český šlechtic, pán na Jičíně a významný politik sympatizující s husity. Jako nejvyšší pražský purkrabí měl v letech 1414-1420 značný vliv na vývoj tehdejších Čech. Blízký spolupracovník Jana Husa - pravděpodobně hlavní iniciátor protestního listu (1415) proti upálení reformátora na hranici. Později několikrát změnil víru (a stranu) z husitské na katolickou a naopak.
Hynek Krušina IV. z Lichtenburka (*cca 1392 - 4. 3. 1454) byl významný český šlechtic a člen rodu Lichtenburků. Tento šlechtic byl aktivní během husitských válek, kdy často měnil strany a uzavíral různé spojenectví podle momentální situace. Proslul svou schopností přežít politické turbulence a udržet si své majetky a vliv.
Hroznatovci, Hroznatovici nebo Hroznatici je moderní označení šlechtického rodu, který působil v severních a západních Čechách. Označení vychází ze jména nejznámějšího člena, blahoslavého Hroznaty, zakladatele kláštera v Teplé. Rod samotný už na konci 12. století používal erb tří jeleních paroží, později se ptal hlavně podle Gutštejna nebo Vrtby.
Mezi šlechtickými rody, které sehrály důležitou úlohu v českých dějinách v období posledních králů dynastie Přemyslovců, byl i rod erbu trojlistu. Ten se ve svých počátcích nazýval podle Všechrom u Strančic, a až později můžeme jeho členy označit jako pány z Říčan.
Páni z Házmburka byli jednou z mnoha větví starobylého rodu Buziců, kteří měli ve znaku kančí hlavu. Jejich příbuznými byli ve vrcholném a pozdním středověku také rody Lvů z Rožmitálu, pánů ze Šelmberka, Zajíců z Valdeka apod. Asi od poloviny 14. století pak budoucí Zajícové z Házmburka začínají užívat dělený štít s kančí hlavou a znakem jejich rodového příjmí – zajícem.
