Vratislava

Petr Povolný
Šlechta
Manželka Hrabišice

Byla ženou posledního člena mostecké větve rodu Hrabišiců, jenž byl nejmladším synem někdejšího komorníka Hrabiše (III.).1 Jeho mladší synové, Všebor (IV.) a Kojata (III.), žili ve stínu svých úspěšnějších oseckých příbuzných.2 Nejen jednotlivé rodové větve Hrabišiců, ale i oba bratři byli důsledně majetkově odděleni.3

Paní Vratislava byla podle jména domácího původu a jistě pocházela z přiměřeně významného rodu.4 Téměř současná smrt manželů podporuje domněnku, o jejich generační sounáležitosti a jediném manželství pana Kojaty.5 Podle písemných pramenů zůstalo manželství bezdětné a paradoxně i díky tomu se mohla dožít slušného věku. Vratislava je tradičně pokládána za fundátorku konventu božehrobců ve Světci u Bíliny, ženského protějšku kláštera v Praze na Zderaze.6 Nevíme, kde božehrobce Hrabišici potkali, ale mostecká větev jim věnovala trvalou přízeň. I přesto zůstali kanovníci božího hrobu exotickou řeholí, ležící na okraji zájmu českých donátorů.7 Zatímco doba založení světeckého konventu kolísá, zderazský klášter je dnes pokládán za pravděpodobné dílo předchozí generace rodu.8 Bezdětná šlechtična mohla světecké založení dokončit a být vnímána jako faktická zakladatelka.9 Nelze vyloučit, že ve Světci ležícím v sousedství kastelánské Bíliny a předpokládaných hrabišických sídel pobývala a ke „své" fundaci získala silný vztah.10

Kojatův testament, z roku 1227, přiřkl velkou část velmožova majetku zderazským božehrobcům, u kterých si přál být pohřben.11 Užívacím právem k těmto statkům, disponovala až do smrti, velmožova vdova.12 Následující události i místo jejího pohřbu mohlo ovlivnit pořadí, v němž manželé zemřeli. Ve Světci, nebo u premonstrátek v Doksanech, patrně strávila nedlouhý zbytek života. Právě v doksanském nekrologiu je zachycen, mezi zápisy z let 1227-1230, skon světecké zakladatelky.13 V jednom z božehrobeckých konventů byla zřejmě pohřbena i když nemůžeme vyloučit ani Doksany, k nimž mohl mít vztah její mateřský rod.

Předpokládá se, že její manžel zemřel krátce po sepsání testamentu, ještě v roce 1227.14 Další hypotéza život pana Kojaty mírně prodlužuje, ale ani v ní nedožije následujícího desetiletí.15

  1. Smrt Hrabiše (III.) se klade většinou ještě do roku 1197 (1197/1198), kdy se naposledy objevuje v písemných pramenech. Jeho patrně mladší bratr Slavek (I.), se bezpochyby dožil vysokého věku (1188-1226) a stal se zakladatelem osecké větve rodu - pánů z Rýzmburka. Velímský Tomáš: Hrabišici, páni z Rýzmburka (dále jen Hrabišici), NLN 2002, s. 29, 272. ↩︎

  2. Nejstarší z bratrů Hrabiše (IV.) se objevil s otcem a strýcem Slavkem (I.) jen na konfirmaci tzv. Hroznatovy závěti, roku 1197 a záhy pravděpodobně zemřel. Oba mladší bratři zemřeli v rozmezí maximálně několika let (1224-1229), to naznačuje, že se mohli narodit brzy po sobě. Hrabišici, s. 38-40. ↩︎

  3. Velímský Tomáš: Hrabišici Všebor a Kojata a počátky vrcholně středověkého Mostu, ČČH 3/1992, s. 329 (dále jen Hrabišici Všebor a Kojata). Hrabišici, s. 272-273. ↩︎

  4. Vratislava je zmíněna pouze v obou verzích Kojatovy závěti. CDB II č. 302 s. 300, č. 303, s. 302. ↩︎

  5. Tomas Jindřich: Od raně středověké aglomerace k právnímu městu a městskému stavu (dále jen Od raně středověké), Okresní vlastivědné muzeum Litoměřice 1999 (Přináší na s. 277-306. studie ke vzniku města Mostu a tedy i rozbor testamentů Kojaty z Mostu a s nimi souvisejících listin.), s. 294. ↩︎

  6. Hrabišici, s. 40, 43-44; Merhautová Anežka: Někdejší ženský klášter ve světci, Umění 1963, s. 290-293; Svátek Josef: Z dějin konventu řádu svatého hrobu ve Světci u Bíliny, Zprávy a studie oblastního muzea v Teplicích, 2/1969. ↩︎

  7. Novotný Václav: České dějiny I/3, s. 132-134, 154, 195, 613, 910, Praha 1928; Uličný Petr: Kristův hrob a jeho pražští ochránci. Z topografie kláštera božehrobců na Zderaze. Staletá Praha, č. 2/2014, s. 18-47. Světeckému konventu a kostelu, který je datován už do konce 12. století, se autor věnuje na s. 35-37. ↩︎

  8. Hrabišici Všebor a Kojata, s. 326. ↩︎

  9. Majetek světecké fundace známe až z pozdní doby a nesporně pocházel od Hrabišiců. Hrabišici, s. 43-44. ↩︎

  10. Kincl Jaromír: Dva testamenty šlechtice Kojaty, Acta Universitatis Carolinae - juridica 3, 1978, s. 301-320. Hrabišici, s. 43. ↩︎

  11. Od raně středověké, s. 294. ↩︎

  12. Svátek Josef: Z dějin konventu řádu svatého hrobu ve Světci u Bíliny, Zprávy a studie oblastního muzea v Teplicích 2/1969, s. 10. ↩︎

  13. Hrabišici Všebor a Kojata, s. 323. ↩︎

  14. Hrabišici, s. 40. ↩︎

  15. Podle J. Tomase zemřel Všebor roku 1227 a Kojata až po novém daru klášteru v Opatovicích, který byl zlistiněn roku 1229, Od raně středověké, s. 295-296; CDB II., č. 324, s 327. Naopak T. Velímský předpokládá, že tuto vesnici klášter obdržel už před sepsáním Kojatovy závěti. Hrabišici, s. 41. ↩︎