Kateřina z Ludanic (*1.1565/1567-†22.6.1601) byla posledním potomkem slavného rodu pocházejícího z Uherského království. Její osud však dokládá, že ani vznešený původ či peníze vám nezajistí šťastný život a spíše tím poukazuje na úskalí tehdejší doby.
Postavení žen se v průběhu staletí vyvíjelo a měnilo, nebylo samozřejmě rovnocenné s postavením mužů, nicméně v této oblasti panuje mezi širokou veřejností poměrně mnoho fám a nepřesností. Pokusím se nastínit status žen ve středověku a raném novověku s akcentem k situaci v našich zemích. Obecně lze uvést, že studium žen v dějinách velmi znesnadňuje nedostatečná pramenná základna, neboť jejich autoři se zásadně věnují mužům, jejich ženským protějškům pak pouze okrajově. Nejvíce informací máme pochopitelně o ženách z nejvyšších vrstev obyvatelstva – příslušnicích panovnických rodů, vyšší šlechty, později i měšťankách. V novověku se k tradičním písemným pramenům – kronikám a listinám – přidaly i dopisy, takže o osobním životě jednotlivců můžeme zjistit více než ve středověku, i tak se ale prameny povětšinou věnují mužům.
A další ženy její doby – Svatava (Luitgarda), Marie (rakouská markraběnka), Gertruda Babenberská, Marie Srbská, Durancie, Cecílie Durynská, Eliška Polská, Richsa, Alžběta Uherská, Helicha Wittelsbachová, Markéta, abatyše Anežka. Touto kapitolou vyprávění o slavných či méně známých Přemyslovnách se dostaneme do doby konce vlády knížete Soběslava, éry krále Vladislava II. a jeho nástupců Bedřicha a Soběslava II.
Hidda Wettinská, Adléta Uherská, Judita Česká, Wirpirka, Eufémie, Richinza, Sofie, Gerberga, Ida, Adléta Maďarská a další Přemyslovny na dvoře Vratislava II. a jeho nástupců.
