Jindřich z Lipé (+26. srpna 1329) byl v první čtvrtině 14. století nejvýznamnějším šlechticem v království. Předpoklady zářné kariéry měl už v okamžiku narození - pocházel z mocného rodu Ronovců erbu ostrví. Nejvyšších pozic dosáhl už za vlády Jindřicha Korutanského a udržel si je v dynamických časech po nástupu Lucemburků na český trůn - aby závěr svého života strávil v Brně po boku Elišky Rejčky.
Dědička polského trůnu Richenza, u nás známá jako Rejčka, jediná česka královna, která usedla na trun hned dvakrát, po boku Přemyslovce Václava II. a Habsburka Rudolfa I. řečeneho Kaše. Dáma, která se také proslavila láskou k českému velmoži Jindřichu z Lipé, nejmocnějšímu muži země česke v době dalšího krále Jana Lucemburského.
Po násilné smrti posledního mužského Přemyslovce Václava III. v srpnu 1306 se velmi rychle zformovaly dvě strany soupeřící o titul českého krále. Převahu mezi českou šlechtou měl zpočátku Jindřich Korutanský, manžel Přemyslovny Anny. Korutanského vévodu z rodu Menhartovců ještě v létě 1306 vyhání z Čech Rudolf Habsburský se svým otcem Albrechtem, toho času římským králem. Nakonec tím, kdo nakonec zasedne na trůnu českých králů dědičně, není ani Habsburk nebo Menhartovec, ale dynasta z dalekého Lucemburska. Jediný syn lucemburského hraběte a tenhy i římského krále Jindřicha VIII Jan. Na konci roku 1310 na český trůn dědičně nastupují Lucemburkové.
Po nástupu na český trůn se mladý Jan potýkal především s českou šlechtou. Vyrostlý ve francouzském prostředí věřil, že bude nezpochybnitelná hlava království a šlechta mu bude poslušna. Naopak sebevědomá šlechta po výběru několika králů usilovala, aby byla oním krkem, který hlavou království otáčí. Kromě konfliktu panovníka se šlechtou první dekádu vlády Jana Lucemburského také provázel souboj o titul římského krále.