Nástup Lucemburků na český trůn
K příčinám a k pochopení celé situace je třeba se vrátit zhruba do roku 1305. 21. června zemřel tehdejší český král Václav II. Muž, který dokázal vytěžit z rozmáhajícího hornictví a získat Polsko a Uhry. Pohřben byl v zbraslavském klášteře, ten sám založil. Po něm se ujal trůnu jeho syn Václav III. Zpočátku si vedl nerozvážně, později se vzpamatoval. Musel se ale vzdát uherského království, problémy vyvstaly také v Polsku, tam se králem prohlásil Vladislav Lokýtek. Václav zahájil tažení proti němu, ale 4. srpna l.p. 1306 byl zákeřně zabit v Olomouci. Rod Přemyslovců tak vymřel po meči, zůstaly dcery Václava II. a někteří nemanželští Přemyslovci. Jindřich Korutanský, který byl ženat právě s jednou dcerou Václava II – Annou. Ve stejném roce, kdy nastoupil byl také vyhnán. Římský král Albrecht Habsburský, proti znění Zlaté buly sicilské prosadil na trůn syna Rudolfa, který se stačil oženit s vdovou po Václavu II. – Eliškou Rejčkou. Jeho vláda trvala rok, zamřel v boji proti šlechtické opozici. Po smrti jeho se stal králem český znovu Jindřich Korutanský, prototyp neschopného panovníka bez autority. Dokázal rychle zastavit rozsáhlé královské majetky šlechtě.
V těchto špatných časech začali představitelé šlechty a církve uvažovat o východisku. Chtělo se opřít o někoho významného. Nebylo významnějšího světského představitele než římského krále, mladého Lucemburka Jindřicha VII. Plán dosadit za českého krále někoho z tohoto rodu začali prosazovat opati klášterů Zbraslav a Sedlec, Konrád a Heidenreich, jedni z jeho hlavních iniciátorů. V půli roku 1309 se domluvili s představiteli šlechty (v čele s Jindřichem z Lipé), že musí jednat sami a ne čekat až českou otázku začne řešit sám římský král. Předně nový český král, ať už to byl jakýkoliv Lucemburk, spřízněn sňatkem s Přemyslovci. V úvahu na sňatek přicházela jen Eliška Přemyslovna, té bylo v té době 17 let a žila na Pražském hradě v klášteře sv. Jiří.
Jednání s králem začalo v polovině srpna, Eliška již dříve s tímto plánem souhlasila. Předáci přednesli návrh manželství Jana a Elišky, s tím, že Jindřich Korutanský bude vyhnán z Čech a po něm nastoupí právě Jan Lucemburský. Král souhlasil, ale cesta k nastolení českého vládce nebyla jednoduchá a trvala rok.
Jindřich chtěl na český trůn prosadit svého bratra Walrama, česká šlechta nesouhlasila s tak silným panovníkem. Na jaře musela Eliška Přemyslovna utéci z hradu před intrikami Korutance. Brzy začal v Čechách ozbrojený konflikt mezi jeho vojsky a stoupenci Elišky z řad šlechty. Římský král se stále nevzdával oženit s Eliškou svého bratra, nakonec slevil, ale přál si mladou Přemyslovnu vidět.
Poselstvo z Čech vyrazilo 14. srpna, Eliška byla králi představena 23. srpna. Události nabraly rychlý spád, za dva dny Jindřich s manželstvím syna a Přemyslovny souhlasil. Posledního srpna roku 1310 byla dokončena jednání o vstupu Lucemburků na český trůn. 1. září ve špýrském dómu se konala svatba. Oba manželé se v doprovodu vojska a rádců vydali do Čech, kde se měl Jan stát králem. Vojsko mladého Lucemburka na podzim dorazilo k Praze, která jim neotevřela brány. S pomocí Eliščiných stoupenců uvnitř města brány byly otevřeny.
3.12 se podařilo obsadit Staré Město a celé město. Dosavadní král musel nadobro české království opustit.
Na trůn dosedl Jan Lucemburský, korunovaný na krále 7. února 1311. Král Jan na začátku své vlády udělat jisté ústupky české šlechtě, především jim ponechat všechen majetek získaný za předchozích králů, rádce vybírat pouze z českého prostředí, rozšířená odúmrtního (dědického) práva a způsobu vybíraní daní. To vše bylo shrnuto v inauguraračních diplomech vydaných v prosinci 1310 a červnu 1311. Tak začala vláda Lucemburků v českých zemích, která trvala více než sto let.
Použitá literatura: Jaroslav Čechura: České země v letech 1310 – 1378; kolektiv autorů: Panovníci českých zemí; Helena Mandelová: České země za vlády Lucemburků