Husité
V posledních letech se opět rozmáhá posuzování a rozebírání v dějinách poměrně oblíbeného husitského hnutí. Historici již nashromáždili spousty dat, osob, výkladů událostí a názorů, ale přesto zde zůstává jeden základní pojem, na kterém se badatelé nemohou shodnout, a to je pojem husitské éry samotné. Proti dřívější jednostranné glorifikaci vycházející z pojetí Palackého a Jiráska reprezentované obecně celým národním obrozením považujícím husitství jako spojení a „znovuzrození" národa, který se dokázal postavit nepříteli, se dnes protlačují do našeho podvědomí obecnější hodnocení této doby pomyslně odstartované historikem J. Pekařem. Ten se k tomuto problému postavil poněkud kritičtěji, neboť chápal, že mělo i své stinné stránky. Kde je hranice mezi bojem za „pravdu" a pouhou rebelií a co vůbec pravda je, kdo může vědět, že zrovna on pravdu má? Byla špatně konající jen církev s křižáckými vojsky a husité byli jen ti co se „útočníkům" bránili, ačkoliv se sami navzájem zabíjeli? Kde je ten krůček k občanské válce? Názory zarytě pro husitské poukazující jen na odvážného Husa, statečného Žižku, Prokopa, Želivského, atd. nám jednoznačnou odpověď dát nemohou. Takové neobjektivní vykládání dějin má sice význam, v jistém smyslu i důležitost, ale to pouze v dobách „národní krize", kdy je potřeba zvednout lidu sebevědomí a utvrdit jej ve svém vlastenectví, ale má v dnešní době celosvětové globalizace vlastenectví nějaký hlubší a významnější smysl?
Základem je tedy vyložení celé skutečnosti a přestání opomíjení událostí, které se nám do dějin tak říkajíc nehodí. Poté by se možná dalo říct ano (a to platí samozřejmě pro veškeré rozporuplné období dějin) husitství bylo prospěšné, protože …, ale mělo i své chyby … Teprve tak se dá zjistit výsledek „rovnice" a spolehlivé vyložení „výsledku". Dějiny jsou ale tvořeny lidmi, lidmi z kterých každý má svůj názor, za kterým si stojí a který obhajuje snažíc se o jeho všeobecné uznání, ale to je v dějepisectví ta základní chyba, ke své domněnce se musíme propracovat nestranným nahlížením na skutečnost, jedině tak může mít úspěch, což u husitství platí dvojnásob.
Nechtěl jsem ze rozebírat jednotlivé bitvy a průběh revoluce, taková práce patří odborníkům, chtěl jsem jen nastínit problém také z jiné strany a spíš jen polemizovat a spekulovat s názory. Byť někdo s nimi bude krajně nesrozuměn, doufám že alespoň někdo v nich nalezne kousek pravdy, zde musí citovat známou větu J. Cimrmana: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno co se proti tomu dá dělat." A to je vcelku celá podstata soudobé historie, v moderním světě elektroniky a výletů na Měsíc bude mít užitek, jak tvrdili již antičtí filozofové, pro poučení se a vyjmutí těch správných věcí pro náš další život, v tom tkví její budoucnost.