Vláda Vratislava II. (1. díl) 1061-1073

Jan Škvrňák
Kníže Vratislav dokázal dospět cíle, který stanovil již jeho otec Břetislav a trochu se mu přiblížil zesnulý bratr Spytihněv II. Totiž zisku královské koruny.

Předchozí díl: Vláda Spytihněva II. 1055-1061

Druhorozený syn Břetislava I. se po smrti svého otce v roce 1055 se stal údělným knížetem Olomoucka, Po zajetí svých mladších bratrů brněnských údělníku Konráda a Oty starším bratrem Spytihněvem, Vratislav utekl do Uher. Těhotnou manželkou neznámého jména nechal v Olomouci. Spytihněv Vratislavovu ženu nechal krutě věznit na hradišti Lštení pod kastelánem Mstišem. Později ji propustil, ale při cestě do Uher potratila a zemřela. Vratislav se znovu oženil s Adlétou, dcerou uherského krále Ondřeje. Spytihněv se obával, že s uherskou pomocí ovládne celou Moravu, vrátil mu Olomoucko. Ještě jako olomoucký vládce musel čelit polskému králi Boleslavu II. Polský vládce zaútočil na Hradec nad Moravicí, ten se ubránil a polské vojsko se rozpadlo. Předpokládá se, že se tak stalo roku 1060.

Plán hradiště Lštění, Podle K. Sklenáře a kol. Archeologické památky

V roce 1061 zemřel Spytihněv a Vratislav nastoupil na knížecí stolec. Ujistil české předáky, že jim ponechá jejich funkce a úřady. Zpočátku napravoval Spytihněvovy skutky, nechal přenést ostatky matky do Prahy. Olomoucko předal Otovi a Brněnsko Konrádovi. Mezitím přijel do Prahy nejmladší bratr Jaromír, který doufal, že dostane část země. Otcův záměr byl jiný, počítal s tím, že se stane pražským biskupem. Vratislav ho tedy nechal násilně vysvětit na jáhna. Jaromír raději utekl i s družinou do Polska. Nový český vládce se vypořádal také s kastelánem Mstišem, sesadil ho z úřadu, věznitel Vratislavovy první manželky s obavou o svůj život uprchl do Polska.

Roku 1062 zemřela Adléta, matka synů Břetislava a Vratislava (ten ovšem zemřel). Ještě téhož roku se oženil s Piastovnou Svatavou, tím bylo překonáno nepřátelství mezi Vratislavem a Boleslavem II.

Rozhodl se založit biskupství v Olomouci. Prvním biskupem se stal břevnovský mnich Jan roku 1063. Vratislav tím sledoval několik cílů, již dopředu oslaboval budoucí moc pražského biskupa, pokud jím měl být jeho bratr. Kníže také počítal s tím, že olomoucké biskupství bude prodlouženou rukou Prahy na Moravě rozdělené do údělů.

V roce 1067 zemřel dlouholetý biskup Šebíř, Vratislav si jako jeho nástupce vybral litoměřického probošta, německého duchovního Lance, avšak byl velmoži tlačen k jmenování Jaromíra pražským biskupem. Vratislav se rozhodl představit svého kandidáta na polním tažení. Velmoži se vyslovili pro Jaromíra a opustili tábor, nový si postavily na cestě do Prahy. Vratislav je chytře obešel lesními stezkami a odbojné pány pozval na nové shromáždění. V Praze Vratislav otočil a označil biskupem Jaromíra. Hlavní aktéři sporu z řad předáků raději odešli do Polska.

Kníže Jaromíra posílá do Říše přijmout investituru, v červnu obdržel od císaře Jindřicha IV. prsten a berlu a konečně za měsíc byl arcibiskupem mohučským Siegfriedem vysvěcen na biskupa. Nový biskup si přidává nové jméno – Gebhard. Jak se dalo očekávat, mezi oběma bratry vypukaly často v pozdější době rozepře, proto zakládá Vratislav na Vyšehradě kapitulu, podřízenou jen papeži. Později na Vyšehrad Vratislav přesunul i svůj dvůr. Naopak biskup Jaromír se po mnoho let neúspěšně Jaromír snažil o zrušení druhé diecéze v Olomouci.

České knížectví podle Josefa Žemličky, Čechy v době knížecí

Rok poté, co polský kníže Boleslav II. obsadil Kyjev, zaútočil roku 1070 na Čechy ve snaze změnit hranice. Opět byl Vratislavem poražen. Proto byla obě knížata následujícího roku německým králem Jindřichem IV. pozvána do Míšně, aby byl spor urovnán. Oba pokáral a prohlásil, že příště na útočníka sám zaútočí. Polsko začalo v té době výrazně sílit, útočit a vměšovat se do cizích záležitostí. Jindřich Vratislava potřeboval k obraně proti Polákům.

Když Boleslav přísahu porušil a zpustošil Čechy, Jindřich 19.5 1073 vyhlásil v Augšpurku výpravu proti Polsku, ta se však z vnitřních problémů neuskutečnila.

Mezi císařství a papežstvím začínal takzvaný spor nebo boj o investituru, problém, komu budou podřízení říšští biskupové a arcibiskupové, zda římskému králi/císaři nebo papeži. Jak papež Řehoř VII., tak i král Jindřich IV. se snaží získat českého knížete Vratislava II. na svoji stranu. Řehoř mu potvrzuje jeho bratrem získané právo nosit mitru.

Nyní zbývá už jen jediné, dohnat ztrátu z počátku tisíciletí a stejně jako Uhersko a Polsko učinit z českého knížectví české království.

Další díl: Vláda Vratislava II. 1074-1092