Šlechta

Jan Sokol z Lamberka

Jan (nebo také Ješek) Sokol z Lamberka. Proslulý český válečník, účastnící se domácích válek mezi poslední generací Lucemburků, svým způsobem i lapka. Nájemník v službách Vladislava Jagelonského, velitel jedné z českých korouhví v bitvě u Grunwaldu, který ovšem jako žoldnéř začínal v Itálii a to ve službách byzatského císaře Jana. Šlechtic, který je obklopen několika nedoloženými bludy – měl být hlavním stratégem polského vojska roku 1410, měl také Jana Žižku z Trocnova naučit taktice, která využívala vozovou hradbu. Díky jeho úspěšné kariéře a zaznamenání jí v pramenech jeden z příkladů možného života drobné šlechty na přelomu 14. a 15. století.

Zlatá doba Striebornej ruže - 6.časť

<i>Začiatkom roku 1336 sa darilo Petrovi z Rožmberka, Vilémovi z Landštejna a vyšehradskému proboštovi Jánovi Volekovi získavať stále väčší vplyv v kráľovstve prostredníctvom následníka trónu, mladého princa Karla. Táto trojica v svoj prospech využívala určitú „meránsku“ náklonnosť mladého následníka a možno aj znalosť latinského jazyka, ktorá im v období pokiaľ si Karel neosvojil český jazyk, umožnila s ním komunikovať priamo po latinsky bez tlmočníkov..<br>

Čeští křižáci na konci 12. století

Svatá země (terra repromissionis) místa, kde působil Ježíš Kristus, fascinovala a lákala, fascinuje a láká křesťanstvo po celou dobu existence tohoto náboženství. Na kolébce křesťanství, které bylo pro křesťany ztraceno, se promítají všechny ideologické změny. Úvahy, zda šířit víru mezi pohany, jak se zachovat při jejich odporu, myšlenkové zvraty od odmítání vojenské služby římským císařům-pohanům, misionářů, kteří se raději nechali ozdobit mučednickou korunou, místo aby dosáhli hmatatelného úspěchu, až k plánovaným vojenským výpravám laiků, cesta od předchůdců Augustina až k Urbanovi II. vždy brala v úvahu a v první řadě myslela na Svatou zemi.