Jan Škvrňák

morsvký nižší šlechtic, před 1350 - 1415/6

60. léta 14. století - po 1417

Vratislavští biskupové

durynský lantkrabě, *cca 1155 - +25. IV. 1217

správce břeclavské provincie, korutanský vévoda, *cca 1220 - +27. října 1269

kolektiv autorů: Přemysl Otakar II. Osudové ženy a zlomové okamžiky, Zlín-Prštné 2014, 168 s., vydání první, ISBN 978-80-7490-042-6

Jaroslav Polách: Páni z Krumlova, Veduta 2014

V raném středověku více než kdy jindy platilo, že se silným vládcem umírá silný stát. Boleslav Chrabrý se pár měsíců před svým skonem v roce 1025 nechal sice korunovat prvním polským králem, ale to slibovanou prosperitu státu Piastovců nepřineslo, spíše naopak.

Podnětem pro angažmá porýnských Hückeswagenů byla vlastně svatá Anežka. Poté, co nevyšel její sňatek s Jindřichem Štaufem, zájem o její ruku projevili Angličané v roce 1226, Přemyslovna se měla stát ženou jejich mladého krále Jindřicha III. Jako vyjednávač sňatku byl určen porýnský hrabě z okruhu kolínského arcibiskupa, Arnold z Hückeswagenu (Arnaldo de Hogensuag).

Ač je dnes silně zakořeněná představa rytíře jako statného bojovníka v lesklém brnění a na mohutném oři, vždy připraveného chránit vdovy a sirotky, bojovat proti zlu, samotný termín „rytíř“ během středověku od svého vzniku prošel několikerou proměnou. Nejdříve to byl jezdec, bojovník (ritter). Později tímto slovem byl označován vybraný bojovník, ne ještě nutně šlechtic, poctěný pasováním. Této problematice se bude věnovat tento článek, důvodem je i to, že tak je tento pojem i dnes nejvíce chápán. Pro doplnění, od vrcholného a především v pozdním středověku slovo rytíř (miles, pl. milites) označovalo i nižší šlechtu, která nemusela být vůbec pasovaná. Slovem rytíř byl označován také dnešní šachový kůň.