Jan Škvrňák

správce břeclavské provincie, korutanský vévoda, *cca 1220 - +27. října 1269

kolektiv autorů: Přemysl Otakar II. Osudové ženy a zlomové okamžiky, Zlín-Prštné 2014, 168 s., vydání první, ISBN 978-80-7490-042-6

Jaroslav Polách: Páni z Krumlova, Veduta 2014

V raném středověku více než kdy jindy platilo, že se silným vládcem umírá silný stát. Boleslav Chrabrý se pár měsíců před svým skonem v roce 1025 nechal sice korunovat prvním polským králem, ale to slibovanou stabilitu a prosperitu státu Piastovců nepřineslo, spíše naopak.

Podnětem pro angažmá porýnských Hückeswagenů na severní Moravy byla vlastně pozdější přemyslovská světice Anežka. Poté, co nevyšel sňatek s Jindřichem Štaufem, zájem o její ruku v roce 1226 projevili Angličané, Přemyslovna se měla stát chotí jejich mladého krále Jindřicha III. Jako vyjednávač sňatku byl určen porýnský hrabě a leník kolínského arcibiskupa Engelberta II. z Bergu, Arnold z Hückeswagenu (Arnaldo de Hogensuag).

Ač je dnes silně zakořeněná představa rytíře jako statného bojovníka v lesklém brnění a na mohutném oři, vždy připraveného chránit vdovy a sirotky, bojovat proti zlu, samotný termín „rytíř“ během středověku od svého vzniku prošel několikerou proměnou. Nejdříve to byl jezdec, bojovník (ritter). Později tímto slovem byl označován vybraný bojovník, ne ještě nutně šlechtic, poctěný pasováním. Této problematice se bude věnovat tento článek, důvodem je i to, že tak je tento pojem i dnes nejvíce chápán. Pro doplnění, od vrcholného a především v pozdním středověku slovo rytíř (miles, pl. milites) označovalo i nižší šlechtu, která nemusela být vůbec pasovaná. Slovem rytíř byl označován také dnešní šachový kůň.

první historický doložený polský kníže z rodu Piastovců, umírá 25. května 992.

Na rozdíl od dneška, kdy existuje právo pro všechny závazné, dělené do okruhů (trestní, dědické) ve středověku postavení člověka určovalo, podle jakého práva může být souzen. Ve Francké říši existovaly zákoníky pro jednotlivé národy, kromě toho jinak byl chápán svobodný a neurozený. Nás ale zajímají české země 14. století. Pomiňme okrajové práva jako horní (zákoník Václava II. Ius regale montanorum a viniční práva, zbudou tři základní okruhy – právo městské, církevní a zemské.

31. 10. 1424 - 10. 11. 1444

Upravený text přednášky z heraltického semináře.