Na konci listopadu v Polsku vyšlo nové vydání pokračování díla Andrzeje Sapkowského čili Zaklínače, v České republice se objeví až po Novém roce. Oficiální překlad zatím není, název lze přeložit jako Rozcestí nebo křižovatku krkavců.
Nakladatelství Argo přichystalo českému čtenáři vydání knihy Dvě těla krále od Ernesta Kantorowicze (1895-1963). 1) Dílo to neobvyklé už jen díky svému autorovi. Kantorowicz podle dobových svědectví působil na lidi více jako kavárenský světák a příjemný společník než jako profesor. Možná se v tom odrážel Kantorowiczův sefardský původ, tzn. od španělsky mluvících Židů. Svou dějepisnou práci zasvětil tehdy rozšířeným mysteriózně-nacionalistickým představám o velikosti a poslání německého národa a zvláště jejich elit. Po první světové válce, kam narukoval jako dobrovolník, se Kantorowicz zapojil aktivit krajně pravicových freikorpsů, bývalých vojáků potírajících hrozící komunistickou revoluci. To všechno jej nemohlo zachránit před nástupem nacismu, pro který byl důležitější historikův židovský původ. Kantorowicz záhy po Křišťálové noci emigroval do USA, kde se vzpěčoval znovuvydání některých svých děl ovlivněných nacionalismem a pokračoval v produkci děl o sakrální a vznešené povaze královské moci. Sem patří i Dvě těla krále, dílo popisující krále složeného ze dvou postav - fyzického těla a těla astrálního, které ho přežívá.
Jakub Jiří Jukl: Jan Smiřický ze Smiřic +1453. Vzestup a pád zakladatele slavného rodu. Veduta, České Budějovice 2012.
Jiří Jánský: Dobrohostové z Ronšperka a na Poběžovicích, rod erbu Berana. Domažlice, Nakladatelství Českého lesa 2013.
Delší dobu jsem váhal, jestli tuto kritiku vůbec formulovat. Pamětliv slov jednoho ruského kritika (a v následujícím citátu sebekritika), že :"Autory těch nejtvrdších a nejodmítavějších recenzí jsou vždycky lidé, kteří sami nikdy žádnou knihu nenapsali nebo neuměli napsat," jsem rozpačitý, pokud mám kritizovat film, aniž bych se na nějakém kdy podílel. Na každém historickém filmu se dá najít více či méně detailů, které nesedí - zbroj může patřit do jiného období, některá slova, která nám připadají odvěká, se v oné době ještě nemohla vyskytnout atd. A zanikají v tom tisíce a tisíce dalších detailů a celý děj, které jsou udělány poctivě a zaslouží uznání.
Tomáš Velímský: Páni ze Svojšína, Rod velmožů, pánů a rytířů z povodí Mže. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2013.
Recenze na knihu, které vydalo Nakladatelství Lidové noviny v roce 1997.