Jindřich Břetislav

Svatá země (terra repromissionis) místa, kde působil Ježíš Kristus, fascinovala a lákala, fascinuje a láká křesťanstvo po celou dobu existence tohoto náboženství. Na kolébce křesťanství, které bylo pro křesťany ztraceno, se promítají všechny ideologické změny. Úvahy, zda šířit víru mezi pohany, jak se zachovat při jejich odporu, myšlenkové zvraty od odmítání vojenské služby římským císařům-pohanům, misionářů, kteří se raději nechali ozdobit mučednickou korunou, místo aby dosáhli hmatatelného úspěchu, až k plánovaným vojenským výpravám laiků, cesta od předchůdců Augustina až k Urbanovi II. vždy brala v úvahu a v první řadě myslela na Svatou zemi.

Na Vánoce 1193 se biskup Jindřich Břetislav stal knížetem poté, co získal bez vědomí šlechty od císaře Jindřicha české knížectví jako léno a na Přemyslovi Otakarovi I. si jej vybojoval.

Poté, co se v českém knížectví roznesla zpráva o úmrtí panujícího vládce Konráda poblíž Neapole, knížetem se stává ten, který k tomu měl nejblíže, prozatímní správce země – Václav, syn Soběslava I.

Přemyslovec, pražský biskup a český kníže, *před 1169, +15.6. 1197