Wyszek Raczyński z Raczyna

Jan Škvrňák
Šlechta
Polský šlechtic, husita, popravený společně s Janem Roháčem z Dubé, *cca konec 14. století - 9. 9. 1437

Wyszek nebo Wisław Raczyński z Raczyna (česky jako Vyšek i Víšek Račinský) byl šlechtic z Velkopolska erbu Nałęcz, který se psal podle Raczyna (u města Wieluń). Stejný predikát používají také další šlechtici, jinak s přídomkem Struś (Pštros) nebo Strauss, zřejmě Wyszkovi příbuzní. Od nich se odvozuje pozdější magnátský rod Raczyńských.1

Rodinné poměry Wyszka jsou ovšem nejasné. Jeho otcem mohl být v roce 1390 doložený Matěj (Maciej z Raczyna), matkou byla Anežka (Agnieszka), snad měl tři sestry, Markétu (Małgorzata, manželka Gajka z Lubczyny), Luchna (jejím mužem byl Dobrohost z Kamenné kališské) a třetí neznámou jménem, která měla za muže poznańského starostu (fojta) Ondřeje. 

Erb Nałęcz, zdroj Encyklopedia PWN

V nedaleké Wieluni se Wyszek objevuje poprvé v pramenech, a to v lednu 1415, společně s Matějem Strusiem, na listině wieluňského starosty Wierusze. Krátce poté tento šlechtic držel jako pronájem nebo zástavu dvě vsi patřící Janu Czarnkowskému z Czarnkowa (pozdější poznaňský podkomoří) - Dębe i Śmieszkowo (také ve Velkopolsku, v blízkosti Czarnkowa). Obě vesnice se ale záhy, od roku 1418, staly předmětem soudního sporu, když Wyszka z nich jejich majitel společně s dalšími 3 rytíři vyhnal. Celý spor se řešil ještě v roce 1422, nakonec Wyszek získal odškodnění 20 hřiven od Jana z Czarnkowa a dalších 16 hřiven od jeho straníků.

V té době byl Raczyński již v Čechách. Nepřímo o tom svědčí tzv. inhibiční listina Vladislava Jagellonského z 21. dubna 1421. Inhibiční listina je panovníkem vydaný dokument, který soudům přikazuje pozastavit soudní při, neboť jedna ze stran se líčení nemůže zúčastnit z důvodu válečného tažení nebo poselstva. Královská listina přímo říká, že Wyszek je “je zaneprázdněn v královských službách”. Stejný dokument byl soudu v Poznani ukázán také v prosinci 1422.2

Drobný polský šlechtic se stal součástí velkých dějin. Husité se na přelomu let 1420 a 1421 obrátili na polského krále s nabídkou spolenectví a možnosti zisku české koruny. Vladislav Jagellonský nabídku koruny odmítl a doporučil husitům jednat se svým bratrancem Vitoldem. Ani tento monarcha českou korunu přímo nepřijal (mezi historiky jsou i spory, co slíbil nebo naznačil slíbit), ale do Čech jako svého zástupce vyslal Zikmunda Korybuta.3 Přítomnost Víška v Praze potvrzuje list Pražanů z června 1421 litevskému velkoknížeti Vitoldovi, ve kterém zmiňují jako členy jeho poselstva Výška Račinského (Wysskonis Raczynsky) a Hynka z Kolštejna.4 F. M. Bartoš nazývá Wyszka přímo důvěrníkem Vitoldovým, tento historik se také domnívá, že právě on nechal napsat německý psaný list, kde prosil Vitolda o příjezd do Čech.5 Jarosław Nikodem zase předpokládá, že Vitold přijal v první polovině roku 1421 podmínky husitů a na konci května vyslal Wyszka do českých zemí.6

Předpokládá se, že Wyszek zůstal v Čechách i nadále, jako člen družiny Zikmunda Korybuta, dvě velkopolské vesnice se v této době vrací Czarnkowským. Další zmínka o něm je až dubna 1427, podle Písně o zajetí Zikmunda Korybuta, podle písně ovšem stál na straně husitů, kteří Jagellonce zajali.7

Nejpozději od této chvíle měl Vyšek blízko k radikálním bratrstvům, Roman Heck se nepříklad domnívá, že byl jedním z velitelů husitů ve Slezsku.8 Jisté je, že závěr svého života spojil s Janem Roháčem z Dubé. Kronikář Bartošek z Drahonic ho (Wysko, miles de Polonia) zmiňuje jako jednoho z obránců z Sionu, hned po Roháči. Společně s Roháčem byl rytíř z Polska (Viscone, milite de Polonia) nejdříve mučen na staroměstské radnici a posléze 9. září 1437 oběšen, Staré letopisy české uvádějí, že na druhé ze tří úrovni šibenice.9

Poprava Jana Roháče z Dubé, Česko-Moravská kronika, Wyszek Raczyński v druhé řadě nalevo v tradičním polském odění, zdroj: Digitální knihovna

Není jisté, zda Vyšek Račinský od počátku 20. let udržoval kontakty z Polska, stejně ani, jestli měl manželku a děti.

Zatímco jiní polští rytíři (Dobeslav Puchala, Petr Polák, Fedor Ostrožský, ale i Zikmund Korybut) bojovali v českých zemích pro čest a slávu, tak Wyszek Raczyńský podle Jerzyho Grygiela byl jediným rytířem, který byl přesvědčeným husitou.10

  1.  https://fundacjaraczynskich.pl/rodzina-raczynskich http://www.slownik.ihpan.edu.pl/search.php?id=24352 ↩︎

  2.  A. Gąsiorowski (1986), Raczyński Wyszek, Polski Słownik Biograficzny, T. XXIX, s. 666 ↩︎

  3.  Jarosław Nikodem, Polska i Litwa wobec husyckich Czech w latach 1420-1433. Studium o polityce dynastycznej Władysława Jagiełły i Witolda Kiejstutowicza, s. 244. ↩︎

  4.  Palacký, František: Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges vom Jahre 1419 an. 1: Von den Jahren 1419 - 1428, č. 118, s. 121 https://www.digitale-sammlungen.de/de/view/bsb11158802?page=141 ↩︎

  5.  F. M. Bartoš, České dějiny II/7. Husitská revoluce I. Doba Žižkova 1415 – 1426, s. 140, 170. ↩︎

  6.  Jarosław Nikodem, Od Brna do Igławy : husyckie misje dyplomatyczne z lat 1419-1436. Kwartalnik Historyczny R. 121 nr 1 (2014), s. 114 https://rcin.org.pl/Content/49926/WA303_67089_A52-KH-R-121-1_Nikodem.pdf ↩︎

  7.  Výbor z české literatury doby husitské, sv. 1, K vydání připravili Bohuslav Havránek, Josef Hrabák, Jiří Daňhelka a spolupracovníci, s. 330 https://service.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zliteratury/VZCL1/41.pdf ↩︎

  8.   Heck R., Śląsk w czasie powstania husyckiego, w: Szkice z dziejów Śląska, W. 1955 s. 194 ↩︎

  9.  http://www.clavmon.cz/clavis/FRRB/chronica/CRONICA%20BARTOSSII%20DE%20DRAHONICZ.htm ↩︎

  10. Jerzy Grygiel, Rycerstwo polskie wobec husytyzmu i idei krucjat antyhusyckich, Idō - Ruch dla Kultury : rocznik naukowy 4, s. 26 ↩︎