Vláda Vratislava II. (2. díl) 1073-1092
Předchozí díl: Vláda Vratislava II. 1061-1073
Na jaře 1074 začalo v Německu povstání, když selské houfy Sasů a Durynků začaly drancovat královské majetky královské zboží. Na hradě Harzburku zotvírali hroby Sálské dynastie. Jindřich poslal po Evropě listy s žádostí o pomoc, jediný Vratislav ji přislíbil. Nebyl to projev lenní závislosti, spíše přátelství a spojenectví dvou vládců.
Vojska krále Jindřicha, vévody dolnolotrinského Gotfrýda Hrbáče, vévody bavorského Welfa IV., vévody švábského Rudolfa z Rheinfeldenu, českého knížete Vratislava a dalších se shromáždila v červnu 1075 u Hersfeldu. Sasové rozbili svůj tábor u Homburku. Útok vojsk Jindřicha a spojenců byl úspěšný, ale i krvavý, Sasové byli zatlačeni. Královské vojsko zpustošilo část Saska, muselo se pro nedostatek zásob vrátit.
V září navštívil Jindřich Čechy a společně s Vratislavem vpadli do Míšenska, to se rychle králi podvolilo. Později Jindřich udělil Míšeňsko Vratislavovi v léno. Koncem října se Sasové vzdali, král se nad vedoucími šlechtici slitoval.
Když Jindřich řešil problémy s papežem v Itálii, v rámci boje o investituru, v Německu se proti němu zformovala nová opozice v čele s švábským vévodou Rudolfem z Rheinfeldenu, bavorským vévodou Welfem IV., korutanským vévodou Bertoldem a hrabětem Otou z Northeimu. 15. března 1077 byl Rudolf zvolen říským protikrálem. Začala domácí válka.
Náhrobek Rudolfa z Rheinfeldenu v Mersenburku, před rokem 1100. Zdroj: Flickr
Vratislav se opět postavil na stranu Jindřicha IV. Snad po vyjednávání knížete byl jeho bratr Jaromír jmenován vedoucím kanceláře Jindřicha IV. pro Německo. Pro Vratislava II. to znamenalo, že jeho neoblíbený bratr bude alespoň část času mimo české knížectví.
K první bitvě došlo 7. 8. 1078 u Mellrichstadtu na pomezí Durynska a Frank. Jindřich IV. se pokusil zabránit spojení saských a švábských vojsk. Bitva skončila nakonec vítězstvím vzbouřenců, i když se stáhl jak Rudolf, tak i Jindřich IV. Sálský. Český kníže tuto bitvu nestihl, účastnil se až následného tažení Jindřichova tažení do Švábska, které skončilo jmenováním nového vévody - Fridricha ze Štaufu.
Další pomoc Vratislav poskytl králi v bitvě u Flarcheimu na konci ledna 1080. Čeští bojovníci bojovali statečně, získali kopí sv. Mořice, avšak bitva pro jejich stranu dopadla špatně, museli ustoupit. Bitva skončila nerozhodně.
K rozhodnutí domácí války došlo až později v roce 1080. V bitvě u Hohenmölsenu 14. října. V bitvě zvítězil protikrál Rudolf, nicméně dřív než do boje zasáhly české houfy, byla Rudolfovi useknuta ruka. Useknutí ruky, kterou se přísahá, byl mnohými považován za Boží trest. Na následky zranění Rudolf z Rheinfeldenu záhy umírá a tím končí domácí válka.
Jindřich IV. stabilizuje svoji vládu a vydává se za císařskou korunovací do Říma. Vratislav posílá na římskou jízdu svého syna Bořivoje a 300 jezdců.
Z hlediska českého knížete je záhodno, aby se mu Jindřich IV. odměnil za pomoc proti povstalcům. Král Míšensko a Saskou východní marku věnoval původním rodům, náhradou mu udělil v léno Rakousko. Rakousko však patřilo Babenberkům, tento akt byl tedy spíše politický tah - Vratislav mohl rakouské vévdství dobýt. A o to se Vratislav pokusil v roce 1082.
Dne 12. května 1082 se odehrála bitva proti Rakušanům u Mailbergu. Vratislav velel středu, jedno křídlo bylo moravské (Konráda a Oty), druhé bavorské (oddíl řezenského biskupa). Češi zahájili boj a Rakušany drtivě porazily. Vratislav Rakousko neopanoval, zato ho poplenil až k Dunaji.
Vratislav jako český král, Rotunda v Znojmě
V dubnu 1085 už korunovaný císař Jindřich IV. po úspěších proti papežství konal synodu v Mohuči. Vratislavovi se dostalo odměny, po které toužil, byť jen pro svoji osobu. Vratislav byl povýšen a korunován na českého a z nejasných důvodů i na polského krále. Korunovaci si Vratislav zopakoval i na domácí půdě, v Praze ho 15. června 1086 korunoval trevírský arcibiskup Egilbert.
V posledních letech své vlády král Vratislav usiloval o opětovný zisk Míseňska a zřejmě i prosazení primogenitury na úkor seniorátu.
Sand jako posílení svého vlivu v Míšeňsku, po korunovaci provdal svoji dceru Jitku (Juditu) za Wiprechta z Grojče, ten věnem dostal Budyšínsko a Nišansko. Roku 1087 se vydal opravit hrad Hvozdec, do Srbska táhl i následující rok. Jindřich IV., který už nechtěl posilovat moc českého krále, nakonec Míšeňsko udělí jako léno Wettinům, konkrétně Jindřichovi I. v roce 1089.
V této době se Vratislavova pozornost přesouvá k Moravě. Jeho bratrovi Jaromírovi se někdy mezi roky 1086 a 1089 podaří zrušit olomoucké biskupství a připojit ho k Praze.
9.6. 1087 umírá olomoucký kníže Ota nejdříve se Vratislav ujímá přímé vlády, v roce 1090 Olomoucko uděluje synu Boleslavovi, který brzy umírá. Činí to i přes nároky Otových zřejmě nezletilých synů. Jich se ujímá poslední žijící bratr, brněnský údělník Konrád.
Zřejmě ve snaze zajistit celou zemi pouze svým synům Vratislav v létě 1091 táhne do pole a obléhá Brno. Vojsko českého se brzy po obležení rozdělilo na dvě poloviny. Nejstarší syn Vratislava Břetislav zabíjí králova rádce Zderada, který ho dříve urazil. S Břetislavem šla mladší generace bojovníků, starší zůstali na straně Vratislava. Vratislav opustí od obléhání, usmiřuje se s Konrádem a slibuje mu nástupnictví, tak jak to ustanovoval seniorát. Znechucený Břetislav i s družinou odešel do Uher.
Ještě v září 1091 Vratislav posílá pomoc polskému panovníkovi Vladislavu Heřmanovi, při jeho tažení do Pomořan. To je jeden z jeho posledních státnických činů Dne 14. 1. 1092 první český král Vratislav I. umírá na následky pádu z koně. Je pohřben na Vyšehradě.
Z českého stolce odešla silná osobnost, která dokázala využít problémů krále v Německu k zisku nejenom prestiže, majetků a královského titulu. V domácích záležitostech nebyl tak úspěšný, nezabránil volbě pražským biskupem svého bratra, ani neprosadil proti seniorátu svého syna, nezlomil moc moravských údělníků. Po jeho smrti začíná hluboká následnická krize.
Další část: Léta krize českého státu 1092-1100