Vláda Břetislava I. (2. díl) 1041 - 1055
Předchozí díl: Vláda Břetislava I. 1035-1041
Po neúspěchu v roce 1041, který se obrátil v nové spojenectví se silnějším partnerem, žádné povstání velmožů nenastalo, všichni doufali v kořist z Uher. Jen biskup Šebíř byl za svoji zradu na krátko uvězněn. Když Uhři napadli v únoru 1042 Rakousy a Korutany, římský král Jindřich III. a společně s ním i Břetislav, začal připravovat tažení do Uher. Začalo v září, společně s českým vojskem jel i jménem neznámý Arpádovec. Říšské vojsko dokázalo obejít uherskou obranu, ale uherského vládce Samuela se nepodařilo sesadit. Proto chtěl Jindřich obnovit vládu Petra alespoň v nitranském údělu, to se přes odpor uherské šlechty nepodařilo a byl sem dosazen Břetislavův chráněnec. Po odtažení vojsk Jindřicha a Břetislava, byl vyhnán. Výprava tedy nic nepřinesla.
Právě proto následující rok byla uspořádána další. Čeští bojovníci se jí po 4 letech bojů nezůčastnili, možná byl důvod obrovský hladomor, který knížectví potkal. Údajně zemřela až třetina obyvatel, což zcela jistě není pravda. Výprava byla také neúspěšná, Jindřich krále Abu Samuela uznal, ten odevzdal zisky v Rakousích z dob Štěpána I.
Díky protestům uherské šlechty v roce 1044 proběhla další výprava, té se zůčastnili i Češi pod vedením knížete. Výprava se opět vyhnula pohraničním opevněním a v bitvě u Menfö německá armáda Abu Samuela porazila, sám padl do zajetí. Uherská šlechta začala Petra přijímat jako krále, korunován byl v Stoličném Bělehradě a v roce 1045 složil Jindřichovi slib věrnosti. Jindřich tak byl na vrcholu své moci. Ovládal všechny tři vládce na východní hranici říše (Břetislava, Kazimíra a Petra). Rozhodoval mezi nimi jejich spory, a kdo se mu vzepřel ztratil ochranu před ostatními.
Když byl římský král na cestě za korunovací do Itálie (podzim 1046), v Uhrách se králi vzepřela část šlechty a vypuklo velké lidové povstání, namířené proti cizincům a kléru. Král byl oslepen a brzy zemřel. Z Ruska se vraceli Arpádovci, bratři Ondřej a Levente. Ondřej se stal novým uherským králem na začátku roku 1047 a rychle potlačil povstání. Brzy se z polského exilu vrátil i Béla, který se stal vládcem třetiny Uher (sever a východ - okolí Nitry). Právě toto území (západní Slovensko) mělo být podle Břetislava alespoň pod českým vlivem, ne-li součástí knížectví. V osobě Bély se mohlo spojit Polsko s Uherskem. Navíc Polsko se začalo pod vládou Kazimíra sjednocovat a dalšími cíly byla česká slezská území, získaná v roce 1039. a král Jindřich, který by mohl tento případný spor vyřešit, byl v Itálii.
V roce 1050 začala válka Uher proti Bavorsku (Rakousko bylo součástí Bavorska - bavorská východní marka) a v létě toho roku Kazimírova vojska obsadila české Vratislavsko. Břetislav byl překvapen, obě akce se zdály koordinovány, ale spojenectví Polska a Uher se nanaplnilo. Jindřich podporoval českou stranu a Kazimír uznal císařovu vůli.
V srpnu 1051 začalo další tažení do Uher, české oddíly nesměly chybět. Jindřichovo vojsko postupující po pravé straně Dunaje bylo poraženo a muselo se vrátit zpět. Břetislavova vítězství nemohla situaci zvrátit. Břetislav byl součástí druhého vojska, kde byl také korutanský vévoda Welf a řezeňský biskup Gebhard. Další tažení proběhlo následující rok, opět nic nepřineslo a české oddíly se ho nezůčastnili.
Díky císařově snaze podrobit si násilím Uhry (neúspěšně), získávala na síle jihoněmecká opozice. Místní šlechta usoudila, že by bylo lepší kdyby Korutany a Bavorsko spravovaly místní rody. Sesazený bavorský vévoda Konrád (1053) se odebral do Uher. Nestabilitu vyřešila jeho a Welfova smrt, skonali 1055.
Vyřešen byl i česko-polský spor v květnu 1054 v Quedlinburku. Polákům připadlo Vratislavsko za poplatek českému knížeti 500 hřiven stříbra a 30 zlata. Břetislav si udržel Holasicko. Břetislav nyní nemusel řešit problémy na severu, ani s císařstvím. Rozhodl se k samostatnému tažení do Uher. To však neuskutečnil, 10. 1. 1055 zemřel v Chrudimi.
Břetislav I. byl velký kníže, jeho vláda znamenala mnoho tažení válek, ale nijak výrazně českému státu neuškodili. Břetislav začal spolupráci s říší, zatím spíše jako leník nebo vnější spojenec. Mimo válečné záležitosti vydal nové zákony, nový nástupnický zákon - seniorátní (stařešinský) řád. Nastoupit měl nejstarší člen dynastie. V tomto případě to byl jeho prvorozený syn Spytihněv. Ostatní odškodnil nově vytvořenými úděly (Vratislav - Olomoucko, Konrád a Ota - Brněnsko) a nejmladší Jaromír se měl (a stal) pražským biskupem. Posílil i církev, přenesením svatého Vojtěcha a dalších světců, vybudoval také kapitulu ve Staré Boleslavi. Knížeti se nepodařilo zřídit arcibiskupství, ani povýšit knížectví na království, ale v budoucím vývoji se to povedlo. Spoluprácí se Svatou říší římskou.
Další díl: Vláda Spytihněva II. 1055-1061