Úvahy o majetkovém postavení Vršovců a původu jejich moci
Vycházet budu především z Kosmovy kroniky, která je jediným pramenem, který nám dovoluje nějakým komplexnějším způsobem sledovat osudy Vršovců v 11. a na počátku 12. stol. Svoji práci budu stavět na několika prokazatelných (nebo alespoň velice pravděpodobných) skutečnostech, které nám Kosmova kronika (ve spojení s dalšími prameny) i přes svou jistou tendenčnost podává. Pokud přijmeme události líčené Kosmou za alespoň částečně pravdivé, lze určitě počítat se dvojím vražděním Vršovců v letech 1003 a 1014, které kromě Kosmy shodně popisují také Quedlinburské anály a kronika Dětmara z Merserurku, se skutečností, že se Vršovci objevovali jako družiníci a úředníci Břetislava II., který je však od svého dvora později vyhnal a zbavil je knížecích úřadů, dále s tím, že je brzy poté do svých služeb opět přijal Bořivoj II. a navrátil jim jejich úřady a nakonec také s jejich třetím vyvražděním v roce 1108 knížetem Svatoplukem.
Petr Kopal sice dokázal genealogii Vršovců ve své studii Neznámý známý rod. Pokus o genealogii Vršovců poměrně věrohodně rozvést až do počátků 13. století, avšak prameny, které využíval nám (přestože pro genealogii mohou být velice užitečné) nedokážou příliš přesvědčivě sledovat osudy Vršovců v tomto období. Jeho závěry jsou navíc často spíše více, či méně pravděpodobné hypotézy, a tak s nimi pracovat nebudu.Současné poznatky o majetkovém postavení Vršovců
Na úvod je nutné zmínit alespoň některé studie, které se zabývaly i majetkovým postavením Vršovců.
Dosud nejpodrobněji se Vršovci zabýval Petr Kopal v již zmíněné studii, kde se mimo jiné zabýval také jejich ekonomickou situací. Vzhledem k tomu, že Kosmova kronika se sice zmiňuje o zboží zabaveném, nebo vráceném Vršovcům, avšak vždy jej spojuje buď s vlastnictvím královských hradů Žatce a Litoměřic, nebo se jím konkrétněji nezabývá a nikde se výslovně nezmiňuje o žádném zboží, které by bylo možné považovat za jejich soukromý majetek, Petr Kopal nakonec dospívá k závěru, že: „Na základě Kosmových zpráv se však budeme asi muset přiklonit k závěru, že zdrojem majetku i moci tohoto rodu byla především (ne-li výhradně) knížecí služba."
Částečně se majetkovým postavením Vršovců zabýval i Josef Žemlička ve své studii Kastelán Blah a jeho rod z roku 1997. Josef Žemlička zde vychází především ze zprávy z Kosmovy kroniky, podle které v roce 1101 Bořivoj II. navrátil vyhnaným Vršovcům Božejovi a Mutinovi hrady Žatec a Litoměřice, čímž si je získal na svoji stranu. Na základě této informace tedy předpokládá, že „správcovství Žatce a Litoměřic považovali za své přirozené právo." Dále předpokládá, že Vršovci díky své silné pozici v Žatci a v Litoměřicích pravděpodobně „soustředili ve svých rukách velké půdní bohatství, na které si činili téměř dědický nárok." Přestože zde Josef Žemlička pravděpodobně již počítá s jistou formou „téměř svobodné držby", chtěl tímto příkladem spíše jen poukázat na postupné posilování pozic velmožů v knížecích úřadech, na základě čehož mohlo později dojít k postupné „privatizaci" dříve výhradně knížecích majetků.
O majetkovém postavení Vršovců se samozřejmě zmiňuje i mnoho další literatury, avšak veskrze si stačí s nějakým konstatováním, bez žádného hlubšího výzkumu. Pokusím se tedy na základě dochovaných pramenů tuto problematiku ve své práci rozvést podrobněji.Osudy
Vršovců ve světle kronikářských záznamů 1003 – 1014
Vzhledem k tomu, že Kosmas se ve své kronice, jež je pro poznání velmožského rodu Vršovců v podstatě jediným pramenem, o majetku Vršovců zmiňuje jen velmi málo, budu se opírat i o další zprávy, které sice na první pohled o jejich majetku nic nevypovídají, avšak při větším nadhledu snad mohou odpovědět alespoň na některé základní otázky.
Nejstarší zmínky k Vršovcům se vztahují k jejich vyvraždění v letech 1003 a 1014. Podle Barbary Krzemieńské lze příčiny událostí z let 1003 i 1014 spatřovat ve skutečnosti, že Vršovci pravděpodobně skrze manželský svazek s dcerou Boleslava III. ohrožovali nárok Přemyslovců na knížecí trůn. V tomto období věnuje Kosmas Vršovcům pouze jedinou zmínku, kladenou do roku 1003, kdy tvrdí, že „U nás byli povražděni Vršovci." Kosmas se sice o příčinách vraždění Vršovců nijak podrobněji nezmiňuje, do této doby však ve své kronice přikládá podobné svědectví i Dětmar z Merserburku, který tvrdí: „Domníval se totiž, že jeho bratranec (Boleslav III.) se bude chtít pomstít těm, kteří zapříčinili jeho vyhnání, a doufal, že tak bude mít lepší příležitost vstoupit do tamějšího dění. A to se také stalo. … Nechal shromáždit všechny předáky v jednom domě a hned zabil svého zetě ranou mečem do hlavy." Je tedy velice pravděpodobné, že se jednalo o Vršovce, což by následně mohla potvrzovat i další zpráva od Kosmy, ve které ještě před rokem 1003 Vršovec Kochan říká Jaromírovi: „Což se nenajde mezi námi někdo lepší, který by byl též více hoden panovat?". Vršovci tedy měli možná skutečně velkou šanci dostat se na knížecí trůn – vždyť Jaromír byl Boleslavem III. vykastrován, čímž bylo dědictví v jeho linii vyloučeno, Oldřich měl pouze levobočka Břetislava a i jeho se Boleslav pokusil zabít a Boleslav měl prokazatelně pouze dceru, která byla manželkou některého z Vršovců. Barbara Krzemińska předpokládá, že si Boleslav, který nejpíše neměl mužské dědice, svými zásahy proti Jaromírovi a Oldřichovi nejprve pojišťoval trůn pro své potomky po přeslici, čímž v podstatě hodlal přenechat trůn Vršovcům. Z nějakých příčin se však proti Vršovcům nakonec sám obrátil. Na základě svědectví Dětmara z Merserburku je možné předpokládat, že Vršovci se možná sami pokusili využít svého nároku na knížecí trůn – nejspíše využili zmatků kolem Boleslavova chatrného postavení a násilím se pokusili zmocnit trůnu, což se jim však nepodařilo a vyústilo to v Boleslavovu krutou reakci.
Další zprávy o Vršovcích pocházejí od Dětmara z Merserburku, který se zmiňuje, že kníže Oldřich zabil svého družiníka Božeje, pravděpodobně velmože z rodu Vršovců, protože slyšel „od falešných našeptávačů", že Božej podporoval jeho bratra Jaromíra. To v podstatě potvrzují i Quedlinburské letopisy, které se zmiňují, že kníže Oldřich dal v roce 1014 zabít mnoho nevinných lidí. Kosmas se sice o druhém vraždění přímo nezmiňuje, avšak z jeho líčení vyplývá, že věděl i o tomto vraždění. Barbara Krzemińska předpokládá, že Oldřich se pravděpodobně pokusil využít sebemenší náznak jejich možné neposlušnosti a co nejrychleji se jich zbavit, protože Vršovci stále ohrožovali postavení Přemyslovců svým příbuzenstvím s Boleslavovou dcerou. Je třeba si uvědomit, že Oldřichův syn Břetislav byl navíc levobočkem a jeho nárok na otcovo dědictví tedy nebyl o mnoho legitimnější, než potencionální nárok Vršovců. Jako další možnost Krzemińska uvádí, že Vršovci možná skutečně podporovali Jaromíra, a to proto, že Jaromír nemohl zplodit potomka a pokud by se jim podařilo dosadit ho na trůn, získali by po jeho smrti jako příbuzní Přemyslovců nepopiratelný nárok na český trůn. Vzhledem k tomu, že Jaromír nemohl mít potomky, nakonec by mu nezbylo nic jiného, než moc legitimně předat moc do rukou Vršovců.
Jiný pohled na tyto události předkládá Petr Kopal. Podle něj je nutno vzít v úvahu symboliku, která prostupuje celou kronikou. Z tohoto hlediska tedy nelze brát zprávu, ve které Vršovci zpochybňují Přemyslovský nárok na knížecí trůn vážně, ale spíše jen jako symbolický prostředek démonizace Vršovců. 1014 – 1096
Co se tedy dělo s Vršovci po roce 1014? Podle Dětmara z Merserburku byla příčinou prvního vraždění Vršovců skutečnost, že Vršovci se v roce 1002 zasadili o zbavení Boleslava trůnu. Příčinou druhého vraždění pak mělo být to, že Oldřich uvěřil „falešným našeptávačům", že se Vršovci spojili s jeho bratrem Jaromírem. Je otázkou, jestli mohla být příčinou obojího vraždění také skutečnost, že Vršovci svým spřízněním s dcerou Boleslava III. mohli nějak ohrožovat knížecí trůn. Přestože úvahu Petra Kopala je nutné brát v úvahu, skutečnost, že by Kosmas tyto události zmiňoval především jako symbolický prostředek démonizace Vršovců, ještě nevylučuje možnost, že tomu tak mohlo opravdu být. Ať už mělo dvojí vraždění Vršovců jakékoliv důvody, je nepochybné, že se je Přemyslovci dvakrát vyvraždit pokusili a vzhledem k těmto vztahům mezi Vršovci a Přemyslovci si asi lze jen stěží představit, že by Vršovci mohli i nadále působit v knížecích úřadech po boku Přemyslovců.
Další zmínku jim Kosmas věnoval v souvislosti s nástupem Břetislava I. na knížecí trůn v roce 1034. Odstoupivší Jaromír mu dává rady jak dobře vládnout a mimo jiné ho také varuje, aby se stranil Vršovců, kteří nebyli nikdy Přemyslovcům věrni a následně je sám probodnut zrádným Vršovcem Kochanem. Pokud by bylo možné považovat tyto události za pravdivé, Vršovci tedy stále mohli nějakým způsobem ohrožovat postavení Přemyslovců. Přestože se je ani Boleslavovi, ani Oldřichovi nepodařilo vyvraždit, za vlády knížete Oldřicha a možná i Jaromíra však lze jejich působení v knížecích úřadech asi skutečně vyloučit. Lze tedy předpokládat, že jejich moc by nemohla být závislá pouze na ziscích z beneficií, ale musela by pocházet i odjinud – tedy z jejich alodního majetku. Je však nutno opět připomenout, že Kosmas se neubránil jisté tendenčnosti, a tak je otázkou, jestli je možné tyto události brát skutečně vážně. Jako důkaz to tedy přijmout nelze.
Žádnou další zmínku jim Kosmas až do roku 1098 nevěnuje. Pro období vlády dalších knížat, tedy Břetislava I., Spytihněva II. a krále Vratislava I., nelze tak jednoznačně přijmout, že by Vršovci nemohli ve vysokých knížecích úřadech působit, avšak snad lze předpokládat, že pokud by v tomto období Vršovci v knížecích službách jako nějací významní úředníci skutečně působili, aby potom Přemyslovce opět zradili, věnoval by jim Kosmas alespoň drobnou zmínku. Pohybujeme se totiž už v období Kosmova života, pro které měl Kosmas dobré zdroje informací – přeci jen se pro druhou polovinu 11. století zmiňuje o různých knížecích předácích poměrně dosti často.
1096 – 1101
Pokud tedy přijmeme možnost, že se Vršovci ve významných knížecích úřadech v tomto období dále neobjevovali, lze předpokládat následující. Pokud by svou moc Vršovci odvozovali především od služby v knížecích úřadech, jak předpokládá Petr Kopal, jejich moc by po roce 1014 musela velmi rychle upadat a je možné, že do konce 11. století by se rod postupně propadl do bezvýznamnosti. Je tedy otázkou, proč by panovníci měli pokořené Vršovce brát opět na milost a znovu jim udělovat nějaké důležité úřady. Přesto se Vršovci od roku 1096 najednou objevují v knížecích službách i ve vysokých knížecích úřadech znovu. Podle Kosmovy kroniky si Břetislav II. v roce 1096 „…vzal stranou svého pobočníka a důvěrníka Mutinu, syna Božejova. Vytýkal mu mnohé, čím ho Mutina častokrát urazil, a pravil: „Kdybych se nebál urazit Boha, věru, dal bych ti vyloupat oči, jak si zasloužíš. Ale neučiním tak, protože je veliký hřích zkazit, co prst Boží učinil. A propustil s ním toliko dva bojovníky a vzdálil ho od své tváře a boku. Poslal ho do Čech a dal zabavit všechno jeho jmění. A když se kníže vracel, poslal ihned četu lidí, aby jali Božeje, syna Čáčova a Mutinova příbuzného. Kníže totiž vždy onen rod Vršovců nenáviděl, protože znal jeho obrovskou pýchu a lstivost. A jakmile Božeje zajali, byl hned podle rozkazu i s manželkou a dvěma syny vsazen na loď a vypovězen do Srbska. Odtud odjel do Polska, kde nalezl svého bratra Mutinu, a polský kníže je dosti vlídně přijal." Z této zprávy je tedy zřejmé, že Vršovci opět vystupovali jako družiníci českého knížete, avšak kvůli nějakým neshodám byli později svého postavení opět zbaveni. Z dalších zpráv vyplývá, že pravděpodobně v tomto období obdrželi od Břetislava také kastelánství v Žatci a Litoměřicích.
Co se tedy s Vršovci dělo mezi roky 1014 a 1096 a jakto, že se najednou opět objevili jako Žatečtí a Litoměřičtí správci a Břetislavovi družiníci na konci století? Období zhruba od ustanovení vlády Břetislava I. až do posledních let vlády krále Vratislava I. bylo poměrně stabilním obdobím. Po smrti Břetislava I. sice k jistým konfliktům mezi jeho potomky došlo, avšak svým dosahem se nemohly rovnat občanským válkám na začátku a na konci 11. století. První náznaky krize a nové občanské války se objevily právě na počátku devadesátých let 11. století.
Jednalo se o spory mezi králem Vratislavem, jeho bratrem a Brněnským údělníkem Konrádem a Vratislavovým synem z druhého manželství Břetislavem o nástupnictví na českém trůně. V roce 1091 přitáhl Vratislav k Brnu, pravděpodobně ve snaze vyhnat nejstaršího Přemyslovce (a podle seniorátního systému tedy i Vratislavova právoplatného nástupce) Konráda ze země a český trůn tak zajistit svým vlastním potomkům. Už zde se však projevil zásadní rozkol ve Vratislavově táboře. Podle Josefa Žemličky dlouhá doba panování Vratislava jen vyvolávala napětí mezi jeho potencionálními nástupci a jeho vztahy s Břetislavem jistě nezlepšila ani skutečnost, že pravděpodobně upředňostňoval mladšího syna Boleslava ze třetího manželství. Břetislav podle Kosmy před Brnem zavraždil králova důvěrníka Zderada a hrozilo, že se nakonec sám spojí s Konrádem. Vratislav nakonec s Konrádem raději uzavřel mír a po smrti svého syna Boleslava vyšachoval Břetislava ze hry tím, že nechal předáky odpřísáhnout, aby byl dalším českým knížetem zvolen Konrád. Břetislav na to zareagoval tak, že vytáhl s vojskem proti otci, avšak k boji nakonec nedošlo a Břetislav se poté se svou družinou nakonec raději odebral do Uher.
Je výmluvné, že se Vršovci objevují po boku Přemyslovců po dlouhé době opět až v dalším období krize českého „státu". Domnívám se tedy, že v poměrně stabilním období od ustanovení vlády Břetislava I. až do posledních let vlády krále Vratislava čeští panovníci asi podporu zavržených Vršovců nijak zvlášť nepostrádali a získávat si jejich přízeň udělováním úřadů pro ně nebylo tolik nutné. Asi proto se o nich žádné prameny v tomto období nezmiňují. To se však změnilo na počátku devadesátých let 11. století. Břetislav, který se postavil proti svému otci, zkrátka musel hledat pomoc na všech stranách a Vršovci, sice bez knížecích úřadů a příjmů z jejich beneficií, avšak stále disponující značnou mocí (která tedy mohla pocházet jedině z jejich vlastních pozemkových majetků), se pro Břetislava najednou stali důležitým spojencem. Jejich významu pro Břetislava by odpovídalo i to, proč by jim později za jejich podporu svěřil správu tak významných hradů jako Žatce a Litomyšle. Poté co se Břetislav v roce 1092 stal českým knížetem se Vršovci opět dostali na výsluní moci, avšak z nějakých důvodů se opět dostali do sporů s knížetem a ten je nakonec vyhnal od svého dvora.
Dále se Vršovci objevují za vlády knížete Bořivoje II. Podle Kosmy se v roce 1101 z Polska „rovněž navrátili Božej a Mutina a kníže Bořivoj je přijal na milost nikoli z lásky, ale že doba to nezbytně vyžadovala. I dostali zpět své hrady, které dříve drželi: Božej Žatec a Mutina Litoměřice". Co však znamená obrat, že to doba nezbytně vyžadovala? Proč Bořivoj tak nutně potřeboval vzít Božeje a Mutinu na milost? Pro začátek je nutné si uvědomit, že Bořivoj se v roce 1101 nacházel v podobných nesnázích, jako Břetislav II. před zhruba deseti lety.
Bořivoj se stal knížetem v roce 1100, tedy v období dalších sporů mezi Přemyslovci o český trůn. Břetislav II., snad ve snaze prosadit na trůn užší českou linii Přemyslovců, podporoval kandidaturu svého mladšího bratra Bořivoje na úkor starších moravských údělníků Oldřicha a jeho bratra Litolda, synů Konráda Brněnského. Aby si svého nástupce skutečně pojistil, vyprosil dokonce od Jindřicha IV. v roce 1099 předání českého trůnu do do rukou Bořivoje jako říšského leníka. Oldřichův brněnský a Litoldův znojemský úděl byl navíc zabrán Bořivojem. Poté co se však Bořivoj stal po smrti Břetislava II. v roce 1100 skutečně českým knížetem, získali Oldřich i Litold své moravské úděly zpět a Oldřich, jenž byl v té době nejstarším žijícím Přemyslovcem, využil situace, od císaře si rovněž vyžádal čechy v léno a vytáhl proti Bořivojovi s vojskem. Poté, co však zjistil, že Bořivoje podpořili čeští předáci i olomoucká knížata Svatopluk a Ota, odtáhl se svým vojskem pryč.
Je tedy pravděpodobné, že Bořivoj II., podobně jako Břetislav II. v devadesátých letech 11. století, v roce 1101 také hledal podporu proti Oldřichovi na všech stranách a zatracené Vršovce bylo pro něj, stejně jako pro Břetislava, důležité získat na svou stranu. Proč by však kníže tolik potřeboval pomoc vyhnaného Mutiny a Božeje? Správcovství Žatce i Litoměřic byli Břetislavem I. prokazatelně zbaveni v roce 1096. Kosmas se však také zmiňuje, že bylo zabaveno všechno Mutinovo jmění. Podle Libora Jana toto jmění (substantia) mělo znamenat právě jejich dědičný alodní majetek. Pokud tedy byli skutečně zbaveni veškerého svého majetku, dokazovalo by to sice, že vlastnili alodní majetek, avšak proč by je potom Bořivoj tolik potřeboval získat na svoji stranu? Přestože oba dva byli vyhnáni do exilu, Kosmas se nijak nezmiňuje, že by se Břetislav II. takto zbavil i ostatních členů jeho rodu. Nedochovaly se ani žádné zprávy, že by i nějací další Vršovci působili v knížecích úřadech. Podle mého mínění tedy i ostatní Vršovci, stejně jako Mutina, museli disponovat značnou mocí, která mohla pocházet jedině z jejich alodních majetků a je tedy možné, že spojenectví s Bořivojem příbuzní Božeje a Mutiny podmiňovali právě jejich návratem a vrácením jejich úřadů v Žatci a Litoměřicích.
1101 – dále
Dále už se toho z Kosmovy kroniky o majetkovém postavení Vršovců příliš nedozvíme – poslední zmínky se týkají toho, že Bořivoj chtěl prý několikrát neúspěšně potrestat Mutinu i Božeje, aby se s Mutinou nakonec v roce 1108 opět spojil, tentokrát však proti svému bratranci Svatoplukovi, který se v roce 1107 na úkor Bořivoje zmocnil trůnu. Tato zrada se nakonec Vršovcům stala také osudnou, protože byli Svatoplukem znovu povražděni.
Na závěr si dovolím připomenout ještě některé další prameny i z pozdějšího období, které prokazují, že Vršovci v tomto období vlastnili svobodný majetek. Jedná se především o Nemojovu donaci z rozmezí let 1100 – 1107, kterou Vršovec Nemoj odkázal svých pět vsí vyšehradské kapitule, konfirmaci této listiny Soběslavem II. z rozmezí let 1174 – 1178 a na závěr privilegium Přemysla I. pro doksanský klášter z roku 1226, které se zmiňovalo mimo jiné o darech některých Vršovců doksanskému klášteru, které lze klást pravděpodobně někdy do druhé poloviny 12. století. Petr Kopal však tvrdí, že „… jistou kontinuitu lze vysledovat také v držbě spíše nevelkého pozemkového majetku. Téměř z poloviny ho tvořily ony vesnice, které Nemoj I. daroval na počátku 12. století Vyšehradu." V Nemojově donaci se objevují vsi Crenuc, Vrascov, Hraberci, Scricin a Libin. V privilegiu Přemysla I. pro doksanský klášter se v souvislosti s Vršovci objevuje znovu Wrascov a dále vsi Protiwisch, Mnetis, Martinowez, Nyemsic a Crabsic. Je tedy otázkou, proč by veškerý svobodný majetek, který Vršovci mohli vlastnit musel být pouze ten, který je vypsaný v těchto listinách. Naopak by to spíše dovolovalo uvažovat, že Vršovci v tomto období vlastnili větší pozemkový majetek, než pouze ten, který se objevil v těchto listinách. Jako důkaz toho, že Vršovci ve 12. stol vlastnili zhruba něco kolem deseti vesnic, tento argument tedy rozhodně přijmout nelze.Závěr
Vzhledem k tomu, že na počátku 11. století se Přemyslovci pokusili Vršovce dvakrát vyvraždit a poté se o nich prameny až do roku 1096 odmlčují, lze snad předpokládat, že byli po roce 1014 skutečně zbaveni svých úřadů v knížecích službách a nadále se po boku Přemyslovců příliš neobjevovali. Je výmluvné, že se Vršovci po dlouhé době objevují v knížecích službách opět až na přelomu 11. a 12. století, tedy v dalším období krize českého „státu". Právě tato krize totiž mohla být dobou, kdy po dlouhé době knížata Břetislav II. a Bořivoj II. nutně sháněli pomoc na všech stranách a potřebovali získat přízeň co nejvíce mocných velmožů. Příslib významných knížecích úřadů (správcovství v Žatci, Litoměřicích) za pomoc v boji mohl být nepochybně významným lákadlem. Jestliže se tedy Vršovci skutečně více než půl století neobjevovali ve vysokých knížecích úřadech, ale přesto bylo na konci 11. století pro knížata Břetislava i Bořivoje tolik důležité získat si tento rod na svou stranu, museli Vršovci svou moc, kterou si udrželi po celé 11. století, nejspíše odvozovat odjinud, než z příjmů z jejich knížecích úřadů – pravděpodobně z jejich alodního majetku.
Na konec je třeba také zmínit kosmovu zprávu o vyhnání Božeje a Mutiny v roce 1096, kterou Libor Jan považuje za důkaz držby alodního majetku, a také Nemojovu donaci, konfirmaci této listiny Soběslavem II. a privilegium Přemysla I. pro doksanský klášter.
Lze tedy předpokládat, že už na počátku 11. století Vršovci pravděpodobně soustředili ve svých rukách svobodný majetek, který tvořil základnu jejich moci, díky které byli schopni přečkat i nepřízeň vládnoucích Přemyslovců k jejich rodu.
Pokud Vršovci na počátku 11. století skrze manželství s dcerou Boleslava III. skutečně ohrožovali Přemyslovské nároky na knížecí trůn, jen by to potvrzovalo tuto teorii. Pokud se některý příslušník tohoto rodu mohl oženit s dcerou českého knížete a ohrožovat postavení vládnoucího rodu, určitě se muselo jednat o velice významnou osobu.
Přesto je na závěr nutné zmínit, že žádnou z různých teorií o původu majetku a moci Vršovců, včetně této, nelze jednoznačně přijmout jako průkaznou. Nelze totiž vyvrátit skutečnost, že některé předpoklady této teorie je možné napadnout, a už jen proto, že Kosmova kronika nám dává bohužel pouze omezený a subjektivní pohled do minulosti, je třeba přiznat, že spíše než o skutečně průkaznou teorii se jedná o jednu z možných interpretací dochovaných pramenů. Podle mého osobního názoru se však jedná o interpretaci nejpravděpodobnější.
Prameny:
Annales Quedlinburgenses. MGH SRG 72. Ed. Giese, Martina. Hannover 2004.
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I. Ed. Friedrich, Gustav. Praha 1904 – 1907.
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae II. Ed. Friedrich, Gustav. Praha 1912
Kronika. Edd. Neškudla, Bořek – Žytek, Jakub. Praha 2008
Kronika Čechů. Edd. Hrdina, Karel – Bláhová, Marie – Moravová, Magdalena – Wihoda, Martin. Praha 2011.
Literatura:
Jan, Libor: Hereditas, výsluha, kastelánie. Časopis Matice moravské 128, 2009, č. 2, s. 461 – 472.
Krzemińska, Barbara: Břetislav I. Praha 1999.
Krzemińska, Barbara: Krize českého státu na přelomu tisíciletí. Československý časopis historický XVIII, 1970, č. 6, s. 497 – 532.
Kopal, Petr: Kosmovi ďáblové. Mediaevalia historica bohemica 8, 2001, s. 7 – 41.
Kopal, Petr: Neznámý známý rod. Pokus o genealogii Vršovců. Sborník archovních prací LI, 2001, č. 1, s. 3 – 84.
Wihoda, Martin: Morava v době knížecí. Praha 2010.
Žemlička, Josef: Čechy v době knížecí. Praha 1997.
Žemlička, Josef: Kastelán Blah a jeho rod. Muzejní a vlastivědná práce. Časopis společnosti přátel starožitností 35, 1997, č. 4, s. 193 – 206.
Žemlička, Josef: Rod, rodina a příbuzenstvo Hroznaty Tepelského. Západočeský historický sborník 4, 1998, s. 5 – 39.