Heřman I. Durynský

cca 1155 - 25. IV. 1217

Heřman byl druhým synem Ludvíka II. Durynského (1128 – 1172) a Judity Štaufské, sestry císaře Fridricha Barbarossy, narodil se zřejmě kolem roku 1155.

Vychováván byl na francouzském dvoře Ludvíka VII., kde se zřejmě seznámil s rytířskou kulturou a literaturou. Prvně je zmiňován v roce 1180 během kampaně proti Jindřichovi Lvovi, kdy byl po porážce u Weissensee Jindřichem Lvem, společně se svým bratrem Ludvíkem (III.) zajat. Jako odměnu od vítězného císaře v roce 1181 Ludvík získává saský palatinát (území u řek Sály a Unstruty, které bylo od Saského vévodství odděleno na začátku 11. století), následně ho předává svému mladšímu bratru. Aby Heřman posílil svoji pozici v palatinátu, bere si za ženu Sofii ze Sommerschenburg, dceru předchozího palatina. Nový saský palatin se Sofií měl dvě dcery, Juttu (1184 – 1235), která byla vdaná za míšeňského markraběte Dětřicha I. a později za hraběte Poppa z Hennebergu. Mladší dcera Hedvika pojala za muže výmarského hraběte Alberta.

V roce 1190 umírá Ludvík a Heřman se stává durynským lantkrabětem. Přesto, že se nový římský král Jindřich pokusí prohlásit Durynsko za uprázdněné říšské léno, Heřman ho ubrání. Později se se svým příbuzným usmíří a podporuje ho ve snaze získat Sicilské království.

V roce 1195 umírá Heřmanova první žena a durynský lantkrabě se žení znovu, tentokrát za Sofii z rodu Wittelsbachů, dceru bavorského vévody Oty. Jejich děti pokračovaly v rodové kontinuitě, po smrti Heřmana se stal lantkrabětem Ludvík (IV.), posléze Jindřich Raspe, další ze synů Konrád byl zvolen pátým velmistrem Řádu německých rytířů. Poslední syn, Heřman, zemřel ve věku deseti let v roce 1216. Dcera Irmgarda si vzala za muže anhaltského hraběte, mladší Anežka byla vdaná za Jindřicha, syna rakouského vévody Leopolda a poté za Alberta I. Saského.

Tentýž rok (1195) přijímá kříž, ochoten se připojit ke křížové výpravě Jindřicha VI., kvůli úmrtí tohoto panovníka nakonec zůstal doma. Heřman později sehrál poměrně významnou roli ve válkách mezi Štaufy a Welfy o říšský trůn. Pokud nebyl přímo důvěrným přítelem českého Přemysla Otakara I., tak byl jeho blízkým spojencem. Společně oba podporovali na počátku Filipa Švábského, společně přešli na stranu Oty Brunšvického. V roce 1204 bylo Durynsko obsazeno Filipem a Heřman byl donucen přejít na jeho stranu. Po smrti Filipa Štaufského se jak Heřman, tak i Přemysl stali straníky Oty Brunšvického, oba se ale v Norimberku roku 1211 vyslovili proto, aby se novým římským králem Fridrich II. Včasný příchod tohoto mladého Štaufa do Německa zabránil úspěšné invazi Oty do Durynska.

Heřman Durynský umírá 25. dubna 1217 v Gothě, pohřben je v Reinhardsbrunnu. Po celý život byl velkým podporovatelem minnesängu, na jeho dvoře působil například Walther von der Vogelweide. Na jeho popud vznikly iluminované rukopisy – Alžbětin žaltář, Žaltář Heřmana Durynského (zde kromě něj jsou zobrazeni i králové Ondřej a Přemysl Otakar I., všichni s manželkami) Durynský vládce podle Žaltáře Heřmana Durynského

Jan Škvrňák