Nástup Lucemburků na český trůn

Jan Škvrňák
České dějiny
Po násilné smrti posledního mužského Přemyslovce Václava III. v srpnu 1306 se velmi rychle zformovaly dvě strany soupeřící o titul českého krále. Převahu mezi českou šlechtou měl zpočátku Jindřich Korutanský, manžel Přemyslovny Anny. Korutanského vévodu z rodu Menhartovců ještě v létě 1306 vyhání z Čech Rudolf Habsburský se svým otcem Albrechtem, toho času římským králem. Nakonec tím, kdo nakonec zasedne na trůnu českých králů dědičně, není ani Habsburk nebo Menhartovec, ale dynasta z dalekého Lucemburska. Jediný syn lucemburského hraběte a tenhy i římského krále Jindřicha VIII Jan. Na konci roku 1310 na český trůn dědičně nastupují Lucemburkové.

Po smrti Rudolfa Habsburského před obléhanými Horažďovicemi na začátku července 1307 se váhy osodu vychýlí opět ve prospěch Jindřicha Korutanského. Rudolfův otec Albrecht se pokusí českým králem prosadit dalšího syna - Fridricha Sličného, nicméně česká šlechta v čele s Jindřichem z Lipé se postaví za krále z Korutan. Habsburským vojskům se nepodaří dobýt stříbronosnou Kutnou Horu a jejich posádky přečkají zimu 1307/1308 ve věnných městech Elišky Rejčky, vdovy po Václavu II. a nyní i Rudolfu. Po vraždě Albrechta Habsburského svým synovcem Janem Habsburkové přeskupují své síly, udrží Moravu, ale vzdávají se snah o opětovný zisk českého království.

Následná vláda Jindřicha Korutanského připomíná spíše anarchii a plenění země korutanskými oddíly pod vedením Jindřicha z Aufenštejnu. Není divu, že proti panovníkovi se záhy začíná zvedat odpor českého panstva i duchovenstva. V srpnu 1309 se zbraslavský opat Konrád během cesty na generální kapitulu cisterciáckého řádu v Citeaux setkává v Heilbronnu s novým římským králem Jindřichem VII. z rodu Lucemburků a jedná o situaci v čekém království. Údajně to je po poradě s českými pány a měšťany, ale je otázka zda česká šlechta v této době ještě většinově nestojí za Jindřichem Korutanským. Monarcha ještě v listopadu 1309 potvrzuje dluh Jindřichu z Lipé (za vojenskou kampaň v roce 1307, podkomořský úřad a další služby) a to neuvěřitelných 10 320 hřiven.

Korunovace Jindřicha VII. s manželkou Markétou v Cáchách 6. ledna 1309, Codex Balduini Trevirensis, okolo 1340

Římský král plán na sesazení Jindřicha Korutanského a dosazení vládce ze svého rodu bere vážně. 17. září 1309 Lucemburk slibuje Habsburkům Fridrichovi a Leopoldovi sumu 20 000 hřiven stříbra v pražských groších (56 grošů v hřivně), splatných v několika termínech v Řezně za pomoci při dobytí českého království.

Věci se dají do pohybu až následující léto. Nejdříve na konci května 1310 z Prahy utíká Eliška Přemyslovna, z obavy, aby ji Jindřich Korutanský neprovdal za někoho ze svých rytířů (pána z Bergova). Podle plánů části české nobility a duchovenstva má mladá Přemyslovna má být provdána za některého z Lucemburků, aby posílila jeho nárok na českou korunu. Záhy v Praze začínají první boje mezi lidmi Jindřicha Korutanského a “lucemburskou stranou” v čele s Jindřichem z Lipé a Janem z Vartenberka. Šlechtě se podaří uhájit mosteckou bránu a porazit korutanské houfy u Pražského hradu.

Eliška Přemyslovna v triforiu Svatovítské katedrály, Zdroj obrázku: Wikimedia Commons

Pod vedením cisterciáckých opatů, pánů Jana z Vartenberku a Bohuslava z Bohu 1. července 1310 vyráží za Jindřichem VIII. oficiální české poselstvo, aby dalo římskému králi k dispozici českou korunu a Přemyslovnu. Král JIndřich VII. za manžela Přemyslovny a nového českého krále navrhuje nejdříve svého bratra Walrama, nakonec přistupuje podle přání poselstva na svého dědice, syna Jana.1

O dalších osudech českého království se rozhoduje v Porýní. 22. července 1310 Jindřich ve Frankfurtu nad Mohanem za pomoc při nastolování Jana Lucemburského českým králem Jindřichovi z Lipé uděluje město Žitavu a hrad Ronov. O tři dny později Jindřich vyhlašuje říšskou klatbu nad Jindřichem Korutanským, zprošťuje jeho poddané přísah věrnosti. A plánuje se svatba čtrnáctiletého Lucemburka a osmnáctileté Přemyslovny, která záhy vyráží na západ.2

To ovšem neznamená, že by byl v Čechách klid a všichni si přáli zásahy římského krále do domácích záležitostí. 28. července 1310 v Kutné Hoře Oldřich z Lichtenburka se synem Jindřichem slavnostně slibuje věrnost Jindřichu Korutanskému. Jako svědci jsou jejich příbuzní Václav ze Žleb a Čeněk z Ronovce, dále Zdeslav ze Šternberka, Vilém z Rychmburka, Dětoch ze Žiželic nebo Hrabiše z Paběnic.3 V polovině září Prahu obsazují míšeňští spojenci Jindřicha Korutanského pod vedením stejnojmenného syna míšeňského markraběte Fridricha.4

Svatba Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, Codex Balduini Trevirensis, okolo 1340

O stovky kilometrů dál, ve Špýru, v místní katedrále 1. září 1310 si své manželské ano řeknou Jan s Eliškou, zároveň Jindřich VII. uděluje svému synu české království v léno. Namísto svatební cesty král Jindřich staví svého syna Jana do čela válečné výpravy, kterou si má dobýt české království. K ruce mu zjednává schopné rádce, znalce českého prostředí mohučského arcibiskupa Petr z Aspeltu (jemu 5. září král Jindřich slibuje obnovit případné škody v diecézi během jeho nepřítomnosti) a hraběte Bertolda z Hennebergu.5

Z Norimberku adept na českého krále spolu s bavorským vévodou Rudolfem a údajně třemi tisíci bojovníky vyráží 18. října 1310, 1. listopadu invazní vojsko překračuje řeku Ohři, 19. listopadu se neúspěšně pokusí dobýt Kutnou Horu, 21. listopadu se stejným výsledkem Kolín. 25. listopadu 1310 zimou prokřehlé vojsko dorazí k Praze.6

Vyhlídky mladého Lucemburka nejsou v tento okamžik valné. Prahu kontroluje nepřítel, mezi jeho lidmi panuje přesvědčení, že by bylo zimu přečkat po loajálních hradech, tvrzích a městech a pokusit se o zvrat situace až na jaře. 30. listopadu na některém “z hradů u Prahy” Jan vydává listinu, kdy na radu “našich věrných šlechticů” Bertolda z Henneberku, Jindřicha z Lipé, Ješka z Vartenberka a Friedmana z Tmaně potvrzuje 6000 hřiven Elišce Rejčce.

Náhrobník Petra z Aspeltu v Mohučské katedrále. Arcibiskup jako koronátor tří králů - Jana Lucemburského, Jindřicha VII. a Ludvíka Bavora. Zdroj: Wikimedia Commons

Z beznaděje hrozícího neúspěchu pomáhá zákulisní jednání Janových rádců a šlechty s pražskými měšťany. 3. prosince 1310 Lucemburkovi straníci rozbijí městskou bránu u kostela sv. Františka. Janovo vojsko vjíždí do Starého města s pokřikem “mír, mír” s přísným zákazem plenit a rabovat. Míšňané a Korutanci se stahují na Malou Stranu a Hrad.

Události pak naberou rychlý spád. 7. prosince novému králi slibuje věrnost Albert ze Žeberka, 9. prosince Pražský hrad v noci a potají opouští Jindřich Korutanský, 19. prosince se na odchodu domluví Jan Lucemburský s Míšňany.7

Den po Štědrém dnu v Praze probíhá sjezd české šlechty, která přísahá věrnost Janu Lucemburskému, král pravděpodobně vydal i privilegium české šlechtě (inaugurační diplom). Jeho originál se nezachoval, pouze jeho návrh zachovaný v formulářové sbírce biskupa Jana IV. z Dražic a také pozdější podobný dokument pro Moravu.

Nový král je u sv. Víta i chotí Eliškou korunován českým králem 7. února 1311 a to Petrem z Aspeltu.

Na jaře roku 1311 kroky Jana Lucemburského směřují na Moravu, které se už v březnu 1311 Fridrich Sličný listinou vzdává. Červen stráví nový český král nejdříve v Olomouci, tam se se vratislavský kníže Boleslav s bratry (11. 6.) vzdávají za finanční odškodnění Opavska, poté pokračuje do Brna, kde 18. 6. vydává tzv. inaugurační diplom (jeho text).

Inaugurační diplom Jana Lucemburského, uložen v Moravském zemském archivu v Brně, Stavovské listiny, č. 2.

V tomto dokumentu nový král potvrzuje (a zřejmě i přidává) privilegia svým poddaným. Slibuje vybírat zemskou berni (čtvrt hřivny z lánu) pouze při příležitosti svateb své rodiny, dále neobsazovat zemské úřady cizinci, vzdává se odúmrti v případě ženských dědiček a nechce nutit své poddané k vojenské službě za hranicí, pouze při obraně země.

Jan Lucemburský bude v následujících letech těžce vycházet s českým panstvem, ale vládu si udrží. Mladým Lucemburkem nastupuje na český trůn nová dynastie, která v království zdomácní a dá mu v letech 1310-1437 celkem čtyři krále.

Pokračování: Vláda Jana Lucemburského do roku 1320

Použitá literatura:

Lenka Bobková: Jan Lucemburský - Otec slavného syna. Praha: Vyšehrad, 2018.

Lenka Bobková: Velké dějiny zemí Koruny české IV.a: 1310-1402. Praha : Paseka, 2003. Velké dějiny zemí Koruny české - diskuse.

Jaroslav Čechura: České země v letech 1310 – 1378 I. Praha: Libri, 1999.

Václav Chaloupecký: Inaugurační diplomy krále Jana z roku 1310 a 1311. Český časopis historický 50, č. 1, díl 2, 1949, s. 69-102.

Wojciech Iwańczak: Jan Luksemburski. Dzieje burzliwego żywota i bohaterskiej śmierci króla Czech i hrabiego Luksemburga w 21 odsłonach. Warszawa: PIW, 2012. Recenze knihy. 

Božena Kopičková: Eliška Přemyslovna: Královna česká. Praha: Vyšehrad, 2008.

Diskuse: Jan Lucemburský, Eliška Přemyslovna, Lucembursko před a po Janovi, Volby českých králů.

  1. Zbraslavská kronika, kap. 95-96. ↩︎

  2. RBM II, č. 2221-2228, s. 965-967. ↩︎

  3. RBM II, č. 2230, s. 967. ↩︎

  4. Ten 24. září vydává listinu na níž je třeba Ota z Bergova, Ota z Ilburka nebo purkrabí hradu Donín ↩︎

  5. RBM II, č. 2233, s. 968, č. 2235, s. 969. ↩︎

  6.  Zbraslavská kronika, kap. 108. ↩︎

  7.  Zbraslavská kronika, kap. 108,  RBM II, č. 2242, s. 971, č. 2244, s. 972-973. ↩︎