Jan Čouch ze Zásady
Maršálek, arcibiskupský notář, člen královské rady a králův oblíbenec
rodiče: Pešek Ocas ze Zásady
sourozenci: Petr, Hereš, Jan Ocas, Jan Lysec, Jan Kozel, Jan Kyjata
potomci: Petr a Mikuláš
Jan Čouch ze Zásady (Johannes dictus Czuch marschalcus d. regis) pocházel z rodu sídlícího v nevýrazné vsi Zásada v podhůří Jizerských hor. Jan Čouch (častěji dnes „Čúch") náleží k nižší šlechtě, která svoji významnost získala teprve v době mladého krále Václava IV.
Jan Čouch byl již od r. 1380 královským podmaršálkem a za nedlouho (1382) i maršálkem.
S jinými bohatými šlechtici a svými dvěma bratry vstoupil r. 1382 do pražského bratrstva Těla Božího (Bratrstvo obruče a kladiva), sdružující osobnosti Václavova dvora, které sehrálo důležitou roli v založení Betlémské kaple, v níž později kázal i Jan Hus.V té době byl pánem na Lobkovicích (1382-1400) a některých statcích kolem (Mlékovidy, kde si ponechal plat i po prodeji Lobkovic).
Erb Čouchl ze Zásady, podle Ottova slovníku naučného, zdroj: Wikimedia Commons
Na svém panství si usmyslel stavbu rybolovného jezu na Labi, který stál v oblasti hraničící s arcibiskupskými statky a narušující práva sousedního panství. Proto arcibiskup rozkázal Čouchův jez zbořit, což se proti samotnému arcibiskupovi, Janu z Jenštejna, obrátilo neadekvátními represemi z královské strany a obrovskými škodami na arcibiskupských statcích.
Tento velký lobkovický spor z r. 1384, dokresluje jak již tehdy měl Jan Čouch blízko ke králi, který se za něj postavil, byť nebyl přímo v právu.
Hned v příštím roce (1385) dokonce získal královo svolení - právo libovolného pořízení se všemi svými statky stávajícími i budoucími… tedy záruku svobodného nakládání se svým majetkem, což byla věc, o kterou se mnohdy nadarmo snažila i jiná vysoká šlechta. Jan Čouch, i přes velkou královu oblibu myslel především na svůj prospěch a ač se poměrně často vyskytuje v dění tehdejší doby, v říšské nebo královské politice jeho aktivita nijak výrazná nebyla.
Byl především králův společník při lovech a právě on byl jedním z těch, kteří krále nabádali k dlouhým loveckým vyjížďkám, trávení času mimo politiku a bujarému veselí. Nechal jej obklopovat osobními strážemi a tím tak připravoval půdu k jeho izolaci, která nahrávala skupinám „sledující své vlastní cíle". A král Václav poměrně ochotně vyhledával zábavu i v době, kdy se od krále očekávala i závažná rozhodnutí. Poměrně často figuruje v běžných úředních zápisech.
Roku 1390 byl jedním ze zplnomocněných vyjednavačů vyslaných králem do Heidelbergu na setkání pověřenců francouzského krále ohledně spojenecké smlouvy obou králů.
Roku 1393 byl jedním z královských zmocněnců, kteří zdráhajícího se Jenštejna nalákali do Prahy k rozezlenému králi. Na konci této „návštěvy" u královského dvora bylo mučení arcibiskupských zástupců a surové zavraždění generálního vikáře Jana z Pomuku. Někdy kolem roku 1394 od krále získal královský Lánov za Vrchlabím a hrad Navarov, jehož panství spojil s nedalekým rodovým statkem Zásadou. Téhož roku se po něm dokonce psal (Johannes de Nawarow).V příštích letech se ještě několikrát vyskytuje, kdy zůstal na straně krále Václava IV. i během jeho uvěznění; r. 1399 za královskou stranu podepisuje příměří s jednotou panskou; později se stal i notářem arcibiskupa Zbyňka Zajíce (1403-1411); r. 1398 bránil odúmrť v Ovčarech; kolem r. 1400 prodal Lobkovice a usídlil se trvale na Navarově. Několikrát čelil soudní žalobě a nejednou byl nařčen, že neplní písemně stvrzené závazky.
Navarov zůstal i po jeho smrti potomkům.
Zemřel někdy na přelomu let 1410/1411. Jeho syn Petr Čouch vyřizoval v prvních měsících r. 1411 pozůstalostní řízení po otci.
Diskuse: Václav IV., Jan z Jenštejna, Jan Nepomucký