Fridrich I. Babenberský
rodiče: Leopold V. a Helena Uherská
bratr: Leopold VI.
Fridrich I. Babenberský se po smrti svého otce Leopolda V. stal na konci r. 1194 rakouským vévodou. Úmyslně opomenul poslední přání zemřelého a ponechal si zbylou část výkupného za Richarda Lví srdce ve výši 4000 marek a propustil pouze rukojmí. Stalo se tak navzdory výzvám papežské kurie, salcburského arcibiskupa i veřejného mínění. Celou záležitost mladý vévoda uzavřel tvrzením, že jsou neklidné časy a zpáteční cesta do Anglie je dlouhá.
V předjaří r. 1197 se Fridrich vypravil za císařem Svaté říše římské do jižní Itálie, aby se s ním přepravil do Svaté země. Právě v dobu Fridrichova příjezdu odhalil na Sicílii císař Jindřich VI. spiknutí. Normanská šlechta neměla císaře zrovna v lásce a díky babenberským vojákům se podařilo císaři spiknutí potlačit a dobýt i poslední baštu vzbouřenců - hrad Castrogiovanni. Následný soudní proces údajně svou krutostí ohromil celou Evropu. Zajatí vzbouřenci umírali na hranicích, byli řezáni zaživa pilou či nabodeni na kůl. Vůdci byla na hlavu přibita rozžhavená železná koruna. Zbytek normanské opozice byl díky této makabrózní podívané skutečně zastrašen.
Brzkou císařovu smrt mnozí chápali jako Boží trest. Faktem zůstává, že od počátku srpna 1197 zdolával silný záchvat malárie, ke které se pak přidala úplavice a 28. září 1197 Jindřich VI. v Messině zemřel.
Většina poutníků si cestu do Svaté země díky císařovu nenadálému úmrtí rozmyslela. Fridrich I. Babenberský ne. Zda ho vedly k cestě náboženské či mladické ideály se už nedozvíme. Spolu s ostatními vytrvalci a samozřejmě svou družinou nastoupil na loď do Levanty. V říjnu 1197 se po krátkém obléhání Sidonu a Bejrútu podařilo obnovit pozemní spojení mezi Sýrií a Palestinou. Na hradbách zavlály i rakouské korouhve. Fridrich se ale z vítězství moc neradoval, byl nemocný. Právě zhoršující se zdravotní stav ho přiměl k předčasnému návratu. Zemřel při cestě domů 16. dubna 1198. Pasovský biskup Wolfger po “německém” způsobu odstranil z Fridrichova těla měkké tkáně a kosti dopravil do Rakous. Fridrich I. Babenberský je tedy pohřben společně s předky v klášteře Heiligenkreuz.
Fridrich stejně jako jeho otec po dobu svého rakouského působení hostil na svém vídeňském dvoře mnoho učenců i potulných pěvců. Právě Walther von der Vogelweide si na něj vzpomenul: “… když z dálav přišla ta zpráva, že duše Fridricha Rakouského nalezla svobodu a jeho tělo smrt, pohřben byl můj pyšný krok jeřába a nyní tu bezcílně bloudím jako páv s hlavou ke kolenům svěšenou…”