Fridrich II. Babenberský - Bojovný
Třetí a nejmladší syn Babenberka Leopolda VI. vévody rakouského a štýrského a jeho paní Theodory Angely z domu byzantských Laskarisů. Narodil se kolem roku 1210, dějiny ho znají díky jeho vznětlivé a válečnické povaze jako Fridricha II. Bojovného.
Brzy po nástupu na vévodský stolec v roce 1230 musel potlačit v Rakousích povstání tamních ministeriálů (zjednodušeně nižší šlechta). Od roku 1232 je také pán Kraňska (zhruba dnešní Slovinsko). Záhy obrátil pozornost na okolní země, celá jeho vláda je sledem vojenských akcí ve středoevropském prostoru. Bojem proti všem.
Tři roky po svém nástupu napadl Moravu, ale díky nemoci se musel stáhnout. Brzy na to Uhři vpadly do jeho zemí, ale brzy s nimi byl uzavřen mír.
V létě 1235 napadl pro změnu Uhersko (předtím na to žádal po císaři Fridrichu II. peníze), ale byl odražen a následoval protiútok Uhrů a ze severu Čechů. S Uhry byl uzavřen mír. Konfliktní situace s Václavem I. pokračovala.
V říjnu toho roku byl vévoda pozván na sněm do Augspurku, snad aby vysvětlil své chování. Fridrich nepřišel, oloupil císařské posly a zabral několik hradů, snad se i připojoval k severoitalské císařově oposici. Byla na něj proto uvalena klatba a několik říšských knížat v čele s vznešeným českým králem měla Fridricha zbavit jeho vévodství.
Fridrich Bojovný nechal oloupit kláštery a uvalil zemskou berni - záhy začalo v jeho zemích povstání, které se spojilo s “císařskými” a země byla obsazena.
Na konci roku 1236 se v Rakousích objevil císař se záměrem prosadit zde dědičnou vládu Štaufů. Správcem se stal bamberský biskup Ekbert.
Vyhnaný Fridrich se tehdy přidal ke straníkům papeže Řehoře IX; který zprostředkoval smír mezi ním a Václavem I. Český král za část Rakous a provdání Gertudy (jedné ze 2 dědiček Rakous - Fridrich neměl mužského potomka) s Vladislavem (kralevicem českým). Po obsazení Rakous a Štýrska s českou pomocí Fridrich opět zmenil plášť (1239) a ke splnění slibů Václavovi I. se přes agitaci papeže neměl.
V zimě 1240 Václav se pokusil silou prosadit slib, ale musel se stáhnout.
Na jaře se oba dohodli. Václav se zřekl slíbené části Rakouska a dostal slib sňatku syna.
Čelem mongolskému nebezpečí měl Fridrich pomoci uherskému králi, po vymámění peněz na svůj slib rád zapomněl. Operací proti postupujícímu mongolskému vojsku se neúčastnil.
Rok 1242 znamená dva nájezdy, na Uhry a na podzim na Moravu. V červenci 1244 se Fridrich již konečně nacházel v táboře císaře. Podařila se mu dohoda povýšení Rakous a Štýrska na království za ruku Gertrudy císaři. Gertruda tehdy císaře odmítla.
V lednu 1245 napadl Rakousy Václav, aby prosadil dřívější slib. Později se mu to již podařilo. Vladislav se oženil s Gertrudou.
V červnu 1246 byl vévoda zabit v boji proti Uhrům na řece Litavě. Pohřben je v klášteře Heiligenkreuz. Jím vymírá rod Babenberků po meči. Neboť ani s jednou ze svých 2 manželek - Sofií Laskaris a Anežky z Andechs-Meránu - neměl potomky. Proto dle Privilegia minus, se vévodství mohou dědit přes Babenberkovny. Záhy začíná boj o Rakousy a Štýrsko, následujícím vévodou se na krátko stává Přemyslovec Vladislav, záhy umírá. V konečném důsledku jsou Přemyslovci poražení a vítězové Habsburkové.