Mezi markrabětem a biskupem 1191-1193
Předchozí díl: Vláda Konráda II. Oty
Smrtí Konráda končí vláda třetího moravského údělníka, nutno říct vláda velmi úspěšná, při které bylo nastoupeno na cestu zpevnění ústřední moci knížete. Když převzal otěže vlády do svých rukou Václav, stárnoucí nejmladší Soběslavovec, situace se vrátila do roviny bojů o trůn mezi Soběslavovci a Vladislavovci, politické lability, typické pro většinu 12. století.
Václav, jako kníže druhý toho jména, jež dosedl na otcovský stolec, měl podporu části šlechty, která dříve podporovala jeho bratra Soběslava. Jeho postavení zlepšovalo, to, že byl vybrán respektovaným předchozím knížetem. Za spojence měl Spytihněva, údělný kníže v Brně. Jenže čelil silné opozici ostatních Přemyslovců.
Potomci krále Vratislava I. Zjednodušený rodokmen
Na svou šanci ve vyhnanství čekal ambiciózní Přemysl, syn krále Vladislava I., se svojí družinou. V Čechách neměl příliš stoupenců, nesmí se zapomínat na to, že šlechta vybírala kandidáty na knížete velmi pragmaticky, až věrolomně. Přemysl byl již několik let ženat s Adlétou Míšeňskou, dcerou zdejšího wettinského markraběte Albrechtem. Oprávněně zde mohl cítit podporu.
Nejzkušenějším hráčem byl Jindřich Břetislav, další Přemyslovec. Jako biskup měl četné kontakty v Říši. Jako Přemyslovec politickou moc. V roce 1187 vyšel vítězně z konfliktu s tehdejším knížetem Bedřichem, jako biskup se stal nezávislým na českém vládci. Jeho družina (podle listiny k roku 1192) výrazněji politická, než družina jeho předchůdců, nalézá se v ní bývalý podkoní Berwin, kastelán Jiří, Markvart (zřejmě Markvartic), vlivní představitelé šlechty, kteří zřejmě svoji kariéru spojili se schopným biskupem.
Zřejmě biskup stál za svržením Václava. Povstání zahájil Přemysl, který se vrátil z exilu. Na konci roku 1191 bez boje obsadil Pražský hrad, ale byl zaskočen a obležen vojskem Václava. Biskup nyní spěchal do Říše, kde za sumu 6 000 hřiven stříbra (necelé 3 tuny drahého kovu) získal podporu císaře JIndřicha VI. To se mu povedlo, do Čech s ním jel císařův zmocněnec. Potom … bylo se svolením knížete Václava oznámeno skrze císařského zmocněnce, že je (Pražský hrad) předán do rukou pana biskupa.
Václav byl poražen a utíkal pryč z Čech do exilu společně se Spytihněvem. Oba byli zajati v Míšeňsku Přemyslovým spojencem a švagrem. Ve vězení poslední Soběslavovec Václav umírá, Spytihněv odtud utíká. Přemysl se tedy stal knížetem Čechů a jeho bratr Vladislav markrabětem na Moravě.
Záhy vládnoucím bratrům vyvstaly problém v osobě jejich nedávného spojence, pražského biskupa. Přemysl se bratranci zavázán necítil, odmítal zaplatit tučnou sumu císaři. Sumu, která ho dost možná vynesla na vratký knížecí stolec. V této atmosféře (ke konci roku 1192) odjíždí Jindřich Břetislav pomodlit se k hrobu sv. Jakuba do španělské Compostely. Cestou přes Německo mu jasně připomenul císař pohledávky, dříve slíbené. Biskup, údajně lakomý, sám částku nezaplatil, proto byl do března 1193 držen mimo svojí diecézi.
České knížectví podle Josefa Žemličky, Čechy v době knížecí
Daleko horší pro Přemysla byla jeho politika, jíž se chtěl osamostatnit od vlivu Říše. Císaře rozhněval již v roce 1192, kdy ve spolupráci s Albrechtem z Bogenu, vpadl a poplenil Bavorsko.
Proti císaři se v té době začala organisovat sevřená oposice, vedená brabantským vévodou. Záhy byli získáni pro věc mocní Welfové, úhlavní nepřátelé Štaufů, koalice se skládala ještě z několika porýnských a severoněmeckých knížat. Největší oporu měl spolek v osobě anglického krále Richarda Lví srdce. Kontakty s odbojovou skupinou navazovali i Wettiné a český kníže Přemysl.
Poté, co byl král Richard zajat v Rakousku se proticísařská opozice rozpadla, císař Jindřich se ještě rozhodl nahradit českého knížete někým věrnějším. Nestydatě zasáhl do práva Čechů, do zvyklostí. Na sněmu ve Wormsu, v červnu roku 1193 prohlásil Přemysla za sesazeného, novým knížetem jmenoval Jindřicha Břetislava, předal mu lenní korouhve a odpustil dluh. Vybojovat knížectví už musel sám, Jindřích táhl do Sicílie.
Česká šlechta nerada viděla zasahování císaře do svých práv a slibovala Přemyslovi věrnost, dokonce syny jako rukojmí mu nabízela. K rozhodnutí mělo teprve dojít. Na začátku srpna 1193 do Čech vpadl biskup Jindřich Břetislav, doprovázen Spytihněvem. Nebyl zadržen na hranicích a s vojskem Přemysla se setkal u Zdic poblíž Berouna. Přemysla stihlo nečekané neštěstí. Přes sliby ho začínal opouštět jeden velmož za druhým, po nich někteří vojáci a ve velikém počtu přestoupili k početně slabšímu vojsku biskupovu, který tak získal na převaze. Přemysl musel utéci a bránit pevný Pražský hrad. Bránil ho čtyři měsíce i přes interdikt seslaný biskupem. Vánoce však již oslavoval biskup a fakticky již kníže na Hradě. Přemysla čekalo opět vyhnanství.
Události z let 1191 – 1193 ukazují jak bylo knížectví v krizi a panovnická moc slabá. Jenže počet navzájem znesvářených Přemyslovců se snižoval a knížectví už pomalu mohlo vyhlížet královské časy.
Další díl: Vláda Jindřicha a Vladislava 1193-1197