Bolek I. Surový
Boleslav I. (v pramenech je nejčastěji označován zdrobněle jako Bolek - Bolko, secundus filius ducis Bolezlai, dux Slesie et dominus de Vurstenberg) byl druhým ze tří synů lehnického knížete Boleslava Rogatky a jeho manželky Hedviky, dcery Jindřicha Anhaltského. Polští historici předpokládají, že se narodil někdy mezi lety 1252 a 1256, ne později než v roce 1258, kdy umírá jeho matka.
Tento Piastovec se, ač nejmenován, objevuje v pramenech v létě 1271. V Praze uzavírají mírovou smlouvu Přemysl Otakar II. a Štěpán V. Mezi svědky je i “Boleslav, slezský kníže, jeho kníže Jindřich a další jeho synové”.1 To je na několik let jediná zmínka o Bolkovi, až po smrti jeho otce na konci roku 1278 dochází k dělení rodového majetku. Nejstarší bratr Jindřich řečený Tlustý nebo Břichatý sídlí na Lehnici, Bolek s nejmladším Bernardem vládnou v Javoru. K rozdělení tohoto údělu dochází v roce 1281, kdy Bernard Hbitý přesidluje na Lemberk (polsky Lwówek Śląski). Nejmladší bratr umírá bez potomků už v dubnu 1286, takže jsou oba úděly opět sjednoceny v rukou Bolka I. Surového.
Bolek se manželsky svázal s dcerou braniborského markraběte Oty V. Dlouhého, z zásnubám došlo 19. dubna 1279 ve Špandavě (budoucí nevestě bylo zřejmě 9 let), k sňatku 4. října 1284 v Berlíně. Oba manželé museli ještě získat papežský dispens, jejich společným předkem byl český král Přemysl Otakar I. Piastovec byl jeho pravnuk a Askánka prapravnučka. Dispens papež udělil v roce 1285.
Pečeť Bolka I. Surového, zdroj: poczet.com
Sňatkem s dcerou markraběte javorský kníže sleduje vytvoření spojenství proti svému mocnějšímu bratranci Jindřichu IV. Vratislavskému, se kterým jeho rodina nejpozději od roku 1277 bojuje. Diplomatická kalkulace je poměrně jednoduchá, nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Bolkův budoucí tchán Ota tehdy s Jindřichem IV. rivalizuje o poručnictví nad dědicem českého království Václavem II. Boje v roce 1280, útok spojenců na Vratislav, ani odveta na Javor, žádné rozhodnutí nepřinesou. Situace se pak uklidní sama.
Na přelomu 80. a 90. let už střední Evropě dominuje české království a začíná postupná expanze na sever. Boleslav I. Javorský nechce své knížectví včlenit do svazku leníků českého krále, lenních přísah v lednu 1289 se účastní, ale Václavu II. sám neholduje. Snaží se s ním spolupracovat, což mu přináší drobné zisky - hrad Schomberg (Chełmsko Śląskie)
Změnu poměrů přináší smrt Proba v létě 1290. Vratislavský kníže své slezské državy odkazuje Jindřichovi III. Hlohovskému, do boje o slezskou metropoli se ovšem zapojí Bolkův starší bratr Jindřich Tlustý. Bolek s podporou bratra váhal, přistoupil k ní až poté, co mu odevzdal Svídnici, Frankenštejn (nyní Ząbkowice Śląskie), Střelín aMinsterberk (dnes Ziębice), tedy svídnické knížectví. Bolkův nezájem o bratra projevil také v listopadu 1293, kdy byl na tři měsíce zajat.
Největší ohrožení pro javorského a nyní i svídnického knížete je český panovník. Z tohoto důvodu Bolek nechává budovat síť kamenných hradů (Kamenná Hora, Svídnice, Střehom, Wleń), aby posílil obrannyschopnost svých držav. Dbá i o hospodářskou sílu knížectví, když lokuje Kamennou Horu a Střelín na magdeburském právu (rok 1292). A především se snaží svoji zemi ještě rozšířit. V jeho hledáčku je biskupská nisko-otmuchovská kastelánie. Snaha obsadit biskupské hrady skončila totálním neúspěchem - v roce 1294 vratislavský biskup Jan Romka Piastovce exkomunikoval a uvalil interdikt na jeho zemi. Kníže se další rok dohodl s biskupem, ale jeho předchozí politika popudila Václava II., který mu vyhlásil válku. Česká výprava v roce 1295 příliš úspěšná nebyla, Bolek se společně se svými rytíři opevnil na Kamenné Hoře. Navíc se obrátil na papeže Bonifáce VIII. s prosbou o ochranu. Nejpozději na počátku 1297 došlo mezi českým králem a javorským knížetem k uzavření míru, Bolek se v létě účastní Václavovy české korunovace. K posílení nezávislosti na mocném sousedovi kníže se 21. března 1299 stává papežským leníkem.
V té době už je nejmocnějším slezským vládcem. I když stěží měli dobré vztahy, tak v lednu 1296 ho jeho bratr Jindřich V. Břichatý určuje poručníkem svých tří synů. V únoru pak Jindřich umírá a Boleslav Surový se stává regentem ve Vratislavsku a Lehnicku. Převzetí vlády není zcela jednoduché, vzbouří se proti němu část dolnoslezské šlechty a do konfrontace se zapojí také Jindřich III. Hlohovský. Bolkovi se podaří nájezd svého příbuzného odrazit a navíc obsadit dva jeho hrady. V březnu 1297 už panuje mír. Vratislavský regent později Jindřichu Hlohovskému dokonce pomůže v bojích ve Velkopolsku.
Kopie náhrobku Bolka I. Surového, Muzeum ve Svídnici, foto autor
Bolko I. řečený Surový zemřel 9. listopadu 1301, pohřben je v rodovém nekropoli v cisterciáckém klášteře v Křesoboru. Vzhledem k nezletilosti jeho synů knížectví spravovala jeho vdova Beatrix, synové začali nedílně vládnout až v roce 1307, k dělení majetku došlo až v roce 1312. Nejstarší Bernard Statečný tehdy získal Svídnici, prostřední Jindřich Javor a nejmladší Bolek později Minsterberk (dnes Ziębice). Z dcer Beatrix byla první manželkou Ludvíka Bavora a stala se tak římskou královnou. Knížecí pár po sobě zanechal ještě dcery Juditu, Alžbětu, Markétu a Annu. Prvorozený syn Bolek zemřel jako dítě či adolescent v roce 1300.
Použitá literatura:
Radek Fukala: Slezsko - neznámá země Koruny české, Veduta, České Budějovice 2007.
Libor Jan: Václav II. Král na stříbrném trůnu, Argo, Praha 2015.
Kazimierz Jasiński: Rodowód Piastów śląskich, Wydawnictwo Avalon, Kraków 2007.
Jacek Osiński: Bolesław Rogatka: książę legnicki: dziedzic Monarchii Henryków Śląskich: (1220/1225-1278), Wydawnictwo Avalon, Kraków 2012
Stefan Mizia: Historia Śląska. Popularny zarys dziejów, Wydawnictwo Rzeka, Wrocław 2000.
-
CDB V/2, č. 636, s. 258. ↩︎