Boček Puklice z Pozořic
O Bočkovi z Pozořic se krásně vystižně vyjádřil už Florián Zapletal: “…Boček byl synem své doby, rozvášněné ještě válkami husitskými.” Sídlil taktéž převážně „pololegálně" na některých sídlech, jak bylo běžné u rytířů tohoto charakteru té doby. Ovšem Boček z Pozořic se nespokojil s nějakým nenápadným skrytým sídlem, kde by mohl nad okolím nepozorovaně rozprostřít stín své hrabivosti. Svoji „kariéru" postavil právě na situaci doby, která k tomu bezděky sama svým chaosem přispívala a tak z významnějších a strategicky dobře postavených hradů loupil na mnoho mil do dáli.
Jeho „lapkovství" poznali nejen na Odersku, ale také na Těšínsku, Hranicku, Holešovsku, Přerovsku, Kojetínsku či v Uhrách. Boček Puklice z Pozořic se aktivně účastnil válečných aktivit v době husitských válek. Více zpráv o něm však přináší až úplný závěr této éry.
Roku 1427 se husité zmocnili města Odry, kde byl dosazen husitský hejtman Dobeš Puchala z Věnavy. Na Odrách sídlila silná husitská posádka s velitelstvím pro celou severní Moravu. Vrchním velitelem zde byl až do jara roku 1433 právě Boček Puklice. Od roku 1428 na Odrách sídlil také Zikmund Korybutovič a husité odsud pořádali spanilé jízdy do Slezska.
Sice se v Bočkově nepřítomnosti podařilo Odry dobýt opavskému knížeti Přemkovi, ale krátce na to je Boček dobyl zpět.
Neúspěch ho však čekal teprve při porážce v bitvě s ratibořským knížetem Mikulášem.
Husité odsud pomalu vyklízeli své pozice teprve po osudové bitvě u Lipan r. 1434. Dá se tedy soudit, že někdy v rozmezí let 1434-1437 opustil Odry i Boček Puklice, jelikož se zde jeho pozice začínala stávat nejistou. Před rokem 1437 se jich opět ujal právoplatný držitel Jiří Lukovský ze Šternberka.
Také nejspíše násilím se r. 1437 zmocnil hradu Drahotuše na Oderských vrších, osídlené pouze purkrabím s nevelkou hradní posádkou. Bočkovi se tento hrad stal na dlouho jeho sídlem, ze kterého i nadále pořádal loupežné výpady do okolí.
Hrad Drahotuše v 15. století, zdroj: Vyražnavýlet.cz
Pravděpodobně on se pustil i do rozšiřování opevňovacích prací na samotné hradní fortifikaci. Do svého predikátu pak také se vší náležitostí uplatňoval jméno „nově nabytého" sídla (Boček Puklice z Pozořic a na Drahotuši).
Vyskytuje se zde často příštích deset let (do r. 1447), nelze ovšem vyloučit, že o hrad přišel teprve dobýváním vojska Jana Tovačovského mnohem později. Zcela jistě ji však opustil před rokem 1464. Kolem roku 1440 se v tehdejších dějích Boček několikrát vyskytuje v souvislosti se svým bratrem Vilémem z Pozořic. Právě roku 1440 oba podepsali zemský mír.
Není zcela jasné, jakým způsobem se Vilém dostal do držení města s hradem Přerovem na Moravě, ale r. 1440 bylo na sněmu v Meziříčí nad Oslavou usneseno, že má Vilém správu Přerova odevzdat podkomořímu královských měst. Oba bratři se sice rozhodnutí podvolili, v dalších jednáních dosáhli toho, že jej Vilém od moravských stavů získal do zástavy za 1200 kop grošů.
Po Vilémově smrti († po 1440) zástavní list na Přerov získal Boček z Pozořic s Janem Tunklem z Brníčka a ze Zábřeha.
Až roku 1442 jej předali zemskému hejtmanu Janu Tovačovskému z Cimburka a radě města Olomouc.
Téhož roku v české pergamenové listině vyznává, že mu je král Vladislav dlužen za Jana Čapka ze Sán a na Hukvaldech a za Přibíka z Klenového 6000 hřiven grošů.
Boček Puklice se ale také po svém bratrovi stal majitelem známého moravského hradu Štramberka (Strahlenberg). Vilém se v něj uvázal asi r. 1434 po krátkém držení Ctiborem z Cimburka, jako splacení jakéhosi předešlého dluhu právě tímto hradem. Po Cimburkově smrti bylo navíc k štramberskému panství přikoupeno další zboží, které k němu kdysi také náleželo.
Tito bratři se stali obávanými, stejně jako na jiných místech, i v širokém okolí tohoto hradu, přestože jej nabyli, dalo by se říci, poměrně regulérně. Ovšem Boček Puklice, jako bývalý hejtman, znamenitě využíval bezzubost stávajícího právního systému, narušeného husitskými válkami, takže se mu nějakým způsobem podařilo do desk zemských vepsat i vlastnictví uchváceného hradu Drahotuše.
Od roku 1464 byl pak Štramberk přepsán jeho synovci Burianovi.
Za držení panství Puklici existovala, blízko Štramberka na kopci Kotouči v jeskyni Černá díra, velká penězokazecká dílna, chvatně opuštěná pravděpodobně při jejím prozrazení. Boček Puklice se údajně také účastnil r. 1466 druhého husitského přepadení polského kláštera v Częstochowě. Druhému vypálení klášter unikl jen díky vyplacení vysokého finančního obnosu. Literatura uvádí, že se Boček loupežného přepadení účastnil pro nevyplacený žold od polského krále Kazimíra IV.Jak především z půhonných knih (1437, 1446-7) vyplývá, Bočkovo loupežení tkvělo zvláště v bezprávném vybírání vrchnostenských berní, „desátků" a jiných platů z obsazených osad. Ale i na mnoha cizích panstvích jednoduše raboval majetek nejen poddaných, ale i samotné šlechty.
Často si také na „dobré slovo" půjčoval různé zboží a majetek, který už nevracel, ani nevyplácel. Toto, doslova podvodné jednání, mu zajišťovalo krátkodobé obohacení, nutné k jeho životnímu standartu, jež ztenčovala potřeba financování polovojenských a válečných aktivit.Tak si na něj stěžovala Anežka z Valdštejna, že jí ze zapůjčených šperků vyloupil drahokamy. Pešíkovi ze Zbraslavic proti vůli držel dva zástavní rybníky na něž mu byli půjčeny peníze.
Jindy zas Bočkovi lidé odvedli Janovi z Dobrčic u Přerova prasata, které si odvezli na svůj hrad. Na olomouckém kramáři vyloudil nějaká sukna a další jeho zboží, které mu nikdy nesplatil. Podobně Pavlovi ze Sovince zcizil 14 tun ryb a odvedl koně i s vozy.
Boček z Pozořic byl však zažalován pro krádeže i od jeho bývalého spojence Voka ze Sovince. S Tunklem pak byli několikrát (r. 1437) pohnáni před soud i od někdejšího držitele drahotušského panství Ctibora Tovačovského z Cimburka. Že Puklice nebyl ani dobrý soused, dokazuje půhon spoludržitele štramberského panství Jana z Doloplaz.
Tak bychom mohli pokračovat přes Jana Tovačovského z Cimburka, Štěpána z Vartnova a spoustu dalších, na kterých se nějakým způsobem Boček z Pozořic nepříznivě podepsal…Příjmení Puklice se vyskytuje u více českých a moravských rodin. Stejně tak přídomek z Pozořic (u Slavkova). Z Pozořic se však psala i odlišná vladycká rodina, někdy nazývána i s predikátem „z Popůvek u Náměště". Tito však užívali na červeno-žlutém štítu dvou ostrví do tvaru písmene A, kdežto Boček Puklice se svým bratrem pečetili erbem s motivem klobouku s chocholem neznámých barev.
Význam slova Puklice označuje, stejně jako dnes, jazykově příbuznou „poklici", tedy okrouhlý, vypouklý předmět. V architektuře se pak „puklicí" označuje dekorativní reliéfní terč a u středověkého brnění to byl okrouhlý štítek, který se od XIV. stol. stal součástí rukávu.