Závěr namísto úvodu Namísto úvodu netradičně nastolím svoji tezi, kterou se následně v této práci pokusím obhájit. Údělný systém na Moravě 11. a 12. století (jako nedílná součást rozdělení celé země mezi Přemyslovce), byl natolik labilní a pro nikoho z vládců, jak na Moravě, tak i v Čechách vyhovující, že se tento systém mohl kdykoli rozpadnout (nakonec se tak stalo až na přelomu 12. a 13. století).
Toto období vlády knížete Břetislava se nevyznačuje výbojnou politikou na vlastní pěst, ale pod taktovkou římské říše. Přes fatální neúspěch v roce 1041, se dokázaly udržet předchozí zisky z tažení do Polska.
Na sklonku svého panování kníže Břetislav I. určil svým nástupcem nejstaršího syna Spytihněva II., zároveň mladší syny zaopatřil vlastními úděly na Moravě. Zatímco nástupnickým systémem českého knížectví byl seniorát mezi všemi Přemyslovci, tak moravské úděly se ve vidění jejich vládců staly dědičnými. Tato nerovnováha vedla v 11. a 12. století k permanentním krizím, když se vrchní pražská knížata se snažila podrobit Moravu a moravští údělníci, pokud byli nejstarší v rodu Přemyslovců, se zase snažili prosadit svůj nárok na knížecí stolec na vrchu Žiži.