Kurtoazie

Základním kamenem poezie a věčnou inspirací básníků byl cit lásky, pojímaný ovšem jako cit, který jedince zušlechtuje a povznáší, tvoří ho lepším. Téma lásky, tisíckrát obměňované v mnoha různých variantách, se kupodivu nikdy zcela nevyčerpalo. Procházelo však, tak jak se vyvíjel žánr sám, různými proměnami. Jinak bylo téma zpracováno na jeho samém počátku, v písních a verších prvních provensálských trubadúrů, jinak francouzskou poezií kurtoazní, a opět zcela odlišně v období vrcholného a pozdního minnesangu.

„Nelze se lásky odříci, byť někdy zraní, z celé své duše sloužit chci překrásné paní.“ Václav Lucemburský

Slovo kurtoazie pochází z francouzštiny a znamená dvornost, či zdvořilost. Není tím míněno jen dvorné chování pánů k dámám, ale i samotná zdvořilost, tedy pravidla chování v původní vyšší dvorské společnosti, z nichž vzešla dnešní nám známá pravidla společenského chování.