křižáci

Bitva na Vítkově (14. 7. 1420)

14. červenec, výročí bitvy na Vítkově. Ale byla to skutečně bitva? Detailní líčení našeho korunního svědka Vavřince z Březové, které opakují všichni následující čeští kronikáři, připomíná spíše jakési zmatené pobíhání a dobývání. A proběhla opravdu? Němečtí kronikáři (dokonce ani saští – a to Sasové měli nést hlavní tíhu boje na císařské straně) o ní totiž zhola nic nevědí. Budou se asi opět klást věnce pod pomník Jana Žižky z Trocnova, největší to jezdeckou sochu na světě. Ovšem podle Vavřince tehdy Žižka na koni vůbec nebyl, navíc trestuhodně zanedbal přípravy k obraně a sám málem bídně upadl do zajetí. Museli ho před debaklem zachraňovat pražané a stal se přitom zázrak se svátostí oltářní, o čemž nepochybuje zmíněný kronikář?

Jak dál po pádu Akkonu? Kypr, Arménie a plány na křížovou výpravu kolem r. 1300

Pád Akkonu do rukou egyptského vojska r. 1291 znamenal definitivní konec křižáckých států ve Svaté zemi a zahnání křižáků do moře. Jenže v moři zůstal Kypr, ostrov osídlený západními křesťany, kam se stáhli uprchlíci z pevniny včetně rytířských řádů. Na pevnině dále zůstalo křesťanské arménské království v anatolské Kilikii a dále na východ sídlili Mongolové, tradiční nepřátelé Turků a obzvláště Egypta, kde vládli mamlúci, vojenská kasta původem tureckých otroků.

Čeští křižáci na konci 12. století

Svatá země (terra repromissionis) místa, kde působil Ježíš Kristus, fascinovala a lákala, fascinuje a láká křesťanstvo po celou dobu existence tohoto náboženství. Na kolébce křesťanství, které bylo pro křesťany ztraceno, se promítají všechny ideologické změny. Úvahy, zda šířit víru mezi pohany, jak se zachovat při jejich odporu, myšlenkové zvraty od odmítání vojenské služby římským císařům-pohanům, misionářů, kteří se raději nechali ozdobit mučednickou korunou, místo aby dosáhli hmatatelného úspěchu, až k plánovaným vojenským výpravám laiků, cesta od předchůdců Augustina až k Urbanovi II. vždy brala v úvahu a v první řadě myslela na Svatou zemi.

Řád německých rytířů

Nejmladší z tří největších rytířských řádů se již nedokázal ve Svaté zemi výrazněji prosadit, proto se jeho téměř všechny jeho aktivity přesunuly do Evropy a to ještě před pádem Akkonu. Během bojů hlavně proti pohanským Prusům vytvořili vlastní stát. Problémy nastaly potom, co byla celá oblast alespoň oficiálně křesťanská.