Jan řečený Kepka z Chlumu sezením na Svojkově byl méně významný český šlechtic, který proslul především doprovodem mistra Jana Husa do Kostnice. Tento muž se s pražským učencem skutečně spřátelil a snažil se ho u koncilu hájit - sám mistr Jan svého jmenovce označuje jako "věrného a statečného rytíře a mého dobrého dobrodějce." Po smrti Husově Jan z Chlumu působí ve službách královny Žofie v Mělníku. Po vypuknutí války se účastní Čáslavského sněmu, drží hrad Pihel a zřejmě krátce poté umírá.
Zdeslav (či Zdislav) Tluksa (psáno i Tluxa) byl příslušník nižší šlechty původem z Vysočiny, který působil od roku 1419 až do své smrti 20. 7. 1433 jako purkrabí významné katolické pevnosti Karlštejn. Zde přestál dobývání hradu husity v roce 1422, později opakovaně uzávíral s utrakvisty příměří a v průběhu 20. a 30. let se z něj stal významný vyjednavač s respektem i na druhé straně. Právě Zdeslava si vyžádal Prokop Holý jako průvodce na Basilejský koncil, po návratu karlštejnský správce umírá.
V letošním roce si připomínáme 600 let od úmrtí husitského válečníka Jana Žižky z Trocnova, významné, byť rozporuplné postavy českých dějin, která je některými vnímána jako národní hrdina, pro jiné je však zločincem a vrahem. Jaký je aktuální stav poznání Žižkova života? A přísluší nám vůbec v dnešní době soudit jeho činy? Stručným shrnutím výsledků téměř 200 let trvajícího poznávání „historického Žižky“ na základě dochovaných pramenů, završených monumentálním Čornejovým opusem, se pokusí být tento přehledový příspěvek.
Zřejmě nejvíce exotickým husitou byl příslušník ruského/litevského knížecího rodu Fedor z Ostrohu nebo častěji Fridrich Ostrožský. Jako mladší syn ostrožského knížete asi z velkým dědictvím počítat nemohl, proto spojil svoji kariéru s husitským hnutím, v druhé polovině 30. let 15. století je o něm možné i mluvit jako kondotiérovi.
Čeněk z Vartenberka byl český šlechtic, pán na Jičíně a významný politik sympatizující s husity. Jako nejvyšší pražský purkrabí měl v letech 1414-1420 značný vliv na vývoj tehdejších Čech. Blízký spolupracovník Jana Husa - pravděpodobně hlavní iniciátor protestního listu (1415) proti upálení reformátora na hranici. Později několikrát změnil víru (a stranu) z husitské na katolickou a naopak.
Zikmund Albík z Uničova (cca 1360 - 27. 7. 1426) byl zřejmě nejslavnějším českým lékařem ve středověku. Původně měšťan prakticky po celý svůj život vyučoval lékařství na pražské univerzitě. Zřejmě tato erudice z něj učinila hlavního lékaře Václava IV. Přízeň panovníka z něj učinila bohatého člověka a také 6. pražského arcibiskupa. Po vypuknutí husitských válek ho avšak místo bohatství a církevních úřadů čekal exil, kde umírá.
Hynek Krušina IV. z Lichtenburka (*cca 1392 - 4. 3. 1454) byl významný český šlechtic a člen rodu Lichtenburků. Tento šlechtic byl aktivní během husitských válek, kdy často měnil strany a uzavíral různé spojenectví podle momentální situace. Proslul svou schopností přežít politické turbulence a udržet si své majetky a vliv.
14. červenec, výročí bitvy na Vítkově. Ale byla to skutečně bitva? Detailní líčení našeho korunního svědka Vavřince z Březové, které opakují všichni následující čeští kronikáři, připomíná spíše jakési zmatené pobíhání a dobývání. A proběhla opravdu? Němečtí kronikáři (dokonce ani saští – a to Sasové měli nést hlavní tíhu boje na císařské straně) o ní totiž zhola nic nevědí. Budou se asi opět klást věnce pod pomník Jana Žižky z Trocnova, největší to jezdeckou sochu na světě. Ovšem podle Vavřince tehdy Žižka na koni vůbec nebyl, navíc trestuhodně zanedbal přípravy k obraně a sám málem bídně upadl do zajetí. Museli ho před debaklem zachraňovat pražané a stal se přitom zázrak se svátostí oltářní, o čemž nepochybuje zmíněný kronikář?
Zikmund Korybut či Korybutovič sehrál poměrně důležitou roli v dějinách husitství. Původně málo významný člen polsko-litevského panovnického domu vstoupil na dějiště velké politiky, poté, co jeho příbuzní polský král Vladislav Jagellonský a litevský velkokníže Vitold odmítli nabídku husitské delegace, aby nastoupili na český trůn, po sesazení Zikmunda Lucemburského. Litevský jmenovec sesazeného krále a oponenta husitů nabídku přijal a dvakrát se pokusil stát českým králem, monarchou obojího lidu. Jeho pozice byla ovšem slabá, podpořila ho jen část husitských frakcí.
Období husitské revoluce, vyplněné četnými konflikty, bitvami a spory, přineslo řadu příběhů naplněných dramatickým děním. V jednom takovém střetu proti sobě stanuli dva muži, kteří zpočátku byli na stejné straně barikády, ale záhy se dostali do postavení nesmiřitelných protivníků. Šlo o Jana Žižku a táborského kněze Martina Húsku, zvaného Loquis (Mluvka).