Zlatá bula Ondřeje II.
Zlatá bula byla podobně jako Magna carta libertatum, listinou vzniklou na nátlak šlechty po vojenských neúspěších krále, která regulovala vztahy především mezi králem a šlechtou. V případě uherského státu se Ondřej II. Několikrát neúspěšně pokusil dobýt Halič, toho využila střední šlechta (zde označovaní jako iobagiones nebo služebníci – servientes) k tomu, aby si nechala potvrdit některé požadavky. Listina potvrzuje řádný soud, svolávání sněmu, zprošťuje šlechtu a duchovenstvo platit daně, potvrzuje svobodnou držbu. Nově není vyžadována neplacená vojenská účast za hranicemi země a v závěrečné pasáži Ondřej umožňuje šlechtě právo odporovat králi - obecně známé ius resistendi, i když zde není takto pojmenováno.
Listina není původně nijak formátována, pro větší přehlednost jsou jednotlivé body odlišeny odstavci.
Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice. Ondřej z Boží milosti navěky král Uher, Dalmácie, Chorvatska, Rámy, Srbska, Haliče a Lodomerie.
Protože svoboda předních šlechticů našeho království i jiných, ustavená svatým králem Štěpánem, byla mocí některých králů, kteří si někdy vybíjeli zlost, někdy také dbali falešných rad nespravedlivých lidí a sledovali vlastní prospěch, v příliš mnoha bodech omezena, mnohokrát tito naši přední šlechtici a naši předkové, jejich králové, mnoha prosbami a žádostmi často nabádali ke zlepšení našeho království. Chceme tedy ve všem zadostiučinit, jak se sluší a patří, zvláště proto, že mezi námi a jimi často docházelo k nedorozumění; proto jak těmto, tak i jiným mužům našeho království udělujeme svobodu, kterou jim udělili svatí králové. Ostatní záležitosti patřící k zlepšení naší země nařizujeme upravit tímto způsobem:
Nařizujeme, aby každoročně na svátek svatého krále, pokud nenastane závažná událost nebo nám v tom zabrání nemoc, budeme slavit1 v Stoličném Bělehradě. A kdybychom se nemohli dostavit, bezpochyby by místo nás přišel palatin a vyslechl by spory naším jménem. Ať se zde mohou shromáždit všichni služebníci, kteří si to přejí.
Přejeme si také, abychom ani my, ani naši následovníci nikdy neuvěznili žádného služebníka nebo ho nezničili pro přízeň jakéhokoli velmože, dokud nebudou předvoláni a odsouzeni soudem.
Rovněž nebudeme vybírat poplatky a svobodné denáry z majetků a domů služebníků. Ani od lidí (poddaných) patřících církvi.
Jestliže některý služebník zemře bez syna, ať čtvrtou část mejetků získá dcera: se zbytkem, ať naloží, jak bude chtít. Pokud umře dříve, než stihne s majetkem naložit, získá ho příbuzný jeho, který je mu nejbližší. Pokud nemá blízkého příbuzného, jeho majetky získá král.
Župani nemohou zabavit majetky služebníků, pokud nebude důvodem mince nebo desátek. Hradní pánové nemohou nic zabavit, co nepatří služebníkům jejich hradu. Zloději a lupiči ať jsou souzeni královským soudem příslušného pána. Lidé, kteří se spolu spikli, nemohou jmenovat zloděje, jak bývalo zvykem.
Chce-li král vést výpravu mimo zemi, nejsou služebníci povinni jít s ním, ledaže by to bylo na jeho náklady. A po návratu ať nad nimi není vynesen žádný vojenský soud. Vpadne-li však do země vojsko z opačné strany, jsou všichni do jednoho povinni ji bránit. Také kdybychom chtěli odejít s vojskem ze země, všichni, kdo drží komitáty, jsou povinni jít s námi na naše náklady.
Palatin soudí všechny obyvatele naší země bez rozdílu hodnosti, ale spory služebníků, za které by mohli být popraveni nebo přijít o majetek, nemůže rozhodovat bez vědomí krále; ten může mít u svého dvora jen jednoho soudce.
Náš soudní vykonavatel, dokud je u soudu, může soudit a rozhodnout spor zahájený u soudu kdekoli. Pokud však zůstává na svém majetkům, nemůže použít pristaldum2, ani žalovat jednotlivé strany.
Pokud se některému iobagionovi dostane cti zemřít ve vojenské službě, ať se stejné cti dostane i jeho synovi nebo bratrovi. A zemře-li stejným způsobem nějaký služebník, nechť je jeho syn, bude-li to králi milé, odměněn.
Jestliže hosté, známí jako dobří lidé, do království přijdou, bez rady králi od úředníků ať nejsou usazeni.
Manželky zemřelých, které nemají potomky nebo jsou právoplatně odsouzeny k smrti nebo padly v boji či z jiných příčin, nesmí být ošizeny o své věno.
Iobagioni kteří následují nebo doprovázejí dvůr, nesmí utiskovat a okrádat chudé.
Také kdyby se některý župan nedržel čestně svého postavení v komitátu nebo by ničil své hradní muže, bude-li z toho usvědčen před celou zemí, ať je potupně zbaven své hodnosti a nahradí to, co zničil. Jezdci, psáři a sokolníci ať se neodvažují bydlet ve vesnicích služebníků. Neudělíme celé komitáty ani žádnou hodnost s trvalým právem na statky. Nechť však statky, které někdo obdržel za spravedlivé služby, nejsou po čase odňaty.
Dále, služebníci, když jsme jim to dovolili, mohou jít k našemu synovi jako od většího k menšímu, a proto ať se jejich majetek neničí. Nikdo odsouzený spravedlivým rozsudkem našeho syna, ani žádný soudní spor zahájený před tím, než o něm rozhodne, nemáme přijímat, a naopak náš syn.
Desátky ať se nevyplácejí ve stříbře, ale ať se platí tak, jak se vyrábí víno a obilí; pokud tomu biskupové odporují, nebudeme je podporovat. Ať biskupové neodvádějí desátky ze statků služebníků z koní, ani jejich lidé nejsou povinni přinášet desátky na královské statky. Ať se naše prasata nepásají v lesích a na loukách služebníků bez jejich svolení.
Nová mince naše skrz rok ať je vydávána ať je používána a stále k používání, a denáry tak ať jsou takové, jaké byly za časů krále Bély. Úřad komorníka ať nedrží mincmistři, solíři, plátci, vznešení království, Ismaelité a židé. Solné sklady nemají být uprostřed království, ale v Zoloch, a v Scegved a v konfiniu.3 Nechť vlastnictví není uděleno mimo zemi. Pokud je darováno nebo prodáno, nechť je vráceno obyvatelům země, aby je vykoupili zpět. Marturine4 se platí podle zvyku ustanoveným Kolomanem.
Pokud byl někdo odsouzen řádným soudem, nikdo u moci se ho nemůže zastávat. Župani ať užívají své komitáty jen podle práva, ostatní královské příjmy, totiž sudy, mýto, voly a dva díly hradních příjmů, ať jsou odevzdány králi. Dále, kromě těchto čtyř jobagiónů, totiž palatina, barona, dvořanů krále a královny, ať nikdo nedrží dvě hodnosti.
Aby toto naše nařízení zůstalo nám a našim potomkům navždy zachováno, nechali jsme ho sepsat v sedmi stejných listinách a zapečetit naší zlatou pečetí, takže jeden exemplář bude zaslán papeži a ten ho nechá zapsat do svého rejstříku; druhý si ponechají špitálníci, třetí templáři, čtvrtý král, pátý ostřihomská kapitula, šestý kaločská kapitula, sedmý palatin.
Totiž aby měli tuto listinu stále před očima, aby se král ani šlechta ani jiní v ničem z výše uvedeného nemýlili a aby nesouhlasili s tím, že se mýlí, aby se i oni těšili ze své svobody, a proto nám a našim potomkům zůstali vždy věrní a nezapřeli své náležité závazky vůči královské koruně. Stanovujeme také, že pokud bychom my nebo naši nástupci chtěli někdy tato ustanovení porušit, budou moci biskupové i ostatní služebníci a šlechtici našeho království, všichni jednotlivě, nyní i v budoucnu, odporovat a stavět se proti nám a našim nástupcům, aniž by to bylo považováno za projev zrady.
Dáno rukou Clety dvora našeho kancléře a probošta jégerské církve. Roku vtělení Slova 1222. Ctihodní Jan Ostřihomský, reverend Ugrin Kaločský arcibiskupové. Desiderius Csanádský, Robert Veszprémský, Tomáš Jégerský, Štěpán Záhřebský, Alexandr Varadínský, Bartoloměj Pécský, Kosma Rábský, Brikcius Vácský, biskupové. Roku panování našeho 17.