Zdeslav Tluksa z Buřenic
Automaticky namluvený článek na Youtube
Zdeslav pocházel z rozvětveného vladyckého rodu erbu dvou zkřížených mečů, který se psal podle řady lokalit na Vysočině. Namátkou jde o Božejov, Vokov, Kámen, Buřenice, Čechtice. Zdeslavův otec se nazýval Oldřich a držel jako leník menší arcibiskupské majetky v Moravči, za což měl sloužit s “dvěma helmami”. Jeho matka není známa, Zdeslav měl dva bratry, Oldřicha a Kuneše. Zdeslavova manželka se jmenovala Eva a s ní měl syna Zdeslava nazývaného Zigo, a dceru Evu.
Erb Zdeslavových příbuzných Tluksů z Kamene, Armorial Konráda z Grünenberga, Bavorsko, 1483, s. 212.
Zdeslav se poprvé v pramenech objevuje 20. listopadu 1395, kdy Heřmanovi z Hradce prodává polovinu vesnice Políkno (u Jindřichova Hradce) za 66 ¾ kop grošů. Jeho ručiteli jsou dva jeho příbuzní (pečetí stejným erbem), Hynek z Čechtic a Přibík z Božejova a také další šlechtici, u kterých se dá nějaká příbuznost snad jen tušit - Jan Házmuk z Proseče u Pošné a Oldřich Provázek z Pošné. V okruhu příbuzných erbu zkřížených mečů lze Zdeslava nalézt i 14. listopadu 1398, tehdy Hynek z Božejova svoji část městečka Pacova prodává staroměstskému měšťanu Kříži kramáři (jeden ze spoluzakladatelů Betlémské kaple) za 155 kop. Zde jako ručitelé se objevuje Zdeslav z Buřenic a Přibík Tluksa z Božejova.
Společně se svými bratry Kunešem (Konrádem) a Oldřichem získal od Václava IV. Králův Dvůr a vinné desátky. Je otázka, kdy se to přesně stalo. Původní listina je ztracená, v roce 1453 byla předložena komisi pro kontrolu zastavených královských majetků. V registru komise je zmíněno datum 12. červen 1420, kdy byl král Václav už po smrti.
V té době spíš málo významný Zdeslav Tluksa z Buřenic (Sleff Tluxa) se zúčastnil bitvy u Grunwaldu na straně řádu, kde byl zajat. Jeho zajetí, spolu s mnoha jinými českými (Jan městecký z Opočna, Jan Zajíc z Hazmburka, bratři Doupovcové) šlechtici zmiňuje list velmistra ze srpna 1412.
Zásadním zlomem pro kariéru drobného a málo zámožného šlechtice z Vysočiny bylo vypuknutí husitských válek. Na podzim 1419 Zikmund Lucemburský odvolal karlštejnského purkrabího Jana Sádla ze Smílkova, sympatizujícího s husitským hnutím. Na jeho místo byl dosazen právě pan Tluksa. Proč právě on, zda už dříve působil v Zikmundových službách, k tomu písemné prameny nic neříkají. Právě Zikmunda na hradě hostil dvakrát, v květnu a říjnu 1420, po poražené první křížové výpravě.
Válka se postupně dostala také k největší katolické pevnosti ve středních Čechách. Na Karlštejn byly svezeny cennosti z okolních klášterů, aby se často staly obětí válečné ekonomiky. Karlštejnská posádka je tavila a ve formě stříbra a zlata většinou prodávala v Plzni. Bylo to potřeba, jak vyplývá z částečně zachovaných účtů, na Karlštejně přebývalo několik desítek až stovek zbrojných, jejich výživa i služné dostávalo hrad do červených čísel. Dluhy bylo nutné sanovat půjčkami, tavbou liturgických předmětů i žádostmi o podporu ze strany Zikmunda. V druhé polovině 20. let při nedostatku hotovosti musel purkrabí posádce platit ve formě látek a koření.
Jako purkrabí Zdeslav spolupracoval se svými příbuznými. Bratr Kuneš byl jeho zástupcem na Karlštejně, občas pověřovaný i důležitějšími úkoly. V dochovaných účtech je doložena částka 15 grošů na zádušní mši za Jindřicha Tluksu, důležitější jsou ale zmínky o žijících Tluksech. Z pokladny královského hradu je zaplaceno 150 kop Maršíkovi Tluksovi za dluh sirotků na hradě Kámen. Další příbuzní Hynek a Jan Tluksové několikrát ke sklonku 20. let dostanou různé látky, Hynek nadto dvakrát nové nohavice, Janovi je opraven jeho kabátec. Zda to je dar příbuzným nebo forma odměny za nějakou službu, není jasné.
První střety v okolí Karlštejna mezi husity a tamější posádkou začaly nejpozději v roce 1421. To byla jen předehra obléhání následující rok. Bartošek z Drahonic, snad karlštejnský man uvádí: “Na hradě tehdy byli a bránili se pan Zdislav Tluksa z Buřenic a jiní rytíři a panoši krále Zikmunda.” Mnohem sdílnější jsou Staré letopisy české, které obléhaní popisují detailně a s přesnými počty vystřelených projektilů. Obležení pod vedením Zikmunda Korybuta a jeho 24 000 mužů (údaj jistě nadsazený) začalo 20. května 1422, hrad hájilo údajně 400 ozbrojenců pod vedením Zdeslava Tluksy, jeho bratra Kuneše a Jana z Lestkova, který vedl Zikmundovy žoldnéře. Pražané se pokusili uzavřít okolí hradu (neúspěšně - hrad komunikoval s norimberským purkrabím) a posádku ostřelovali z několika velkých děl, tarasnic i praku. Údajně mělo být vystřeleno přes 9 tisíc kamenů, 1800 soudků s fekáliemi a 22 zápalných soudků. Obléhatelům dost možná pomohl i Hanuš z Kolovrat, který v září porazil u Příbrami husitský oddíl a zajatce odvekl na hrad. Karlštejn se nakonec dobýt nepodařilo a 8. listopadu bylo uzavřeno příměří do 11. listopadu 1423. To bylo později opakovaně prodlužováno (Karlštejnské účty zachycují výdaje na jednání v říjnu 1423.).
Uzavření příměří z husity nejspíše nepotěšilo krále Zikmunda, proto se Zdeslav odebral do Uher, kde nejspíše strávil zbytek roku 1423, podařilo se mu před svým panovníkem obhájit příměří a dokonce dovézt od krále uherské zlaté nebo spíše ještě pražské groše na financování provozu hradu a především platů posádky.
Pečeť Zdeslava z Buřenic z roku 1395, podle August Sedláček: Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty 5, Atlas pečetí, s. 161.
Část vojenské garizóny se v roce 1424 účastnila za plzeňský landfríd bojů proti Žižkovi, velel jim ale Vilém z Doupova a Jan Šváb z Jíkve. Po vítězství slepého vojevůdce u Malešova vyvinul Zdeslav výraznou špionážní a diplomatickou aktivitu, jednal se svými spojenci a přáteli a monitoroval situaci mezi Žižkou a Pražany. Následně začala jednání o příměří mezi katolíky na straně jedné a Žižkou s pražany na straně druhé, kterých se Zdeslav Tluksa účastnil. V polovině září se katoličtí šlechtici setkali na Karlštejně, později přebývali na Žebráku. Příměří mezi katolíky a husity bylo uzavřeno na půl roku i na půli cesty (středokratech) mezi katolickým Žebrákem a husitským Berounem, a to ve Zdicích.
Další husitská ofenziva v regionu proběhla v létě 1425, dobýt Žebrák a Točník se nepodařilo, tak byla jen popleněna okolní městečka a vesnice. I tentokrát bylo uzavřeno příměří, 16. října, za podobných podmínek jako dohody ze Zdic. I díky tomu se Zdeslav Tluksa mohl zúčastnit zemského sněmu v Betlémské kapli na počátku roku 1426. Vzhledem k malému počtu katolíků na tomto sněmu se stal jejich mluvčím, předložil katolické požadavky, sněm se ovšem na ničem nedohodl.
Další boje jsou zaznamenány v srpnu 1427, kdy se u Mníšku karlštejnským vojákům podařilo překvapit a zlikvidovat menší husitský oddíl. Následně bylo opět uzavřeno příměří do svatojiřského termínu následujícího roku. Zároveň byla domluvena učená disputace mezi husitskými a katolickými kněžími, k níž ovšem nedošlo. Na začátku září 1427 se poněkud překvapivě na Karlštejn uchýlili někteří účastníci neúspěšného korybutovského převratu v Praze.
Na počátku roku 1428 Tluksa opět mířil do Uher, kde se osobně zapojil do válečných operací proti Turkům, v květnu byl u dobývání hradu Golubac v dnešním Srbsku.
Ke konci 20. let Zdeslav Tluksa čím dál více působil jako diplomat a vyjednavač, zároveň oddaný příznivec Zikmunda a jeho informátor o děních v Čechách. Na jaře 1429 se tak karlštejnský purkrabí opět nalézal v Prešpurku (dnešní Bratislavě). Právě tam došlo k jednomu z prvních oficiálních jednání mezi husity pod vedením Prokopa Velikého a Menharta z Hradce a katolíky zastoupení králem Zikmundem a některými českými a moravskými šlechtici (Oldřich z Rožmberka, Jan z Opočna, Půta z Častolovic). Kronikář Bartošek uvádí i statečného purkrabího hradu Karlštejn. Jednání padla na neochotě husitů nechat o možnosti přijímání pod obojí rozhodnout církevní koncil.
Tím ovšem mírová snaha neskončila a pokračovala na Karlově koleji, Zdeslav jménem Zikmunda přednesl návrhy “lišky ryšavé” - jednání na církevním koncilu, vydání ochranných glejtů husitskému poselstvu a amnestii, zároveň žádal příměří se svými straníky v Čechách. Husitský sněm nepřijal dohodu v plném rozsahu nicméně i přes částečný odpor svolil s vysláním delegace ke koncilu. Karlštejnský purkrabí zřejmě doprovázel Prokopa Holého do Uher, když v podzimním termínu vyplácel posádce uherské zlaté.
I následující rok se vladyka z Buřenic účastnil diplomatických jednání. V březnu 1430 je opět zachycen na uherském královském dvoře, kde řešil mj. předání hradu Zvíkov z rukou Kaplíře ze Sulevic do rukou Oldřicha II. z Rožmberka.
V roce 1431 opět vidíme Zdeslava, společně s Mikulášem z Lobkovic, v Praze, kde se snaží o dohodu s husity. Výsledkem byla jednání se Zikmundem v Chebu. Husité zde vyslali Viléma z Postupic a Beneše z Mokrouvous, které doprovázel právě Tluksa. Ale ani tato jednání nebyla úspěšná a k míru nevedla. Je možné, že Tluksa byl v červnu 1431 v Norimberku, kde se domlouvala další křížová výprava (neslavně končící u Domažlic). Právě tam mu císař Zikmund zapsal za 300 kop grošů městečko Mirotice v jižních Čechách.
Rodokmen Zdeslava Tluksy z Buřenic. Kartotéka Augusta Sedláčka, heslo Buřenice
Mírová jednání ovšem neznamenají, že byl kolem Karlštejna klid. Hrad ohrožoval především přestoupivší na husitskou stranu Bedřich Libštejnský z Kolovrat. 1. dubna 1432 proti němu doprovázenému asi 50 jezdci purkrabí hradu vyslal oddíl čítající 56 jezdců a skoro 60 pěšáků. Bedřicha Karlštejnští dostihli u Chrustenic. Bedřich uprchl s 4 jezdci, další 4 jezdci uprchli na jinou stranu a zbytek se začal bránit. Proti přesile ale neměli Kolovratovi muži šanci - 2 byli zabiti, 46 zajato, ke kořisti patřilo 39 koní, 10 pancířů, 33 kuší a kočár potažený červeným suknem se 4 koňmi.
Zdeslav Tluksa z Buřenic je po mnoha uzavřených příměřích s husity vysoce ceněn i v protivném táboře. Svědčí o tom list Prokopa Holého z 21. května 1432. V něm Zikmunda žádal, aby se osobně zúčastnil koncilu a aby právě Tluksa doprovázel české poselstvo.
Složení delegace na basilejský koncil bylo dohodnuto v Kutné Hoře v září, zde došlo i k usmíření Zdislava Tluksy s Bedřichem z Kolovrat. Poselstvo do Švýcarska vyrazilo v prosinci, velmi pravděpodobně i s karlštejnským purkrabím, který byl později na koncilu přítomen. Jmenovitě je zmíněn 10. března 1433, kdy obědval s panem Vilémem Kostkou z Postupic a oznámil husitským kněžím, že další disputace o prvním artikulu proběhne následující den v domě Prokopa Holého. Jako vyjednavač a posel koncil Zdislava využil o měsíc později (12. dubna), kdy měl husity marně přemlouvat, aby basilejský koncil neopouštěli.
Účast na koncilu je symbolickým vrcholem života karlštejnského purkrabí, který se z válečníka a správce stal vyjednavačem a diplomatem. Zdeslav Tluksa z Buřenic erbu dvou skřížených mečů v červeném poli umírá 20. července 1433, následující den je pohřben v kostele sv. Palmácie pod hradem. Purkrabský úřad po něm přebírá jeho dosavadní zástupce a bratr Kuneš Tluksa z Buřenic. Jeho vdova Eva se později podruhé provdala, 23. dubna 1437 za Jindřicha Zajímače z Kunštátu.
Diskuse: Rod erbu dvou zkřížených mečů, Husitská revoluce
Prameny a literatura:
Archiv český I
Deník táborského kněze o jednání Čechů na koncilu Basilejském
Kronika Bartoška z Drahonic
Staré letopisy české
Pozůstatky desk zemských Království českého r. 1541 pohořelých
Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV. díl III
Stanislav Bárta: Zástavní listiny Zikmunda Lucemburského na církevní statky (1420–1437), Brno 2016.
Miloš Garkish: Zdeslav Tluksa z Buřenic, karlštejnský purkrabí v době husitských válek. Středočeský sborník historický 36, 2010, s. 22-43.
Václav Štěpán: Účast žoldnéřů z českých zemí (zejména Slezska a severní Moravy) ve „velké válce 1409-1411" zachycené prameny z velmistrovského archivu řádu německých rytířů, ČSIM/B 39.