Volba krále Sáma
Runy používaly „barbarské“ národy střední Evropy od II. do IX. a v severní Evropě až do XIV. století. Toto abecední písmo se nazývá také „Futhark“, podobně jako naše „abeceda“ podle hlásek, kterými jejich soubor začíná. Znaky však mohou mít význam hlásky, ale i celého slova. Jejich původ sahá až k Féničanům, vznikla z nich také latinka. Znaky jsou objasněné a je podivné, že text pro
__f__esionální lingvinisté opomíjí. Snad proto, že runové znaky považovali za germánské. Při podrobném zkoumání jsme zjistili, že mimo run a četných stop po turistech, jsou v textu také piktogramy a tři mongolské (čínské) znaky, používané na dálném východě. Runové texty bývají krátké a jen výjimečně srozumitelné, protože výslovnost hlásek i význam se časem měnil. Chybí časování, skloňování, nerozlišuje se rod ani množné číslo. Zápisy tak jsou často spíše mnemotechnickou pomůckou pro pamětníka, který udržoval smysl ústním podáním. Runový text mohl být psán libovolným směrem, i když převládalo psaní zleva doprava. Pomůckou nám byl poslední znak textu. Ten byl psán zvětšený a úhlově natočený. Byla to ochrana před neoprávněným doplňkem textu. Takovým znakem je v textu na Králově stole znak omega, znamenající také trvalost, věky, věků, věčnost. Je nejen zvětšen, ale i otočen o 90 st. Přitom zřetelně ukončuje souvislý text. Znamená to tedy, že text by měl být čten zleva doprava. Velmi šťastná okolnost nám umožnila přibližné datování textu. Počet používaných znaků a tvar některých run se v průběhu staletí měnil. Pro nás je významné, že některé byly od konce VI. století doplňovány tečkou. Nazývá se stignovaný Futhark. Text Králova stolu je stignovaný a proto pochází pravděpodobně po roce 600. Původní Futharková abeceda obsahovala 24 znaků. Mezi nimi i znak „Ng“, který se v zapsaném textu vyskytuje. Znamenal zakladatele rodu, dynastie, mluvčího a byl to i symbol krále. Na svém trůně jej měl zobrazen i Karel Veliký. Symbolizuje rodidla a od roku 800 byl vyřazen z psaného Futharku. Přežívá již jen jako perojativní projev „pubertálních“ mladíků. Text, který ho použil byl zřejmě zapsán mezi lety 600 a 800. To naznačuje možnost, že jde o slovanský text, zapsaný runami. Pak by bylo možné jej přečíst.
Co nám asi sděluje?
Odstraníme-li různé pozůstatky turistické gra
__f__iky, zjistíme, že na kameni jsou celkem tři souvislé zápisy.
Zápis textu neobsahuje znaky glagoliky ani keltské abecedy Ogamu. Má však zřetelné křesťanské symboly křížů, které dávají textu souvislý význam. Počáteční kříž ve spojení se znakem vody jsme navrhli jako symbolika křtu, stejně jako skupinu tří křížků (v křesťanském významu pokřižování jménem tří božských osob). Znak vody byl zřejmě vytvořen úpravou původního (staršího) krevního kanálku. Lze tedy předpokládat, že původně sloužil jako obětní kámen.
Text zápisu je navržen na obr. 2.
Seznam osobních piktogramů patří zřejmě intronizovaným osobám. Zakladatel rodu na počátku seznamu má mimo významu rodu též význam hlásky F. Navazuje to i možnou souvislost s
__f__ranským kupcem Sámem.
Mohl být zvolen králem na jižní Moravě?
Šesté století charakterizují zprávy o vojenských taženích slovanských sborů, které děsily Balkán i Itálii. Když dobyli Gepidové na východořímské říši Sirmium, císař Justinián se proti nim spojil s Longobardy. Gepidové na oplátku pouštěli přes své území armádu dobře vyzbrojených Slovanů. Tato vojska konala výpady na Balkán od roku 548 do roku 551. Byly to výborně vyzbrojené jízdní družiny s organizací snad podle římských vzorů. Vyzbrojení a výstroj vojsk mohla uskutečnit jen nějaká mocenská struktura. Dušan Třeštík v práci „Vznik Velké Moravy“ uvádí: „Rozhodující není ani počet slovanských vojsk, ale jejich kvalita. Ve všech případech se totiž jednalo o velmi dobře organizovanou jízdu. Nebyly to nějaké pěší tlupy nájezdníků. Táhli po veřejných cestách, dobývali města. Politicky byla akce řízena z jednoho ústředí, které vedlo jednání s Gepidy a italskými Góty. Jistě jím však nebyl nějaký samovládce, jakýsi Sámo před Sámem, ale spíše rada knížat, podobná té, která si pak zvolila Sáma."
Protože vždy přecházeli Dunaj u Sirmia, museli sídlit někde za územím Gepidů a blízko Longobardů. V úvahu přichází nejspíše Morava, nebo západní Slovensko. Rok 568 je považován za konec období stěhování národů. Avaři se usadili v Panonii, Longobardi odešli do severní Italie. Zdá se, že již v tomto období se naši slovanští předkové dostali do vlivu křesťanství. Máme písemnou zprávu o tom, že je křtil Tourský biskup Martin, který pocházel ze Sabarie (dnešní Szombately v Maďarsku). Nápis na jeho náhrobku hlásá, že pod jeho vedením poznali Boha (mezi jinými národy) také Slované. Biskup Martin zemřel roku 397. Nápis byl vytesán později, ale jistě před rokem 580. Avaři vytvořili se Slovany spojenectví, které zanechalo tak výrazné stopy v archeologických nálezech, že hovoříme o avarskoslovanské kultuře. Chatrný mír tohoto kaganátu vykupovala Byzanc platbou tributu, ročně až 200 tisíc zlatých solidů. Slované postupně osídlili Balkán, Panonii a Korutany. Historikové soudí, že to způsobila vojenská tažení, při nichž Slovany doprovázely jejich ženy a děti. Když byla Východořímská říše oslabena nutností přesunout vojska do Malé Asie, kde perská vojska dobyla Egypt, využil toho avarský kagan a roku 626 zaútočil na samotný Konstantinopol. Slované měli při tom strategicky důležitou úlohu. Útok na Konstantinopol mělo podpořit i vojsko Peršanů, které měli přes Bospor převést Slované pomocí velkého množství „jednodřevek“, člunů vytesaných z jednoho kmene. Byzantinci však zachytili člun převážející posly k Peršanům a vrátili je kaganovi krutě zohavené. Akce byla prozrazena a Byzantinci svým mocným loďstvem obklíčil, zapálili a zničili lodičky Slovanů. Ti si zachraňovali život zou
__f__alým plaváním na břeh. Byly prý tam i ženy. Bitva byla ztracena a kagan prohlásil za viníky porážky Slovany. Ty co přežili byli veřejně sťati. To se pokládá za jednu z příčin vzpoury Slovanů, kterým pomohla „družina“
__f__ranského kupce Sáma. Většina historiků soudí, že jeho objevení se v centru událostí, nebylo náhodné. Zřejmě pomohl v boji o osamostatnění Slovanů tak účinně, že si ho zvolili za krále. F. Palacký soudí, že se tak stalo roku 627, tedy následující rok po bitvě. Třeštík píše:
o tom, že jádro Sámova panství bylo na jižní Moravě, může asi sotva býti pochyb. Patřily k němu kromě Moravy a západního Slovenska i Čechy a také Korutany. Také Lutovský v díle Sámova říše: uvádí,
že jak již před více než 70 lety naznačili historikové Pekař a Horák, můžeme skutečné centrum Sámova panství hledat nejspíše na Moravě, při obchodní trati vedoucí od Dunaje a k Pobaltí. Předpokládá se, že pozdější Velká Morava mohla být pokračováním Sámovy říše. Přesto historikové kladou ústředí Sámovy říše buď do Čech, nebo na Bratislavský Děvín. Zdůvodňují to tím, že Staré Město ani Mikulčice, významné pevnosti Velké Moravy nemají žádné významné nálezy z doby Sámovy. Nález velkého hutního areálu v prostoru horní části Dolnomoravského úvalu o němž jsme psali v článku Moravská Sahara (27.8.) však může indikovat i blízkou a zatím archeology opomíjenou polohu nejstarší mocenské organizace našich předků. Podporují to další málo publikované nálezy. Především lebka avarské princezny z Vacenovic, která měla od dětství uměle prodlužovanou lebku pomocí obinadel. Naznačuje sňatek slovanského knížete s avarskou princeznou. Poblíž byla nalezena zlatem plátovaná bronzová plastika boha Dionýza. Také nález největšího sídliště z doby Sámovy na Zbrodě u Mutěnic, který měl více než sto objektů a nejstarší známý výrobní objekt Slovanů, výrobnu luxusních hřebenů. Nález ražby padělku Herakliova solidu z Kyjova patří také přesně do doby volby Sáma za krále. Bohaté nálezy z Nechvalína, jsou dávané do souvislosti s těžbou železné rudy na Babím lomu a mají z doby Sáma dokonce i starobylý meč. Myslím, že zejména archeologové by měli začít zkoumat nově nalezenou lokalitu. Bylo by to nejvhodnější uctění 1380 letého výročí události z roku 627. Zvolení Sáma za krále Slovanů.
Galatík Antonín
Galatík JanSeznam obrázků
Obr. 1 Králův stůl
Obr. 2. Překlad textu na králově stole (po kliknutí se otevře v čitelné velikosti)
Obr. 3 Poloha znaků na kameni.
Obr. 4 Snímek železářských pecí.
Obr 5. Replika pece na Nákle
Obr. 6 Nálezy z doby Sámovy v okolí železářského areálu. (po kliknutí se otevře v čitelné velikosti)