Sv. Václav - politik a světec
1 VÁCLAVOVI PŘEDCHŮDCI
1.1 Václavovi prarodiče - Bořivoj a Ludmila
Kníže Bořivoj (852/857 - 888/889), tedy první známý historicky doložený kníže, byl Václavův děd. Za jeho vlády začal proces utváření a budování českého státu. Bořivoj nejprve ovládal jen území ve středních Čechách a sídlil na Levém Hradci. Byl naprosto rovným partnerem Svatoplukovi, vládci Velké Moravy. Bořivoj přijal dokonce křest z rukou Metoděje, moravského arcibiskupa. V Čechách se sice šířila slovanská liturgie, avšak velký vliv si ponechali i franští kněží. Ale musím zdůraznit, že v Čechách žilo mnoho pohanů. Když se již pokřtěný kníže vrátil z Velké Moravy do Čech, došlo k pohanskému povstání. Kníže se proto musel znovu uchýlit na Velkou Moravu za svým spojencem, knížetem Svatoplukem, se kterým nakonec povstání potlačil. Bořivoj po svém návratu do Čech založil na Pražském hradě křesťanský kostel zasvěcený Panně Marii. Kolem kostela byl vybudován jakýsi okrsek, dokonce i knížecí stolec. Vznikalo tak postupně nové opevněné hradiště, kam Bořivoj přenesl své sídlo z Levého Hradce.
Manželkou Bořivoje byla první historicky doložená kněžna Ludmila, dcera knížete Slavibora, z kraje Pšov (Mělnicko). Ludmila se provdala za Bořivoje v roce 874. Sňatek měl spojit dva rody a posílit politický vliv přemyslovského rodu. Kněžna Ludmila byla původně taktéž pohankou a křesťanství přijala v Čechách, pravděpodobně na Levém Hradci se synem Spytihněvem, až po svém choti.
Ludmila měla s Bořivojem podle legend 6 dětí - 3 syny a 3 dcery. Spolehlivě můžu dle historických pramenů uvést pouze 2 syny, a to Spytihněva a Vratislava.
Bořivoj zemřel roku 888/889. Mladá kněžna Ludmila se stala vdovou, která ovšem svým synům pomáhala s vládou a později pečovala o své vnuky, Václava a Boleslava.
1.2 Václavův strýc – Spytihněv
Po smrti Bořivoje se moravský kníže Svatopluk ujal na krátkou dobu vlády v Čechách, protože Bořivojovi synové, právoplatní Bořivojovi nástupci, nebyli ještě dospělí. Když Svatopluk roku 894 zemřel, starší Spytihněv konečně usedl na knížecí stolec.
Spytihněv (875-915), tehdy devatenáctiletý mladík, se roku 895 ujal vlády v Čechách, avšak byl podřízený východofranskému králi Arnulfovi, jenž mu zajistil ochranu před velkomoravskou nadvládou. Spytihněv se stal Arnulfovým vazalem a odváděl mu tradiční poplatek.
O panování Spytihněva nemáme příliš mnoho informací. Víme, že kníže vládl dlouhých 20 let, kolem roku 900 se zúčastnil spolu s Bavory tažení na Moravu. Spytihněv založil rotundu sv. Petra na Budči.
Spytihněv zemřel roku 915, pravděpodobně bezdětný.
1.3 Václavovi rodiče - Vratislav a Drahomíra
Kníže Vratislav (888-921) byl druhým doloženým synem Bořivoje a Ludmily. V roce 906 se Vratislav oženil s Drahomírou pocházející z kmene polabských Slovanů, přesněji Stodoranů, pohanského kmene. Ačkoliv například Kristiánova legenda vytýká Drahomíře pohanské žití, kněžna pokřtěna byla. Legendy obecně vnímají Drahomíru jako „tu, která mohla za vraždu svatého Václava".
Vratislav a Drahomíra měli čtyři dcery (jmenovat mohu pouze Přibyslavu a Střezislavu, matku svatého Vojtěcha) a tři syny (kromě Václava a Boleslava ještě Spytihněva, který se nedožil dospělosti).
Vratislav I. bývá označován jako úspěšný vladař, který chránil před útoky Maďarů naši zemi. Na Pražském hradě založil známý kostel sv. Jiří. Avšak jeho dokončení se nedočkal, protože v roce 921 (pravděpodobně 13. února) podlehl zranění, které utržil v boji proti Maďarům. Po Vratislavovi zůstali synové - asi čtrnáctiletý Václav a šestiletý Boleslav.
2 DALŠÍ DĚNÍ PO SMRTI KNÍŽETE VRATISLAVA
2.1 Ženské neshody
Když kníže roku 921 zemřel, Václav se stal oficiálním dědicem - následníkem trůnu. Ale jelikož v té době ještě Václav nebyl zletilý (zletilosti se tehdy dosahovalo kolem čtrnácti let, u chlapců se přitom zohledňoval ale i růst vousů), vládla za něj na nějaký čas asi třicetiletá kněžna Drahomíra, Václavova matka. O Boleslava i Václava měla pečovat jejich babička, kněžna Ludmila. Jenže jak tomu již bývá, mezi tchýní a snachou vypukl spor a projevily se značné neshody. Možná, že se Drahomíra bála příliš náboženského Ludmilina vlivu na syny, možná, že šlo o politický vliv. Roli mohl hrát jeden prostý fakt - Ludmilu pokřtil moravský hodnostář, zatímco Drahomíru nikoliv.
Starší Ludmila si ale včas uvědomila, že se Drahomíra nevzdá, proto se raději uchýlila na hradiště Tetín, aby tak Drahomíře dokázala, že jí o moc skutečně nejde. Ludmila dokonce přestala s výchovou svých vnuků a plně se chtěla oddat Bohu. Možná, že Ludmila plánovala odejít do Řezna, k bavorskému králi.
2.2 Ludmilina vražda
O Ludmilině vraždě se zmiňuje Kristiánova legenda. Praví, že vévodkyně Drahomíra poslala své velmože - Gommona a Tunnu na Tetín, aby zahubili Ludmilu. Ludmila, která tušila, že se stane něco nekalého, zavola k sobě kněze Pavla, aby ještě sloužil mši svatou. Večer ulehla a u lůžka ji překvapili ozbrojení vrazi. Ludmila jim však s pokorným hlasem pravila, jaký mají důvod ji, jejich ochránkyni, zavraždit. Vrahové byli neoblomní, agresivní a Ludmilu srazili k zemi. Vrazi ale dovolili Ludmile se pomodlit. Kněžna žádala, aby jí byla sťata hlava mečem. Muži ale nedbali její prosby a hrdlo jí utáhli provazem a zardousili. Aby mohla být světicí, měla by totiž prolít svou krev, což se v Ludmilině případě nestalo. K vraždě došlo 15. září 921. Svátek se slaví ale až 16. září, protože 15. září již připadá na svátek utrpení Panny Marie Bolestné. Kněžna se dožila ale 61 let, což byl nadprůměrný věk.
Gomonn a Tunna byli vojáci (vrazi) ze severu, kteří byli najímáni do vladařských ozbrojených jednotek. Důvod, že se v klidu dostali na Tetín je vykládáno tak, že hlídka respektovala právo panovnice Drahomíry poslat na hradiště „své lidi".
O vražedné zbrani se dodnes diskutuje. Kristiánova legenda popisuje vraždu za pomoci provazu. Možná ale vrazi použili složený závoj (plachetku), který na hlavě nosívaly vdané ženy. Vrazi obdrželi za svůj hrůzný čin nejspíše velkou odměnu. Nicméně dlouho se neradovali. Drahomíra si uvědomila, že neprovedla dobrý skutek, Gomonna a Tunnu veřejně označila za vrahy a přikázala, aby byli i s jejich rodinami vyvražděni. Dle dostupných materiálu se zachránil pouze Tunna.
Drahomíra tak získala své neomezené regentství, zastávala názor, že Frankům není dobré se poddat, ale v zemi vypukl hlad a lidé své zraky raději obraceli k mírumilovnějšímu Václavovi. Podle výzkumů si Drahomíra užívala vlády od roku 921 do roku 923 (925).
3 PÍSEMNÉ PRAMENY
3.1 Zkoumání života svatého Václava - za pomoci legend
Veškeré zprávy, které o světci máme, pocházejí převážně z legend, které jsou tedy hlavním pramenem (zdrojem).
Nejvíce oblíbená je Kristiánova legenda (z 10. století), celým názvem „Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho". Další známou legendou je tzv. Gumpoldova legenda (z 10. století). Podle historiků je ale vůbec nejstarší dochovanou svatováclavskou legendou tzv. I. staroslověnská (10. století).
Ačkoliv se uvádějí alespoň století vzniku původních (neopsaných) legend, ani století nemůžeme potvrdit stoprocentně.
Zdůraznit musím ale jeden fakt. Středověcí autoři (legend) velmi rádi užívali literární stereotypy - schémata, co se dokonalosti světců týče. Legendy mohly vznikat na základě pravdivého podkladu, avšak autoři si rádi domýšleli. Legendy tvrdí, že světec dával chudým peníze, obstaral jim potravu, šatil je atd. Zkrátka - legendy se přizpůsobily duchu křesťanství.
Jako další pramen může posloužit i kronika. Nejdůvěryhodnější je dílo saského kronikáře Vidukinda, které pochází z 10. století. I Kosmova kronika (z 12. století) se zmiňuje o svatém Václavovi.
Závěr je asi takový: při posuzování údajů - ať už z legend nebo kronik, musíme být kritičtí. Některá fakta jsou zkrátka doposud nedostupná a neosvědčená.
4 VÁCLAV - KNÍŽE A SVĚTEC
4.1 kníže Václav - narození, vzhled, povaha, výchova
Kníže Václav (asi 907-935) se narodil snad ve Stochově (u Kladna) nebo v Boleslavi. Jeho babička, Ludmila, údajně zasadila ve Stochově dubový proutek, ze kterého vyrostl Svatováclavský dub, jenž byl zaléván vodou, v níž se Václav koupal. K dubu jezdil na koníku Hektorovi i T. G. Masaryk. Václav se narodil v roce 907 (908) jako prvorozený syn Drahomíry a Vratislava, který ovšem ještě v této době nevládl.
Václav byl štíhlý chlapec, celkem vysoký (měřil kolem 165 cm), jeho zdravotní stav byl též slušný (např. uveďme fakt, že v době jeho smrti mu chyběla pouze jediná stolička), měl světlé vlasy a modré oči.
Václav byl prý povahově pravým opakem Boleslava. Mírný, laskavý, vzdělaný, zajímal se o knihy, vyhýbal se zbytečným konfliktům. Ovšem musím znovu zdůraznit, že takto - ideálně, ho vnímají a popisují autoři legend.
Vliv na výchovu Václava, ale i jeho bratra Boleslava, měla jejich babička Ludmila. Václav byl poslán svým otcem Vratislavem na hradiště Budeč, kde ho vzdělával kněz Učen. Václav se učil latinské liturgii, ovládal však kromě latiny i staroslověnštinu. Václavovy se dostalo na tu dobu „zbytečného vzdělání", protože Václav uměl číst a psát, což většinou panovníci neuměli - nemuseli umět. Nemůžeme si ale myslet, že Václav se učil jen Písmu svatému a politikou se nezabýval. Kdo by se ujal po Vratislavovi vlády? Václavova politická příprava vrcholila pravděpodobně obřadem - tzv. postřižinami. Postřižiny - postřižení vlasů (krácení vlasů) byl akt, kdy byly stříhány vlasy, které byly vnímány jako sídlo života určené k obětování bohům, aby bylo ostříhané dítě pod jeho ochranou. Postřižiny jsou však původně pohanským zvykem, který křesťané převzali.
4.2 Nástup na knížecí stolec
Václav se ujal vlády po regentství své matky Drahomíry. Stalo se tak v rozpětí roků 923 - 925. Václav po svém nastolení pozval zpět do Čech kněze, které vyhnala Drahomíra. Václav musel posílit vliv Přemyslovců, sjednocovat území českého státu, mírumilovně likvidovat konkurenční dynastie, upevnit křesťanství.
Václav vyhnal Drahomíru, podle I. staroslověnské legendy na Budeč, její „strana" se taktéž nerada vzdala moci. Drahomíra mohla být vyhnána ale i z jiného důvodu. Kvůli zavraždění Ludmily. Jakmile ale Václav svou moc upevnil, Drahomíra byla povolána zpět.
4.3 Vpád bavorského vévody Arnulfa do Čech
Václav se ujal vlády po matce Drahomíře. Když převzal moc, na české území vpadl bavorský vévoda Arnulf. Dodnes historici neznají důvod jeho vpádu. Možná, že vévoda považoval česká knížata za bavorské vazaly, protože již kníže Spytihněv se poddal východofranskému králi v bavorském Řezně. Nebo chtěl Arnulf upevnit svou pozici a získat podporu Václava proti svému protivníkovi, kterým se stal nový král Jindřich Ptáčník, který chtěl sjednotit jednotlivá německá vévodství.
4.4 Translace ostatků sv. Ludmily
Translace neboli přenesení ostatků své babičky Ludmily. To je často uváděný a oslavovaný čin sv. Václava zakotvený v legendách. Ludmila byla pohřbena roku 921 na Tetíně. K translaci došlo po nástupu Václava na knížecí stolec, tedy roku 925. Václav přenesl ostatky jistě z důvodu úcty ke své babičce, ale šlo zároveň i o politickou událost - kristianizace země a mimo jiné i posílit šance na zřízení biskupství. Ludmila byla pohřbena v bazilice sv. Jiří na Hradě.
4.5 Václav - politik, bojovník i světec
Václavova výchova byla prokřesťanská - to je fakt. O Václavovi a jeho vztahu ke křesťanské víře se zmiňují legendy. Václav zakládal kostely. Kristiánova legenda líčí Václava jako pravdomluvného, spravedlivého, hodného, lidského, milosrdného, trpělivého muže, jenž kácel šibenice, rušil žaláře, sirotky, chudé a vdovy utěšoval, podporoval hladové, oblékal nahé, navštěvoval choré, pohřbíval mrtvé, byl tolerantní k cizincům. Kromě toho legenda ale ještě praví, že Václav o největších svátcích (např. o Velikonocích), kdy se konaly hromadné křty pořádané církví a nebyly žádné děti, vykoupil mladé otroky z tržiště a posílal je pokřtít. O otroctví se sice jednalo, ale o zcela jiného ránu než v Antice. Otroci ve středověku byli především zajatci, pohani.
Václav ale byl spravedlivý. Bořil údajně šibenice, ale pakliže byl někdo odsouzen právem k trestu smrti, námitky neměl, jen legendy zmiňují, že se raději skrýval. Václav se tedy musel, jako panovník, smířit i s tresty a hříšníky. Václav možná asketicky žil, především v mládí. Ovšem odkazuji znovu na Kristiánovu legendu, která praví, že pokud Václav zhřešil opilstvím, navštívil vzápětí kněze a žádal rozhřešení, když předtím svých hříchů trpce litoval…6
Václav se nevyhýbal ani ženám. Dokonce byl pravděpodobně ženatý a měl syna Zbraslava. Syna ale asi zplodil se svou „boční" ženou, kterou ještě mimo své manželky měl. Možná tedy, že jeho manželka nemohla mít děti nebo přivedla na svět jen dcery.
Kníže musel ale dále zvyšovat prestiž přemyslovského rodu a bránit se konkurenčním rodům. Václav soupeřil se Zličany (Kouřimsko) Václav si kouřimské území podrobil a jeho kníže, možná jakýsi Radslav, byl na Václavovi závislý, avšak mohl dále Kouřim spravovat.
Saský kronikář Vidukind nás informuje o tažení Jindřicha I. do Čech, nejspíše šlo o rok 929. Podle jeho záznamů to byl právě Václav, který zůstal po dobu života svého císaři Jindřichovi oddaný a věrný, dokonce odváděl tribut pacis (poplatek za mír, za neplenění země). Podle údajů z Kosmovy kroniky činil tento roční poplatek pověstných 120 volů a 500 hřiven stříbra. Nevíme, zda vůbec došlo mezi aktéry k boji. Václav obdržel od Jindřicha část paže sv. Víta, kterému byl zasvěcena vznikající rotunda na Pražském hradě.
Václav bývá kvůli placení daně z míru označován za vlastizrádce. Ale tribut platili Češi již císaři Karlu Velikému, později pak kníže Spytihněv vévodovi Arnulfovi.
4.6 Vražda knížete Václava
Václavovu vraždu a její okolnosti musíme brát opět s rezervou, různí autoři totiž udávají různé informace. Já se rozhodla pro tu nejčastěji uváděnou možnost. Starší Václavův Boleslav pozval Václava na svůj sídelní hrad v Boleslavi. Důvodů, proč Václava pozval, je více. Mohlo se jednat o křtiny Boleslavova syna Strachkvase. Možná, že se Václav vydal na posvícení nebo svěcení kostela. Údajně Václav pozvání přijal, i když tušil zradu. Prý byl dokonce v průběhu své návštěvy informován o chystaném spiknutí - přesto zůstal. Václav, jakožto zbožný muž, se vydal na ranní modlitbu do kostela, bez doprovodu své družiny, která ještě vyspávala. Boleslavův kněz dostal rozkaz uzamknout dveře kostela, aby Václav nehledal záchranu na posvátné půdě a neposvětil kostel krví. Boleslav vyběhl za Václavem, zranil ho mečem na hlavě, ale Václav mu meč sebral a Boleslava srazil k zemi. Dokonce mu zbraň vrátil zpět. Boleslav si na Václava podruhé netroufl a přivolal na pomoc své muže, Hněvsu, Tita, Čistu a Tužu (možná Tunnu, vraha, který zavraždil sv. Ludmilu), kteří Václava zabili. Václavova krev prý byla na stěnách kostela několik dní, nešla smýt a nevsákla se do země. Kněžna Drahomíra, Václavova matka, také pobývala u Boleslava, mrtvého syna nechala odnést do chrámu, poté uprchla kamsi do Slezska, možná se bála i svůj život. Podle legend se propadla do propasti.
K vraždě mohlo dojít kvůli politickým důvodům a bratři se pohádali a impulsivní Boleslav zkrátka na Václava vytasil meč.
Je všeobecně známá teorie historika Dušana Třeštíka, který udává, že vražda byla vlastně náhoda, že Boleslav Václava zabít nechtěl, protože ho praštil plochou čepelí meče, Václava zabili Boleslavovi družníci.
Datum vraždy byl nejpravděpodobněji 28. září 935 (někteří historici udávají rok 929). Možná byl ale termín stanoven dodatečně, církví, protože tento den připadal na volný den církevního kalendáře.
Ohledně 28. září ještě zmíním, že nacisté využili tento, pro Čechy významný den. Když totiž v roce 1941 odstoupil ze své funkce říšský protektor Konstantin von Neurath, jeho nástupce Reinhard Heydrich nastoupil do funkce na Pražský hrad právě 28. září.
Václavovy ostatky Boleslav převezl z Boleslavi do rotundy sv. Jiří, tedy na místo, kde chtěl být Václav pohřeben, o 3 roky později. K translaci se váže opět několik zázraků. Když smuteční vůz projížděl přes Vltavu na Malostranské náměstí, nepohnul se, ačkoliv byli zapřahováni tažní koně. Údajně stávalo na tomto místě vězení, ve kterém byli vězněni nevinní lidé, kteří byli osvobozeni. Ovšem oficiální svatořečení sv. Václava proběhlo až roku 973, tedy v roce, kdy bylo založeno pražské biskupství.
4.7 Václav, patron státu
Ve 12. století byl Václav ztělesněním našeho státu. Legendy byly doplňovány, přibývaly nové, vznikaly chorály (Svatý Václave). Ke kultu sv. Václava se rád vracel Karel IV., který také stanovil, že koruna českých králů bude umístěna na Václavově lebce. Může být zapůjčena výhradně na korunovaci českého krále. Při reformaci a protireformaci Václavův kult upadal. Ani protestanti Václava neoslavovali, protože prostě svaté neuznávají. Ale roku 1918 byl náš nový stát vyhlášen pod novou sochou sv. Václava.
4.8 Zobrazení sv. Václava a jeho odkaz
Václav byl nejprve zobrazován ve zbroji, s knížecí korunou, mečem, štítem, praporcem - jako důkaz ochránce českého národa. Ve Svatováclavské kapli je Václav zobrazen s kopím a štítem. Petr Parléř, který je autorem Václavovy sochy, měl možná možnost zhotovit Václavovu hlavu podle originální lebky, protože antropologická rekonstrukce skutečné Václavovy lebky odpovídá Parléřovu dílu. Od dob baroka bývá Václav zobrazován a zhotovován na koni. Na Václavském náměstí bylo nejprve dílo J.J. Bendla, který Václava usadil na koně. Nejznámější je ale sousoší zhotovené J.V. Myslbekem, které můžeme spatřit právě na Václavském náměstí. Václav drží praporec, symbol suverenity a žehná lidu.
Část Svatovítského pokladu také odkazuje na sv. Václava - jeho přilbu, brnění a meč, který ovšem nepatřil Václavovi.
ZÁVĚR
Během vypracovávání seminární práce jsem stále doufala, že najdu zcela jednoznačnou odpověď na otázku, kterou jsem chtěla vyhodnotit. Tedy: „Byl sv. Václav politik, nebo spíše světec?"
Kdybych měla k dispozici legendy, má odpověď by byla naprosto jasná, totiž taková, že Václav byl ukázkový křesťan, možná asketa.
Po nastudování knížek jsem ale mimo jiné zjistila, že Václav dokonce i bojoval, což dokazuje vyhojené zranění na Václavově čele. Za zmínku stojí i tvrzení, že Václav, než byl zabit, Boleslava srazil na zem - Václav byl tedy statný muž. Václav musel být po svém nastolení na knížecí stolec nekompromisní. Nemám na mysli jen vypovězení Václavovi matky Drahomíry. Václav musel čelit i pohanským nepokojům při šíření křesťanství. V průběhu své vlády musel také odstranit snahy konkurentů z jiných rodů získat moc. Fakt, že se Václav zavázal odvádět každoroční tribut, vnímám jako nezbytné opatření. Díky tomu mohl být položen základ budoucího českého státu, protože jsme získali záruku, že nebudeme ze západu ohrožováni nepřáteli.
Jsem ráda, že jsem osobu sv. Václava mohla poznat podrobněji. Myslím, že kvalitních materiálů pro nastudování je hodně a určitě stojí za to si najít čas a Václavem se hlouběji zabývat.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
OBRAZOVÁ P., VLK J., TVRSKÝ J. Svatý kníže Václav. 1. vydání Praha a Litomyšl: Paseka, 1994. ISBN 80-85192-94-2
JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Co v učebnicích nebývá 1 aneb Čeští panovníci, jak je (možná) neznáte. 2. vydání Praha: Motto, 2012. ISBN 978-80-7246-622-1
CHARVÁT, Petr. Václav, kníže Čechů. 1. vydání Praha: Vyšehrad, spol. s. r. o., 2011. ISBN 978-80-7029-168-5
BAUER, Jan. Vládci českých zemí - Historie panovnického trůnu Čech a Moravy. 1. vydání Praha: Pavel Dobrovský - BETA, 2004. ISBN 80-7306-168-6
LUTOVSKÝ, Michal. Bratrovrah a tvůrce státu - Život a doba knížete Boleslava I. 1. vydání Praha: SET OUT, 1998. ISBN 80-902058-8-7
ČORNEJ, Petr. Panovníci českých zemí. 5. vydání Havlíčkův Brod: Fragment, 2004. ISBN 80-7200-848-3