Rudolf III. Habsburský
rodiče: Albrecht I. Habsburský († 1308) a Alžběta Goricko-Tyrolská († 1313).
manželka: Blanka Francouzská († 1306); druhá Eliška Rejčka (Richenza, vdova po Václavu II., † 1335).
potomci: bez potomků
Nejstarší syn římského krále Albrechta, Rudolf III. Habsburský, se do většího povědomí dostal teprve po zvolení jeho otce římským králem (1298); tehdy mu otec postoupil rakouské a štýrské vévodství.
Krátce nato (1299) se jeho otec rozhodl, oženit jej s Blankou (Blanche), sestrou francouzského krále. Svatebním darem dostal ono rakouské vévodství, které bylo dosud ve společném držení s bratry. Jeho nastávající nevěsta věnem přinesla švýcarské hrabství Freiburg a lankrabství Horní Alsasko.
Rudolf se do širší známosti v Čechách dostal, podobně jako jeho otec, již roku 1304, kdy oba Habsburkové, poměrně neúspěšně, sbírali spojence na chystaný útok proti Českému království. Toho využil Václav II. a přednostně, ve vrcholící krizi, zaútočil na Uhry, odkud si přivezl korunovační klenoty.
V reakci na to se v Rakousích chystající Rudolf pustil do odvetného útoku na jižní Moravu, což uspíšilo Václavův návrat.
Pro získání zcizených klenotů se s Rudolfem spojil budoucí uherský král Karel Robert z Anjou. Rudolf tehdy dovolil divokým uherským Kumánům pálit vesnice a zotročovat obyvatele. Jejich plenění ovšem nerespektovalo hranice a tak jejich dopad nepocítila jenom Morava, ale i Rudolfovy severní Rakousy.
Počátkem října (1304) se jeho vojsko spojilo u Budějovic s otcovým a bez větších obtíží pronikla až ke Kutné Hoře, kde se vojska položila táborem. Jejich cílem bylo obsadit vzdorující „stříbrné město". Namísto toho jim kutnohorští otrávili potok odpadem ze stříbrné strusky, což uspíšilo pád jejich intervence. Jak píše kronikář - prahnuli po stříbře, stříbrem se napájeli.
Na dalším se podepsala přicházející zima, takže se německé vojsko ještě před rozhodující bitvou obrátilo zpět a ti, co přežili otravu, mrazy a hlad, byli dobíjeni navíc českými pronásledovateli. Odhaduje se na 30 000 obětí habsburské armády sesbírané v Rakousích, Švábsku, Porýní a Uhrách.Znovu netrvalo dlouho a Čechy měly tu čest poznat další Habsburský vojenský vpád. Tentokrát po smrtícím atentátu na mladého Václava III., za nějž byl vedle jiných, obviňován i Rudolfův otec. Tehdy (1306) habsburská armáda vtrhla do Čech dvěma proudy (Rudolf od Jihlavy, Albrecht ze západních Čech) a Albrecht, víceméně výhružně, přinutil české panstvo ke zvolení svého syna Rudolfa českým králem. Šlechtě také mnoho na výběr nezbylo, když jimi zvolený korutanský vévoda Jindřich po vpádu ze země uprchl.
Římský král Albrecht svému synovi slavnostně (zároveň i téměř protiprávně) udělil České království jako odumřelé říšské léno. V polovině října 1306 byl Rudolf panstvem zvolen českým králem a zároveň se zřekl ve prospěch svého mladšího bratra Fridricha rakouského vévodství, který měl být jeho případným nástupcem.
Po svém zvolení se šlechtě revanšoval různými dary, mezi něž patřila i města či hrady. Někteří jej právě proto volili, jiní ze strachu. Jedním ze slibů bylo, že si (jako čerstvý vdovec) vezme vdovu po Václavu II., Elišku Rejčku, čímž získal i přemyslovský nárok na titul polského krále.
„Protikorutansky" laděná Zbraslavská kronika připisuje Jindřichovo zvolení jenom proto, že měl za manželku Přemyslovnu a dodává, že jej sice volila “…větší, i když ne rozumnější část lidí.” Také své sympatie ke zvolení Rudolfa dokládá slovy: “…vědouce, že otec je přemocný a jeho syn, vévoda rakouský, moudrý a spravedlivý”…Rudolf se hned po nástupu na trůn staral o finanční hospodaření země a zaváděl úsporná opatření. Dokonce poručil dovážet z Rakous do Čech ke svému dvoru víno, olej, slady a jiné potřeby. Pravidelně také začal splácet předešlé královské dluhy.
Posměšně se mu proto začalo přezdívat král Kaše a Dalimilova kronika k tomu pěla: “Rudolf žije z mnišské stravy, kuchař mu jen kaši vaří…”
Rudolf se na jedné straně stával terčem posměchu pro svá úsporná opatření, na druhou se marně snažil zabránit, aby jeho otec české bohatství vyvážel pro svou říšskou politiku.Mezi Čechy si i přes svou upřímnou vládu příliš uznání nedobyl, ostatně jako Němci celkově v české historii. Hořkou pachuť jeho panování navíc dodávala ještě vzpomínka na nedávný (1304) vpád do země anebo habsburská pověst z Moravského pole.
Někteří mu vyčítali, že poslal Václavovy dcery do podruží. Poslední etapou jeho života i jeho roční vlády v Čechách byl rok 1307. Tehdy mu někteří šlechtici (mezi nimiž nechyběl Vilém Zajíc z Valdeka a Bavor ze Strakonic) začali otevřeně vzdorovat a vypovídat poslušnost. Král tedy sebral vojsko a rozjel se do západních Čech.
Při obléhání Horažďovic vážně onemocněl a přivolaní lékaři, konstatující smrt na úplavici, mu již nedokázali pomoci. (Zlí jazykové tvrdili, že mu smrt přivodilo „umilování" Eliškou Rejčkou; což je nepravděpodobné vzhledem k tomu, že mu bylo teprve asi 26 let).
Před tím, než zemřel, si nechal k sobě povolat své dva oblíbené opaty - Heidenreicha ze Sedlce a Konráda ze Zbraslavi, kteří později sehráli důležitou diplomatickou roli v lucembursko-českých otázkách. Ti sepsali jeho poslední závěť, v níž rozkázal vydat manželce 20.000 hřiven věna ještě po prvním manželovi (Václavu II.) a stejnou sumu věna jako jeho dar. V celkové sumě pak dostala do věnného držení města Hradec (Králové), Chrudim, (Vysoké) Mýto, Jaroměř a Poličku. Po jeho smrti o města přišla po opětném vpádu vojsk Rudolfova otce, Albrechta.Rudolf zemřel bez dědice, pochován uprostřed chrámu sv. Víta v Praze.
Přestože je jeho datum úmrtí na den známé, kupodivu, jakožto nejstarší syn římského krále, historiografie jeho datum narození rámcově datuje mezi léta 1281-1283.
Diskuse: Vilém Zajíc ze Strakonic, Páni ze Strakonic.