Románská architektura
Románský sloh vzniká v místech bývalého Římského imperia (Itálie, Francie a jižní Německo). Další z důkazů, že středověk se úplně od antiky neodvrací. Románskou architekturu datujeme mezi roky 1000 až 1250 (přibližně 1230 Gotika).
V románském slohu se stavěly všechny kamenné stavby. To znemená domy (příliš se jich u nás nezachovalo), hrady (Přimda, Falc v Chebu), mosty (Juditin most, který stával v Praze). Nejvýznamější byly sakrální stavby: kláštery, baziliky, kostely a rotundy. U nás hlavně rotundy.
Bazilika byla obrovská církevní stavba (kostel), byla vícelodní, půdorys má ve tvaru latinského kříže. Dá se řící, že je to katedrála v románském slohu. Vypadá velmi podobně, není tak vysoká a dá se na ní dokázat řada románských rysů. U nás se téměř baziliky nenacházejí (svatý Prokop v Třebíči a sv. Jiří v Praze). Oproti tomu rotundy jsou řádově menší. Mají kruhový půdorys, občas s výklenkem - apsidou. Rotundy používají jako zaklenují kopuly a konchu (poloviční kopule u apsidy). Působí robustním dojmem. V ČR je jich mnohem více. Namátkou sv. Kateřina ve Znojmě (také zde na webu), sv. Jiří na Řípu, sv. Martin na Vyšehradě. Mnoho je také románských kostelíků, které se liší od obvyklých kostelů jiných slohů prakticky jen románskými prvky. Během několika desetiletí se jich u nás postavily desítky, ba stovky. Také to souviselo s rozkladem hradské soustavy a vznikem pozemkové šlechty. Románské baziliky a kostely mají stejnou stavbu jako gotické. Základem je příčná loď - transept, směřující od západu k východu. Na východním konci je kněžiště s oltářem, na západním průčelí. Hlavní loď protínala(y) další. V západním křesťanství byl půdorys do latinského kříže, u byzantského do tvaru řeckého kříže (kříž má všechna ramena stejná, půlí se ve svém středu). Sloh spojením dvou valených kleneb (valená klenba - půlválec, stála na dvou nosných stěnách) vytváří křížovou klenbu (dvě zkřížené valené klenby, stála už na 4 podpěrách), mnohokrát používanou.
Pro románské stavby je typickým znakem kámen. Často se stavělo kvádříkovým zdivem - zdivo z malých opracovaných kvádrů. Nebo kvádrovým zdivem - velké obracované kvádry. Zřídka se používaly pálené i nepálené cihly. Pojivem byla vápenná malta i vápenný štuk (který rovněž sloužil jako podklad pro nástěné malby). Přestože šlo o masivní stavby, architektura nebyla natolik vyspělá a okénka byla velmi malá. Právě okna, sdružená okna (více spojených oken) patřilo k typickým prvkům románské architektury. Dalším prvkem bylo kulaté okno - rozeta. Bývá většinou v průčelí, nachází se ale u mnoha slohů. Typickou výzdobu mají také portály (kamenné vchody, mající obloukovitý tvar). Jsou bohatě zdobené reliéfy a mají také zdobený tympanon (půlkruhový prostor nad dveřmi).
Reliéfy používají hierarchickou perspektivu. Důležité postavy (světci) byly větší než ostatní. Postavy nebyly anatomicky dokonalé, byly to spíše figurky než podobizny. Také sloupy měly své znaky. Měli tradičně patku, dřík a hlavici. Zdobeny jsou jak rostlinými, tak i lidskými a zvířecími.
Podlahy u honosnějších budov byly velmi kvalitní. Opět bylo více způsobů: Zalití maltou, zalití maltou s malými kameny, nebo kamenné desky. Nejdokonalejší byly pálené dlaždice, která obsahovaly nějaký motiv (Gryfa, služebníka pekla, kterého je nutné pošlapat). Prosté domy měly podlahu dusanou z hlíny, nebo z nějaké hlinité směsi.