Přemyslovci a katedrála sv. Víta
I.fáze – rotunda (30. léta 10. století – 1060)
30. léta 10. století
Kníže Václav buduje na akropoli Pražského hradu, na prostranství vymezeném bazilikou sv. Jiří, palácem a knížecím stolcem na pahorku Žiži, nový chrám. Podobně jako jeho strýc Spytihněv na Budči, staví Václav v Praze svatyni s okrouhlou lodí, tedy rotundu. Podle historika Dušana Třeštíka tak Václav učinil proto, že v raném středověku se centrály stavěly nad hroby mučedníků nebo na posvátných místech.
V případě Václavovy stavby byly naplněny patrně oba zmíněné důvody – jak bylo zjištěno později při archeologickém průzkumu tohoto místa, nacházely se patrně již před stavbou rotundy na tomto pozemku dva hroby, archeology označené jako K1 a K2. Václav tedy svou stavbu, která se měla nejspíše stát nejvýznamnějším kostelem v jeho knížectví (budoucím kostelem biskupským), umístil nad hrob některého ze svých předků. Vzhledem k tomu, že Vratislav byl pohřben v bazilice sv. Jiří a Spytihněv v kostele Boží rodičky Marie na pražském předhradí, zbývá v podstatě již jen jediný křesťanský kníže, který by mohl připadat v úvahu. A to ten, který novou víru přinesl do Čech z Moravy, z rukou arcibiskupa Metoděje – Václavův děd, manžel svaté Ludmily, kníže Bořivoj.
Václav má nejspíše v úmyslu vybudovat v Praze biskupství a dopřát tak svému knížectví církevní samostatnost. Jak prozrazuje I. staroslověnská legenda (takzvaná minejní verze) - jedna z nejstarších václavských legend, měl být kostel původně zasvěcen bavorskému patronovi sv. Jimramovi. Po událostech z roku 929, kdy byl Václav nucen svou zemi nově podřídit nikoli bavorské, ale nově saské nadvládě krále Jindřicha Ptáčníka, a poté, co údajně obdržel o saského vládce darem část z ostatků sv. Víta, nese patrocinium tohoto světce.Václavova rotunda měla podle posledních závěrů odborníků pouze jednu podkovovitou apsidu, která se však do dnešních dnů nedochovala. Vstupní portál se nacházel patrně na západě. Válcová loď dosahovala v průměru téměř 13ti metrů, apsida byla hluboká kolem 5ti a široká asi 4 a půl metru. Tloušťka zdi hlavní lodi činila 1,44 metru. (Jen pro srovnání – rotunda na Levém Hradci měla v průměru asi 6 metrů a rotunda na Budči asi 8 metrů). Ve své době se tedy jednalo o velmi impozantní stavbu. Byla větší i než známé příklady těchto staveb doložené na území Velké Moravy.
Byla stavěna z opukových, nepravidelně tvarovaných kvádříků, spojovaných nažloutlou vápennou maltou technikou řádkového zdění. Vnější i vnitřní stěny byly kryty bílou omítkou. Později však byla tato významná stavba a dominanta Pražského hradu několikrát přestavována. Kdy a kolikrát, to jsou otázky, na které dosud odborníci nenalezli spolehlivé odpovědi. 938 – uložení ostatků knížete Václava
Krize v Říši v roce 938 nahrává okolním zemím. Kníže Boleslav, který už před dvěma lety přestal odvádět do Saska poplatky, tak má dostatek financí i času, aby svou pozici v Čechách upevnil a nadále posílil. Jeho duši však tíží těžký hřích – vina za smrt bratra Václava. Proto se rozhodne formou veřejného pokání od tohoto hříchu očistit a nechá Václavovy ostatky přenést z Boleslavi na Pražský Hrad a uložit je v rotundě sv. Víta po pravé straně oltáře Dvanácti apoštolů, tedy na místě, které si pro svůj věčný odpočinek vybral ještě v době stavby kostela.
Přenesení se podle legend uskutečnilo 4. března, tři roky po Václavově zavraždění, pravděpodobně poté, co byla stavba nového pražského chrámu dokončena. Boleslav tak vlastně rozhodl o Václavově budoucím svatořečení.První stavební úpravy si rotunda patrně vyžádala již v souvislosti s Václavovou translací, a to nejspíše v roce 938 (podle Dušana Třeštíka možná až v roce 968). Václavovy pozůstatky byly uloženy do přistavěné jižní apsidy. V této době nebo spíše později byly k rotundě přistavěny ještě další dvě podkovovité apsidy na severní a jižní stěně. Podlahu tvořila vápenná mazanice, která byla nad hroby K1 a K2 zdobena mozaikou z oblázků.
973 – 976 rotunda se stává biskupským kostelem
V souvislosti se vznikem pražského biskupství je rotunda sv. Víta opět upravována. Do východní apsidy je vedle hlavního oltáře situován také biskupský trůn. Na místě západní apsidy je nejspíše vystavěna hranolová věž s tribunou v patře. Podle Anežky Merhautové neměla rotunda vnitřní ochoz, předpokládaný jinými badateli, například J. Cibulkou._1039 – uložení ostatků sv. Vojtěcha, stavba ecclesioly
Prvního srpna 1039 se český kníže Břetislav vrací z válečné výpravy v Polsku s drahocennou kořistí. Mezi jinými poklady vynikají ostatky druhého českého biskupa Vojtěcha Slavníkovce, které kníže uloupil z hnězdenské katedrály a světce tak (proti jeho vůli) navrátil do místa jeho působení, které před pětačtyřiceti lety uražen a rozhněván dobrovolně opustil. Břetislav má s relikviemi zpupného světce dalekosáhlé a odvážné plány na zbudování pražského arcibiskupství. Praha se má stát křesťanským centrem západních Slovanů.
Rotundu sv. Víta tak čeká další stavební zásah. Podle Anežky Merhautové je v portiku rotundy – v přízemí západní věže - vystavěna ecclesiola, tedy jakýsi kostelík v kostele, pod jehož podlahou byla vyhloubena jímka pro uložení Vojtěchových ostatků.
1055 – uložení ostatků knížete Břetislava I.
Český kníže Břetislav, jemuž se nepodařilo úspěšně naplnit plán na zřízení arcibiskupství pro Čechy, zemřel 10. 1. 1055 v Chrudimi. Je slavnostně pohřben v rotundě sv. Víta. Po několika letech vedle něj spočine i tělo jeho manželky Judity. Knížecí pár bude později přenesen do baziliky a ještě později do gotické katedrály vybudované na místě stávající rotundy.II. fáze – bazilika (1060 - 1344)1060 – zahájení stavby baziliky Pět let poté, co se po smrti svého otce Břetislava ujal vlády nad Čechy a Moravou Spytihněv II., rozhodne se pro významný stavební počin na centrální ploše Pražského hradu.
Rotunda sv. Víta s ostatky sv. Václava a sv. Vojtěcha již není schopna prostorově pojmout davy poutníků, toužících navštívit hrob nejvýznamnějšího českého světce, sv. Václava. Hrad si žádá větší ústřední svatyni knížectví.
V roce 1060 je položen základní kámen budoucí baziliky sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Při jeho pokládání Spytihněv asi sotva může tušit, že se dokončení plánované velkolepé stavby nedočká. Umírá náhle již v roce 1061 a je pohřben v rozestavěném kostele.
Velkoryse pojatá výstavba baziliky tak zůstane ležet na bedrech jeho bratra Vratislava II. Vzhledem ke komplikované vnitropolitické situaci vyhrocené spory knížete s dalším z Břetislavových synů, biskupem Jaromírem Gebhartem, se nakonec protáhne na dlouhých šestatřicet let.70 metrů dlouhá bazilika je koncipována jako dvouchórová. Stavitel a zejména objednavatel stavby přitom sledují jasný cíl – hrob svatého Václava musí zůstat na místě. Místo uložení světcových ostatků – jižní apsida bývalé rotundy – tak zůstává zachována a je zahrnuta do těla nové stavby jako součást východního konce její jižní boční lodi. Nad ní je vybudována vížka. Trojlodí dosahuje šířky 24,5 metru.V jižní lodi se patrně nachází i hlavní vstupní portál. Hlavní loď je na východě ukončena obdélným chórem s apsidou, severní boční loď končí apsidou.
Na západě je k trojlodí baziliky připojena 36,5 metru dlouhá příčná loď s apsidou v ose a dvě hranolové věže (severní čtvercového a jižní obdélného půdorysu). Rovněž příčná loď se otvírá k západu portály po obou stranách. Vzniká tak bohatě členěné západní průčelí, takzvaný westwerk.
Interiér baziliky je členěn arkádami na pilířích se čtvercovými základnami. Strop hlavní lodi je plochý, boční lodi jsou klenuty křížovými klenbami.
V hlavní lodi pod presbytářem se nacházejí dvě krypty – východní a západní. Východní krypta je zasvěcena Kosmovi a Damiánovi. Její stěny jsou členěny polosloupy a nikami. Trojlodí krypty je zaklenuto křížovými klenbami a pásy nesenými polosloupy a dvěma řadami sloupů. V této kryptě jsou sloupy s hladkými dříky a kubickými hlavicemi, lemovanými na obvodu stěn plastickými páskami. Hlavice sloupů jsou zdobeny motivem provazce a plochých obloučků. V apsidě krypty stojí kamenný oltář. Zde budou pohřbíváni pražští biskupové.
Pětilodní západní krypta zasvěcená sv. Martinovi, situovaná pod vyvýšený chór Panny Marie, je rovněž částečně členěna polosloupy a nikami. Podélné stěny jsou zdobeny lizénami. Sloupy z červenohnědého pískovce jsou zde pokryty plastickým pletencem, některé hlavice i zvířecími postavami. Patrně se jedná o práci italských sochařů, povolaných biskupem Jaromírem. Krypta je rovněž zaklenuta křížovými klenbami. Toto je místo budoucího odpočinku českých knížat.
Interiér baziliky sv Víta, Václava a Vojtěcha je vyzdoben nástěnnými malbami a polychromiemi jednotlivých stavebních článků. Podlaha je mazanicová s vtlačenými kameny, později bude překryta pískovcovými a posléze opukovými deskami, sestavenými do různých vzorů.
Na severu k bazilice přiléhá monasterium svatovítských kanovníků, vybudované po nástupu probošta Marka v roce 1068, který kanovníkům nařídil bydlet společně.
Na východní straně se k bazilice pojí krytá chodba vedoucí až ke klášteru sv. Jiří. Další taková chodba vede směrem k jihu ke kostelíku neznámého zasvěcení, patrně sv. Bartoloměje.
Další významné události v době existence baziliky sv. Víta, Václava a Vojtěcha:
1085 – 15. 6. na den sv. Víta – první česká královská korunovace krále Vratislava I.
1090 – uložení ostatků pražského biskupa Jaromíra (v přízemí jižní věže)
1091 – požár baziliky, poškození pravděpodobně nebylo velké
1094 – svěcení hlavního oltáře
1096 – definitivní dokončení baziliky, vysvěcení monasteria
1100 – uložení ostatků knížete Břetislava II. Ludmila staví pro zemřelého bratra kapli sv. Tomáše přiléhající k bazilice vedle severního portálu
1120 – děkanem pražské kapituly se stává kronikář Kosmas
1124 – uložení ostatků knížete Bořivoje II.
1129 – výzdoba oltáře sv. Vojtěcha v apsidě severní lodi – biskup Menhart jej dal ozdobit zlatem, stříbrem a křišťálem
1142 – bazilika i kapitulní dům poškozeny požárem
1189 – uložení ostatků knížete Bedřicha
po 1191 – uložení ostatků Konráda II. Oty
1222 – dosavadní biskupský chrám se stává katedrálou
1230 – uložení ostatků Přemysla Otakara I.
1252 – prodloužen východní chór baziliky směrem na západ, nově podložen trojlodní kryptou sv. Gaudencia
1264 – bouře porušila věž se zvony (asi severní) a rozbila skleněná okna baziliky
1276 – bazilika z nařízení biskupa Jana pokryta kamennými deskami a pořízena dvě skleněná okna s výjevy ze Starého a Nového zákona
1278 – uložení ostatků Přemysla Otakara II.
1303 – požár Pražského hradu
1307 – uložení ostatků Habsburka Rudolfa I.
1311 – korunovace Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny
1316 – křtiny syna Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny posvátným jménem Václav. Později při biřmování přijme budoucí stavitel gotické katedrály jméno Karel. (1346 se stane českým králem a 1347 bude korunován svatováclavskou korunou.)
1336 – Jan Lucemburský zastavuje práce na náhrobku sv. Václava
LITERATURA:
Kol. autorů: Katedrála sv. Víta v Praze_. Academia, Praha 1994
Pavel, Jakub:
Dějiny umění v Československu. Práce, Praha 1971
Mahler, Zdeněk: Katedrála. Primus, Praha 1994
Třeštík, Dušan: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (531-935). Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1997
Vaníček, Vratislav: Vratislav II. (I.), první český král. Čechy v době evropského obratu. Vyšehrad, Praha 2004.
Bravermannová, M., Lutovský, M.: Hroby, hrobky a pohřebiště českých knížat a králů. Libri, Praha 2001
Maříková-Kubková, J., Eben, D.: Románská bazilika sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie ve světle liturgických pramenů.
Resumé z přednášky k výstavě Příběh Pražského hradu, 2005