Přemysl
Přemysl byl třetím a nejmladším synem (po Václavovi a Vladislavovi) Přemysla I. Otakara s jeho druhou chotí Konstancií Uherskou. Narodit se měl (pramenem je bohužel ne zcela přesná Pulkavova kronika) v roce 1209.
Nevíme nic o Přemyslově dětství, jeho výchově a bohužel ani o tom, jakou mu jeho otec zamýšlel budoucnost – u jeho starších bratrů to bylo jasné. Václav se stane českým králem a Vladislav se ujme důstojnosti moravského markrabího. Vše změnila náhoda – Vladislav umírá v únoru 1227 a tím pádem se mění mocenské rozdělení českých zemí. V únoru 1228 je Václav korunován českým králem (možná při té příležitosti se Přemysl stává markrabětem). Přemysl je prvně doložen jako moravský markrabě v listopadu 1228.
O prvních letech jeho vlády se neví nic – snad byl pod dohledem svého otce a panoval v jeho intencích. V roce 1230 nastupuje na český trůn jeho bratr Václav a s ním by nemusel vycházet nejlépe.
Na scéně historie se objevuje v listopadu 1232, kdy v Znojmě obdarovává svého kaplana. Někdy v této době se žení s dcerou Oty Meránského Anežkou – v září 1233 je doložen ve společnosti svého tchána. Manželství ovšem zůstalo bez potomků.
Český stát se nacházel na počátku 30. let 13. století v průběžném vojenském střetu s babenberským Rakouskem. Na počátku července 1233 vpadl vévoda Fridrich II. Bojovný na Moravu, poplenil její jižní část a obsadil Bítov. Oba přemyslovští bratři vytáhli do boje, Přemysl se ovšem spojil s Fridrichem. Nebylo jisté, na čí stranu se přikloní česká a moravská šlechta, podporou Přemysla by se dopustila zrady na jeho lenním pánu. Na jižní Moravě došlo k rozuzlení celé krize: vévoda Fridrich se svým vojskem odtáhl zpět do Rakous, Přemysl se najednou ocitl bez podpory svého spojence i šlechty. Patová situace se najednou změnila v jasné vítězství Václava. Ten se svými podporovateli pustošil bratrovy majetky a obsadil nakonec Brno.
Po krizi důvěry se oba bratři smířili za pomoci jejich matky královny vdovy Konstancie krátce po válečných událostech. Přemyslovi zůstala jeho markrabská hodnost, zda byly jeho majetky nebo práva nějak omezeny nevím, spíše však ne. Oba společně v letech 1233 – 1234 dovádějí ke zdárnému konci založení kláštera cisterciaček v Předklášteří u Tišnova.
V této době Přemysl vydává řadu listin, udílejících privilegia a majetky téměř všem duchovním institucím v jeho doméně – v této době také přicházejí do Brna minorité. Kromě listin, týkajících se duchovních záležitostí, potvrzuje Přemysl také práva uničovských měšťanů.
V létě 1235 česká a uherská vojska napadla Rakousy, výpravy se pravděpodobně účastnil i moravský markrabě. V létě roku dalšího se situace opakuje, cizí oddíly obsazují Rakousy, na úkor Fridricha.
V roce 1237 došlo z neznámého důvodu opět ke konfliktu mezi bratry. Vypadá to, že Václav zaskočil svého bratra a vpadl na Moravu, připojila se k němu většina moravské šlechty (vyjma Bludoviců a snad pánů z Deblína). Válečné události měly jen krátké trvání, Přemysl utíká do Uher a Břeclavsko získává synovec Václava I. Oldřich Korutanský.
Na Moravě se Přemysl objevuje až na začátku roku 1238, usmíření bratrů napomohl uherský král Béla IV. Přemysl nezískává celou Moravu, ale už jen Olomoucko a Opavsko. Jižní díl Moravy si ponechal Václav (měl zde nástupiště vůči babenberským zemím), Břeclavsko bylo už dříve vyčleněno Oldřichovi.
Poté se Přemysl v politickém životě již nijak výrazně neprojevuje a 16. října 1239 neznámo kde umírá. Není pohřben na Velehradě, jak by chtěl, ale v Tišnově, v klášteře, který pomáhal zakládat.
Jeho osobnost jeho státnické působení je těžké hodnotit zejména proto, že neznáme pozadí jeho neshod s bratrem, které nepřispívaly ke stabilitě a klidnému rozvoji země.