Pelhřim

1. polovina 13. století

Pražský biskup Pelhřim vykonávající úřad v letech 1224-1226 je velmi zajímavou postavou i když toho o něm mnoho nevíme. Především neznáme jeho původ ale někdejší pražský kanovník (1219) a mělnický probošt (1222) byl nepochybně králův muž. Stejně jako většina špiček českého kléru se v době sporu s biskupem Ondřejem jasně postavil na stranu panovníka a v Římě si tento postoj pamatovali.

Po Ondřejově smrti v exilu, prosadil Přemysl Otakar I. právě Pelhřima na uvolněný biskupský stolec. Ačkoli byly splněny všechny náležitosti, byl zvolen kapitulou a potvrzen mohučským metropolitou, papež jeho volbu nikdy neuznal. Při návštěvě Říma byl donucen rezignovat na svůj úřad a za nátlaku papeže zvolili novým biskupem jednoho z přítomných pražských kanovníků. Zvolenec, u kterého si nejsme jisti ani jménem, Budivoj/Budislav, však zanedlouho zemřel.

Papežská kurie si další volbu ohlídala a biskupem se stal pražský scholastik Jan. Úřad zastával v letech 1227-1236 jako Jan II. Po nové volbě Pelhřim obnovil své nároky, sice neuspěl, ale mohl nadále formálně používat biskupský titul a navíc získal finanční odškodnění. Naposledy je Pelhřim doložen jako kdysi pražský biskup (episcopus quondam Pragensis) na dvou listinách krále Václava I. ze září 1236 pro řád německých rytířů (CDB III/1 č. 137 s. 171-172; č. 138 s. 172-173).

Někdejší biskup je podle tradice považován za velkého příznivce nového řádu dominikánů a v jejich klášteře u sv. Klimenta na Poříčí měl roku 1240 také zemřít. Je sice lákavé připsat mu založení Pelhřimova, ale pro to nemáme žádný důkaz. Dnešní město je v písemných pramenech s jistotou doloženo až na konci osmdesátých let třináctého století, kdy bylo vypleněno Vítkovci.

Literatura:

Žemlička Josef: Přemysl Otakar I., Svoboda 1990, s. 214-239,

Kadlec Jaroslav: Přehled českých církevních dějin 1, Zvon 1991, s. 144-145.

Martínek Zdeněk a kolektiv: Pelhřimov, NLN 2014.Petr Povolný