Pelhřim
Pražský biskup Pelhřim vykonávající úřad v letech 1224-1226 je velmi zajímavou postavou i když toho o něm mnoho nevíme. Především neznáme jeho původ ale někdejší pražský kanovník (1219) a mělnický probošt (1222) byl nepochybně králův muž. Stejně jako většina špiček českého kléru se v době sporu s biskupem Ondřejem jasně postavil na stranu panovníka a v Římě si tento postoj pamatovali.
Po Ondřejově smrti v exilu, prosadil Přemysl Otakar I. právě Pelhřima na uvolněný biskupský stolec. Ačkoli byly splněny všechny náležitosti, byl zvolen kapitulou a potvrzen mohučským metropolitou, papež jeho volbu nikdy neuznal. Při návštěvě Říma byl donucen rezignovat na svůj úřad a za nátlaku papeže zvolili novým biskupem jednoho z přítomných pražských kanovníků. Zvolenec, u kterého si nejsme jisti ani jménem, Budivoj/Budislav, však zanedlouho zemřel.
Papežská kurie si další volbu ohlídala a biskupem se stal pražský scholastik Jan. Úřad zastával v letech 1227-1236 jako Jan II. Po nové volbě Pelhřim obnovil své nároky, sice neuspěl, ale mohl nadále formálně používat biskupský titul a navíc získal finanční odškodnění. Naposledy je Pelhřim doložen jako kdysi pražský biskup (episcopus quondam Pragensis) na dvou listinách krále Václava I. ze září 1236 pro řád německých rytířů.1
Někdejší biskup je podle tradice považován za velkého příznivce nového řádu dominikánů a v jejich klášteře u sv. Klimenta na Poříčí měl roku 1240 také zemřít. Je sice lákavé připsat mu založení Pelhřimova, ale pro to nemáme žádný důkaz. Dnešní město je v písemných pramenech s jistotou doloženo až na konci osmdesátých let třináctého století, kdy bylo vypleněno Vítkovci.
Literatura:
Žemlička Josef: Přemysl Otakar I., Svoboda 1990, s. 214-239,
Kadlec Jaroslav: Přehled českých církevních dějin 1, Zvon 1991, s. 144-145.
Martínek Zdeněk a kolektiv: Pelhřimov, NLN 2014.
-
CDB III/1 č. 137 s. 171-172; č. 138 s. 172-173 ↩︎