Ota III. starší z Bergova
Český šlechtic, původem durynsko-míšeňského rodu, významný úředník ve vysoké politice a dlouholetý odpůrce krále Václava IV. Páni z Bergova jsou rodovou větví pánů z Lobdenburka (Lobdenburg nedaleko Míšně). Rodovým sídlem byl hrad Bergau jižně od Jeny. Do této země přišli s míšeňským vojskem na pomoc králi Jindřichu Korutanskému a pak Jindřichovi z Lipé. Tito věrní dvořané krále Jana se počeštili již ve druhé generaci. V rodě pánů z Lobdenburg-Bergowa bylo velice oblíbeným jméno Otto. Literatura se zmiňuje v průběhu 14. stol. asi o šesti příslušnících rodu tohoto jména. Prvními Bergovci přišlými do Čech byli dědové tohoto Oty (III.) z Bergova, bratři Ota starší a Ota mladší z Bergova.
Erb pánů z Bergova na hradě Lauf
Ota III. starší z Bergova zastával důležitá místa ve vysoké politice. V letech 1388-1393 to byl úřad nejvyššího pražského purkrabí (supremus burgravius Pragensis), od r. 1394 byl členem panské jednoty, od r. 1396 člen královské rady Václava IV., později členem vlády stanovené králem Zikmundem. V letech 1388-1400 byl přísedícím zemského soudu a posléze také podkomořím (1402-1403). Po předcích zdědil panství se sídly Bílinou a Žeberkem, přičemž Žeberk prodal již roku 1383 a sídlil až do konce téhož století na Bílině, jíž dosazoval i do svého predikátu (1388 Otto Bergow de Bielina, 1400 Otta dictus Bergow de Byelyna).
Majetky
Hrad Kyšperk (Giesberg, Supí hora) nejspíše prodal z vlastnictví již jeho otec (Albert ?1339-1371). Otázkou je, zda-li v případě držení tvrze Lužice na Mostecku, zaniklé vsi Nové Sedlo nad Bílinou (1372) a tvrze Boleboře na Chomutovsku (1375) se jedná o téhož Otu z Bergova nebo jeho jmenovce z předků? Předtím, než Ota III. prodal své severočeské zázemí v Bílině, tak se teritoriálně zajišťoval ve východních Čechách, kde byl r. 1392 v nějaké spojitosti s Rychmburkem, jedním z největších panství předhusitské doby. Jeho další sídelní državou se však od roku 1397 stala tvrz v nad Cidlinou s šesti osadami. Se synem pak před r. 1399 nabyli hrad Trosky a nejspíše současně s tímto hradem i další panství s hrady Hrubým Rohozcem a Zbirohami k nimž mimo některé vsi náležela i důležitá městská část Turnova. V 90. letech držel také část Jirkova. Právě 90. léta pro Otu z Bergova představují vrchol jeho kariéry. Jako člen soudního představenstva a nejvyšší pražský purkrabí se účastnil všech důležitých jednání.
Politické působení
Roku 1389 Ota vystupuje jako člen korunní rady při smírném jednání ohledně česko-míšeňských hraničních sporů. O rok později je jako svědek zapsán v listině smírné dohody mezi markrabaty Joštem a Prokopem.
Ota z Bergova byl jednotě panské, jako její člen, obrovským přínosem, neboť měl ze své funkce nejvyššího purkrabí v moci zemskou hotovost. Tu zneužil na předstíranou trestnou výpravu ohledně přepadení hradu Toužimi (1394). Cestou však zamířili naproti králi, kde jej pravděpodobně Bergov vyprovokoval svou řečí a tím již snáze běh událostí dovršil následné královo zatčení a uvěznění.
I nadále se o to intenzivněji vyskytuje ve všech důležitých událostech v přítomnosti korunní rady. Důležitou roli hrál zvláště kolem roku 1399. Tehdy se jako smírčí soudce i nadále zapisuje v provolacích knihách titulem pražského purkrabí (purgravii Pragensis) při úmrtí Jindřicha Kozy z Bílince).
Právě r. 1399 vyvrcholilo napnuté politické klima v několik ozbrojených obležení hradů po celých Čechách. V učiněném příměří byly z každé strany (královské a panské) vybráni 4 členové smírčí rady (ubrmani), v níž Ota zastupoval panskou jednotu.
Koncem téhož roku doprovázel na cestě do Budína olomouckého biskupa a markrabího Jošta, s nimiž se tam účastnil společného jednání s králem Zikmundem na společném postupu proti markraběti Prokopovi a jeho cílené likvidaci. Následujícího roku (1400), snad pro zadluženost z aktivní angažovanosti na politických událostech, byl nucen prodat Nový Chlumec a rok nazpět i mlýn zvaný Rakouský. Krátce na to na nějaký čas do zástavy odevzdal i zbytek chlumeckého panství. Roku 1401 byl Bergov přítomen společné smlouvy českého a míšeňského panstva, v níž se jednalo o neuzavření míru s králem Václavem do doby, dokud nepřistoupí na jejich podmínky. Královi však příliš nezbývalo a tak na podmínky přistoupil. Tím byla sestavena čtyřčlenná rada vládnoucí místo krále, v níž opět nechyběl Ota z Bergova.
Následujícího roku (1402) se účastnil únorového zemského sněmu v Praze, jemuž předsedal přímo král Zikmund. Po opětném zajetí králově byl Bergov, jako nejoddanější straník krále Zikmnuda, z jeho moci jmenován na úřad sesazeného Hullera jako podkomoří. Tam ihned uložil městům a klášterům vysoké daně a uspořádal pogrom na Židy, což přispělo k Zikmundovu obohacení. Letopisec soudobé kroniky k tomuto poznamenal, že „…uherský král Zikmund napáchal mnoho zla za pomoci některých českých pánů jako …Berga..aj.“V tomtéž roce se rozohnila válečná odezva stoupenců krále Václava a markraběte Prokopa převážně z řad nižší šlechty a připravovala kruté chvíle vůdcům panské jednoty.
Příštího roku (1403) stanovil král Zikmund, po dobu své nepřítomnosti, pětičlennou skupinu vykonavatelů své moci v zemi (včetně Bergova). Ta se však stala, spolu se zhoršujícím se politickým vlivem Zikmundovým, cílem útoků stoupenců krále Václava. Hned další rok (1404) jmenoval osobně již Václav IV. nové zemské úředníky a Bergova tak v jeho úřadu prozatímně nahradil urburní písař Mikuláš z Prahy.
Zmiňovaný Ota III. z Bergova se v literatuře obecně nazývá jako Ota starší z Bergova, narozdíl od svého syna Oty mladšího, jehož měl se svojí druhou manželkou Markétou ze Žlunic. Ota (IV.) mladší z Bergova (1399-+1452), zvaný též jako „mladý Bergow z Trosk”, proslul především ostře protihusitským postojem a svým vyloupením opatovického kláštera. Někdy prý svého otce zastupoval v panské jednotě. Z potomků měl kromě dcer jediného syna Jana II., kterým r. 1455 tento rod v Čechách po meči vymírá.
Přísně katolický pán a dlouholetý odpůrce krále Václava IV. – Ota III. starší z Bergova, zemřel někdy krátce před r. 1415.