Oldřich III. Korutanský

cca 1220 - 27. října 1269

Oldřich z rodu Spanheimů (Sponheimů) byl synem korutanského vévody Bernarda II. a Judity České, dcery Přemysla Otakara I. Jeho mladším bratrem byl Filip, určený pro církevní kariéru.

Z vůle svého strýce Václava I. sbíral první panovnické zkušenosti jako správce břeclavské provincie (nesprávně uváděno jako břeclavské vévodství), v letech 1237 a 1248. Jako velitel českého kontingentu vedl výpravu, která však byla 26. ledna 1246 Rakušany poražena u Lávy (Laa). Jens Enikel, který o této výpravě píše o několik desetiletí později, uvádí, že Oldřich na bojiště přivedl 200 jezdců na zakrytých koních, zatímco druhý nejpočetnější kontingent Voka z Rožmberka měl pouze polovinu tohoto počtu.

V roce 1248 se Oldřich žení s Anežkou, vdovou po posledním babenberském vévodovi Rakous a Štýrska, Fridrichovi II. Tento sňatek mu přináší Markrabství kraňské. V roce 1251 se stává spoluvládcem svého otce, po jeho smrti, tedy od roku 1256, je již jediným korutanským vévodou.

Jeho vládě vděčí za vznik dva kláštery, Bistra v dnešním slovinské obci Vrhnika a v rakouském Völkermarktu.

V roce 1263 se oženil podruhé, s Anežkou Bádenskou, dcerou Gertrudy Babenberské, někdejší manželky svého bratrance Vladislava, staršího bratra Přemysla Otakara II.

V zahraniční politice byl věrným spojencem svého bratrance Přemysla Otakara II. V jeho prospěch, opomíjeje možné nároky bratra Filipa, nechal 4. prosince 1268 sepsat tzv. Poděbradskou smlouvu (podle místa vydání), kde kromě zajištění manželky a zbožných donací odkazuje své země, majetky i léna právě Přemyslovi (Oldřichův syn z prvního manželství Jindřich se nedožil zletilosti). Necelý rok poté, 27. října 1269 umírá v Cividale del Friuli a je pohřben v místní katedrále. Korutany a Kraňsko, v duchu Poděbradské smlouvy, až do roku 1276 ovládá Přemysl Otakar II.

Jan Škvrňák