Nešťastná královna Kunhuta Švábská
Arnulf Bavorský a Erchanger Švábský upevňují svou moc
Regensburg, Bavorsko, rok 916
Bavorský vévoda Arnulf, jenž byl před dvěma lety králem Konrádem I. (vládne od roku 911) vyhnán ze země, se vrací a opět se pokouší uchopit moc do svých rukou. Konrád však nemíní Bavorsko ztratit, vojensky jej obsadí, dobyde Regensburg a odbojného Arnulfa opět vypudí do vyhnanství. Do úřadu místodržícího v Bavorsku dosadí král svého bratra Eberharda.
Zatímco vévoda Arnulf prchá na východ, aby v maďarském exilu uchránil svůj život a promyslel další postup, povězme si něco o jeho minulosti. Arnulf převzal vládu v Bavorsku po smrti svého otce, markraběte Luitpolda, už v roce 907. Jeho matkou byla Kunhuta (Kunigunde) Švábská.
Podle starších historiků začal Arnulf vládnout už jako malý chlapec, avšak někteří badatelé jsou toho názoru, že se Arnulf narodil dříve, než se obecně předpokládá. Mohl být Luitpoldovým nemanželským synem. To by nakonec lépe odpovídalo skutečnosti, že už v letech 909 a 910 úspěšně vedl bavorské vojsko proti Maďarům. K jeho rozhodující bitvě s těmito nájezdníky došlo v roce 913, kdy se k Arnulfovi připojil se svými oddíly i hrabě Udalrich V. a švábská armáda vedená vévodou Erchangerem a jeho bratrem hrabětem Bertholdem. Spojená říšská vojska tehdy dosáhla na řece Innu slavného vítězství a Arnulf podepsal s Maďary mírovou smlouvu, takže bylo Bavorsko v následujících letech ušetřeno jejich drancování.
Švábský vévoda Erchanger a jeho bratr se k Arnulfovi nepřidali náhodou. Byli totiž sourozenci Arnulfovy matky (či macechy) Kunhuty. (Jejich otcem byl švábský falckrabě Berchthold I.) Vítězství v této důležité bitvě tehdy pomohlo nejen Arnulfovi, ale i jeho strýci Erchangerovi upevnit pozice vládnoucích vévodů v Bavorsku a ve Švábsku.
„Výhodný" sňatek krále Konráda a Kunhuty Švábské
Krále Konráda I., jenž se od počátku své vlády marně snažil obě tyto země podmanit, přivedl počin hrdinných a oslavovaných vévodů na „geniální" plán, jak je k sobě připoutat. Prostředkem k jeho uskutečnění se mu stala vdova Kunhuta Švábská. Pragmaticky ji proto nabídl sňatek.
Ještě téhož roku (913) se asi třicetiletá vévodkyně stala manželkou zhruba stejně starého krále.
Konrádovy plány však zhatila vzpurnost jeho nově nabytých příbuzných, zejména jejich konflikty s církví, o kterou se král opíral. Švábský vévoda Erchanger se dostal do ostrých sporů s biskupem Salomosem, které dokonce vyvrcholily tím, že Erchanger biskupa zajal a uvěznil. Tehdy proti němu Konrád vojensky zasáhl, biskupa osvobodil a Erchangera i s jeho bratrem Bertholdem vyhnal ze země. Ti utekli ke svému synovci Arnulfovi do Bavorska.
Švábsko získává nezávislost
Zakrátko vtrhl král i tam a Arnulf se musel před Konrádem zachránit útěkem k Maďarům. O rok později (915), zatímco Arnulf zůstával v exilu, se Erchangerovi s bratrem podařilo vrátit do Švábska, usmířit se zde s jejich dosavadním protivníkem Burchardem II., společně porazit královská vojska a opět se ujmout vlády. Erchanger pak nechal zkonfiskovat statky biskupa Salomose a rozdal je svým přívržencům. Král, jak se zdálo, proti jeho počínání nic neměl, nijak proti němu totiž nezasáhl. Tedy alespoň prozatím.
Konrádova lest a Kunhutin smutek
Jsme zpět v roce 916. Vévoda Erchanger a hrabě Berthold obdrželi královské pozvání k účasti na říšském sněmu. Nic netušíc jej přijímají a sotva dorazí na místo jeho konání, jsou pomocníky krále zatčeni a uvězněni. Pro své konflikty s církví jsou pak postaveni před církevní synod a odsouzeni k doživotnímu žaláři.
Jejich sestra Kunhuta je v té době již možná mrtvá, podle některých badatelů zemřela 7. února roku 915. Německý historik Faussner je však toho názoru, že ještě žije a svého druhého manžela Konráda dokonce přežije. Každopádně dramatický rok 914, kdy byli její nejbližší příbuzní pronásledováni jejím mužem, ji musel hluboce zasáhnout. Pokud však skutečně ještě žila, měla se dočkat ještě daleko těžších okamžiků.
Poprava bratrů královny Kunhuty
Ötlingen, Švábsko, leden roku 917
Královi švagři, švábský vévoda Erchanger a jeho bratr Berthold nevzdávají své naděje na opuštění žaláře, do něhož byli uvrženi v loňském roce a pokoušejí se opět navázat s králem kontakt. Nabízejí mu dohodu, avšak tato jejich aktivita se ukáže jako kontraproduktivní, z nějakého důvodu Konráda ještě více popudí. A tak mír, jehož oba vysoce postavení šlechtici zakrátko dosáhnou, bývá označován přívlastkem „věčný". 21. ledna jsou Erchanger a Berthold na králův rozkaz sťati.
Poslední bitva krále Konráda
Konrádův krutý rozsudek vyprovokuje k akci Arnulfa. Ten se vrací do Bavorska a opět pozvedá svůj boj proti králi. Konrád osobně vede svá vojska do bitvy s nevlastním synem. Arnulfovi Bavoři jsou však tentokrát úspěšnější. Konrád je navíc v boji velmi těžce raněn. Arnulf po svém vítězství již zůstává v Bavorsku.
Král bojuje o život a situace v zemi se komplikuje. I přes násilné odstranění opozice nepodržel Konrád svou nadvládu nad Švábskem, protože novým vévodou zde byl zvolen další odbojník, přítel popravených bratrů, již zmiňovaný Burchard II.
První prosinec roku 918
Král Konrád I. umírá na následky zranění utrpěných v jeho posledním boji proti Arnulfovi Bavorskému. Před říšskými vévody stojí důležitý úkol – zvolit krále nového. Podle Konrádovy poslední vůle se jím stane saský vévoda Jindřich, později zvaný Ptáčník. Začne nová etapa dějin Východofranské říše.
Arnulf se volby nového krále nezúčastní. Povstane tak před ním nový nepřítel v zápasu o samostatnost Bavorska. Po bojích v letech 919 – 921 však uzná Jinřichovu svrchovanost a později (929), kdy se český kníže Václav Ptáčníkovi rovněž podrobí, ztratí i svůj dosavadní vliv v Čechách ve prospěch Saska.
LITERATURA:
Dümmler Ernst: Geschichte des Ostfränkischen Reiches. Verlag von Duncker und Humblot Berlin 1865
Mühlbacher Engelbert: Deutsche Geschichte unter den Karolingern. 1959
Faußner, Hans Constantin: Kuno von Öhningen und seine Sippe in ottonisch-salischer Zeit - Holtzmann Robert: Geschichte der sächsischen Kaiserzeit. Deutscher Taschenbuch Verlag München 1971
Bosl, Karl: Bosls Bayerische Biographie, Verlag Friedrich Pustet Regensburg 1983
Schnith Karl Rudolf: Mittelalterliche Herrscher in Lebensbildern. Von den Karolingern zu den Staufern. Verlag Styria Graz Wien Köln 1990