Měšek I.
Datum narození (předpokládá se mezi lety 920 – 940) ani místo, ale ani matka s otcem Měska nejsou známy. Podle legend (zaznamenaných až na počátku 12. století) byl Měškův otec Siemomysl z rodu Piastovců.
Měl nejméně 2 bratry, jeden, u něhož neznáme jméno, zemřel v bojích na západní hranici, druhý, Ctibor je zmíněn v roce 972.
Podle legend byl Měšek do sedmého roku svého věku slepý. Také měl mít, jako pohan, sedm žen.
Měšek I. je prvním knížetem z písemných pramenů, o němž víme, že sjednocoval slovanské kmeny žijící na území dnešního Polska, nicméně je velmi pravděpodobné že tak činili i jeho předkové ze svých hradišť v dnešním Velkopolsku.
Poprvé se Měšek objevuje v roce 963, kdy válčí s markrabím Gerem a je poražen, a podle Dětmara Mersenburského (psal půlstoletí poté) se podřídil římskému císaři. V následujícím roce válčí Měšek s Velety a Wichmannem Billungem, který je k nim z Říše vyhnán. Wichmann Měška poráží a v jednom ze střetů je zabit Měškův bratr, neznámý jménem.
Možná i to je důvod, proč polský vládce hledal spojence a zakotvení na politické mapě střední Evropy. To mu nabídl sňatek s Dobravou, sestrou českého knížete Boleslava II., který měl proběhnout v roce 965, 14. dubna 966 měl Měšek přijmout křest a vstoupit do rodiny křesťanských panovníků, toto datum je tradičně považováno za christianizaci Polska. Ačkoliv církevní termíny v polštině vychází z češtiny (v této době téměř totožné jazyky), nelze český význam christianizace nijak přeceňovat. V Čechách nebyla ještě vlastní církevní organizace (pražské biskupství vzniklo až v r. 972), s Dobravou mohlo přijít nanejvýše několik málo osobních kaplanů. Větší význam tak měly německé misie, k roku 968 se připomíná první (zřejmě misijní) biskupství v Poznani (jednom ze sídel Měška), prvním jeho představeným byl biskup Jordan.
Mešek, představa Jana Głuchowského, Ikones książąt i królów polskich (1605)
Na přelomu 60. a 70. let snad Měšek pokračoval v expanzi svého státu, doklady proto ovšem nejsou.
Do dalšího konfliktu s říšskými sousedy se Měšek zřejmě nedostal vlastní vinou. V roce 972 markrabě Hodo (za pomoci hraběte Siegfrieda z Walbeck) „napadl s vojskem Měška, přestože tento byl věrný císaři a za území až k řece Vartě platil tribut". Bitva proběhla 24. června u Cedynie (něm. Zehnden). Vítězství se nejdříve klonilo na stranu útočníků, po zásahu Měškova bratra Ctibora vyhráli Polané (Poláci). Císař přikázal jak Hodovi, tak i Měškovi, aby uzavřeli mír a vyčkali jeho rozhodnutí.
K tomu došlo na dvorském sjezdu na Velikonoce 973 v Quedlinburgu, kde Otu I. navštívili knížata Měšek, český Boleslav II. Jak, to nevíme, Dětmar Merseburský píše, že „všechny záležitosti byly smírně vyřešeny."
Ještě téhož roku nicméně Ota I. umírá, na říšský trůn nastupuje jeho syn Ota II. Proti němu vystupuje jeho bratranec Jindřich řečený Svárlivý, vévoda bavorský. Jindřichovi se dostalo podpory česko-polské koalice. Začíná válka mezi Otou II. a Jindřichem, ve které je Jindřich nakonec poražen. Na rozdíl od Boleslava, který poskytl Jindřichovi útočiště v Čechách a porazil německé vojsko u Starého Plzence, se o Měškovi nepíše. To ovšem neznamená, že nebojoval.
V roce 977 umírá Dobrava, což znamená konec česko-polského spojenectví, Měšek se žení s Odou, dcerou markraběte Severní marky Dietricha.
Dne 1. prosince 983 umírá Ota II., se svými nároky na trůn se opět přihlašuje Jindřich Svárlivý.
I tentokrát se mu dostalo podpory Boleslava a Měška (ti si snad slibovali menší závislost na Říši) o dalších Velikonocích v Quedlinburgu ho společně s obodritským knížetem Mstivojem a řadou velmožů Říše uznali za svého „krále a vládce."
Záhy ale došlo k smíření Měška s Otou III. V roce 985 se Měšek účastní saské výpravy proti Polabským Slovanům a na dalším sjezdu v Quedlinburku o Velikonocích 986 se podřídil Meškovi, daroval mu velblouda a měl se účastnit dvou vojenských výprav.
Smíření s Otou III. snad bylo impulsem k expansi jižním směrem. V průběhu 80. (a snad i počátku 90. roků) obsazuje české Malopolsko a Slezsko. V těchto bojích (Dětmar je klade k roku 990) Boleslav na pomoc povolal pohanské Lutice, Měšek císařovnu Teofano. Měšek ovšem zvítězil.
K roku 991 se váže zmatený dokument, který začíná slovy Dagome iudex (soudce Dagome), kde Mešek dává svoji zemi pod ochranu sv. Petru, tedy papežství.
To byl ovšem poslední státnický čin Piastovce Měška, 25.V. 992 umírá, pohřben je v Poznani. Svoji zemi rozdělil mezi své syny z obou manželství, Boleslava, Měška a Lamberta (a snad i Svatopluka). Boleslav celou situaci opanoval, bratry a macechu vyhnal a ujal se sám vlády nad Polskem.