Archeolog vs. detektorář aneb – je možná spolupráce ? II. část

Koiko
Po předchozí domluvě s panem archeologem jsme dnes vyrazili na dohledávání okolí depotu slovanských radliček. Ráno jsem přijel před archeo-depozitář, kde již kolega vyčkával, poněvadž jsem měl asi deset minut zpoždění kvůli provozu na hlavní třídě v Teplicích. Vyrazili jsme hned na sedmou hodinu, abychom na místo přijeli akorát při rozednění.

Po příjezdu na lokalitu jsme vybalili potřebné věci, no, tentokráte jsem byl já ověšen jak vánoční stromeček, protože jsem se doladil navíc batohem a polní lahví. Asi po kilometr dlouhé luční cestě jsme přešli do náletových křovin. Cesta byla strašná, ale vynahradil nám to hlas jelena v říji, jak lákal k sobě laně. Ve volné přírodě jsem jej slyšel takto naživo poprvé. Nevím, jak by se zachoval, kdybychom mu vešli do říjiště, a proto jsme malinko pozměnili směr. Později byl slyšet ještě jednou, každopádně jsme jej nijak nevyrušili. Naším příchodem na místo nálezu depotu jsme vybalili věci s tím, že zapnu detektor a začnu systematicky prohledávat okolí metr po metru až na samotný vrchol hory. Nu což, již máme podzim a tak se stala ta věc, že padá listí, které pokrylo kameny a tak samozřejmě docházelo čas od času k nechtěným pádům a já se snažil chránit především jednotku detektoru před nárazem. Největší překvapení pro nás však bylo, když jsem projížděl okolí předchozích nálezů, kde jsem dohledal trn, který chyběl u radličky z našeho předchozího hledání, tudíž radost veliká. Nečekali jsme, že vůbec něco dohledáme a proto naše radost byla ještě větší, když o kousek dále se ozval z detektoru další signál. Po odkrytí tří vrstev kamenů byla vidět další radlička. Zavolal jsem hned kolegu a začali jsme dokumentovat tento nález.