Jan Železný
Původ Jana, řečeného Železný (mylně je uváděno příjmí Bukovec, Bucka nebo v latinské formě de Bucca) není zcela jistý. Zdá se, že pocházel z pražské měšťanské rodiny Beneschauerů. Jeho otcem by tak byl Hána Beneschauer, staroměstský radní a jeden ze zakladatelů Bratrstva kladiva a obruče. Jeho matkou mohla být Hánova druhá manželka Anežka z rodiny Leitmeritzerů. Budoucí biskup měl ještě sestru Markétu, která ač měšťka, tak se provdala za šlechtice, sice Jindřicha z Dubé na Humpolci.
Datum narození není známo, prvně se objevuje v pramenech v roce 1388, jako člen kanceláře Václava IV. a zároveň jako elekt litomyšlského biskupství. Nelze tedy doložit, že již dříve působil v královské kanceláři a jako králův člověk byl vybrán biskupem v Litomyšli. Svěcení získal na konci dubna 1389.
V polovině 90. let se odklonil od krále Václava IV. a připojil k první panské jednotě. Nejpozději od roku 1399 začal spolupracovat se Zikmundem, když s Otou z Bergova jel za uherským králem do Budína. Následující rok v Jihlavě uzavřel vojenský spolek proti mladšímu markraběti Prokopovi. Během zajetí Václava IV. v roce 1402 byl litomyšlský biskup jedním z členů zemské vlády.
Spolupráce Zikmunda z biskupem se netýkala jen politiky, Zikmund Jana po smrti pražských arcibiskupů Olbrama ze Škvorce a Mikuláše Puchníka prosazoval na jejich post. Arcibiskupem se nakonec stal Václavův straník Zbyněk Zajíc z Házmburka, což si Jan Železný nenechal líbit a obsadil arcibiskupskou Roudnici nad Labem. Za to byl stižen v říjnu 1403 exkomunikací, které se zbavil až o dva roky později.
Neúspěch litomyšlského biskupa uzavřel v jeho vlastní diecézi. Jan byl svědomitým správcem svěřeného stáda, staral se i o finanční zajištění své domény, pro město Litomyšl získal trhové privilegium od krále Václava IV. To téhož města povolal Jana Štěknu (prosluje jako protivník Husova učení), jako kazatele v českém jazyce. Kromě toho zřejmě jako první litomyšlský biskup provedl diecézní synodu (1401) a vizitaci farností (1406). Biskup se dostal i do několika sporů – s farářem ve Vysokém Mýtě a s významným dvořanem Václava IV. Janem z Mühlheimu.
Jan Železný jako olomoucký biskup v kroměřížské galerii biskupů
V následujících letech se biskup věnuje především duchovním záležitostem, především bojem proti reformnímu hnutí – je až fanatickým odpůrcem mistra Jana Husa. Na synodě české církev únoru 1413 přednesli poslové Jana Železného (biskup se jí neúčastnil) jasné stanovisko – biskup žádal konec šíření reformních myšlenek v království. Velmi rychle Jan Železný vyrostl na neformální hlavu katolické církve v království.
Začínající kostnický koncil dal Železnému další možnosti v boji proti Husovi, jeho stoupencům a jeho myšlenkám. Již na jaře 1414 je v kontaktu s předními účastníky koncilu, na počátku dalšího roku je i on účasten koncilu, ne však jako vyslanec českého krále, ale jako „legát německého národa". Na koncilu následně vystupoval jako největší odpůrce Jana Husa, pronesl několik horlivých obžalob. Svými činy si litomyšlský biskup zapříčinil hněv značné části české šlechty, která uznávala reformní program. Proto byl pověřen Jan mladší z Hradce jako ochránce biskupského majetku a přímo i osoby biskupa.
Biskup se vrátil do Čech v říjnu 1415 s pověřením prosazovat koncilní protihusitské dekrety v českém království - mohl soudit a trestat osoby podezřelé z hereze, stejně jako udělovat rozhřešení kajícíníkům, které kacířství odpřisáhnou a navrátí se k pravé víře. Mohl odnímat beneficia duchovním a spíše jen teoreticky léna osobám šlechtického stavu (to byla jinak královská pravomoc). Biskup se stal jedním z inciátorů katolického spolku, který vznikl 1. 10. 1415. Následně se stahuje z Čech a snaží se bojovat proti husitství předevšm ve své doméně - 29. října pohání před svůj soud všechny kleriky, kteří podávají pod obojí. Zdá se, že s mizivým výsledkem.
V roce 1416 umírá olomoucký biskup Václav Králík z Buřenic a na jeho místo je zvolen kapitulou právě Jan Železný. Menší část kapituly volí biskupem favorita krále Václava IV. Aleše z Březí, který je potvrzen záhy pražským arcibiskupem. V toto chvíli se prosadil Václavův chráněnec, který do olomouckého chrámu pozval refomní kněží.
Jan Železný podle Paprockého Zdrcadla markrabství moravského
Jan Železný se nevzdal a obrátil se na kostnický koncil. Ten rozhodl ještě téhož roku pro Jana, spor ovšem pokračoval ještě několik let a skončil překvapivým výsledkem, který inicioval sám Jan Železný. Jan Železný se stal biskupem v Olomouci, Aleš z Březí v Litomyšli. Spor o olomoucké biskupství byl definitivně rozhodnut až v roce 1420, v té době také Jan úplně ovládl svou novou diecézi - až 24. dubna 1420 je slavnostně intronizován v olomoucké katedrále.
Do husitských válek vstupuje olomoucký biskup Jan jako nejvyýznamnější postava katolické církve, zřejmě na říšském sněmu ve Vratislavi se také stává oficiálním rádcem Zikmunda Lucemburského. Jako první posílá odpovědní list husitské Praze, záhy je zpustošen jeho dům v metropoli. První křížové výpravy proti husitům se zřejmě neúčastní, ujímá se správy olomouckého biskupství.
V této době získává biskup svoji přezdívku Železný – nebál se sám v čele vojska na koni táhnout proti husitům, prvně to je zřejmě na počátku roku 1421, kdy katolická vojska po několika neúspěšných pokusech likvidují “Nový Tábor” u Nedakonic. Prohlubuje se spolupráce mezi biskupem a králem Zikmundem, který Janovi svěřuje do správy města Olomouc, Uničov a Litovel a klášter Hradisko, a to až do návratu Zikmunda na Moravu (to se stalo hned následující rok). Ve stejné době pražský arcibiskup Konrád z Vechty přechází na stranu husitů. Administrátorem pražské arcidiecéze se po delším vyjednávání s kapitulou stává právě olomoucký biskup Jan Železný. V listopadu 1421 olomoucký biskup patřil k iniciátorů protihusitstkého landfrídu na Moravě, který měl trvání 5 let. Biskup se následně připojil k druhé křížové výpravě, která byla v lednu 1422 poražena u Habrů.
I následující měsíce a roky je Jan Železný spíše voják, než duchovní. Účastní se obléhání Uherského Ostrohu. Další válečné operace (bitva u Litomyšle v roce 1422, u Černé Hory a Kroměříže 1423, obrana Mírova 1424, bitva u Brna 1427 - viz česká wikipedie) zmiňuje ne zcela spolehlivý barokní kronikář Tomáš Pešina z Čechorodu. Jisté je, že před květnem 1423 se mu vzdal Ctibor z Cimburka, který se před hradem v Náměšti nad Oslavou zřekl čtyř artikulů. Starý kolegiát také zmiňuje husitské tažení ve stejném roce, boje s biskupovým vojskem na Olomoucku a dobytí Kroměříže husity.
Vztahy olomouckého biskupa a korunovaného českého krále se zkomplikovaly někdy na počátku roku 1424, kdy Zikmund uděluje svému dědici a správci Moravy Albrechtu Habsburskému držet na husitech i dobytá biskupská města a hrady. To se týká zřejmě Kroměříže, kterou biskup od moravského markraběte vyplatil na jaře 1425. S nástupem Albrechta Jan přichází o vůdčí postavení na Moravě, jako horliví katolíci spolu oba dokáží spolupracovat, biskup se účastní dobývání Uničova v září 1425. Jan následně přečká dobyvání Kroměříže vojsky Jana Tovačovského z Cimburka na přelomu let 1425 a 1426. Někdy po 25. dubnu 1426 Jan ale Moravu opuští a uchyluje se na dvůr Zikmunda Lucemburského, respektive do Bratislavy. Zde prožije poslední roky svého života.
Přesně o měsíc později, 24. května 1426 je Jan Železný papežem Martinem V. jmenován kardinálem knězem titulu sv. Cyriaka Podle přiloženého papežského listu by papež uvítaj jeho rady v Římě, ale důležitější je jeho boj proti kacířům ve střední Evropě. Olomoucký biskup se v exilu snažil neúspěšně bránit a soabotovat jednání s husity (především v Bratislavě v roce 1429). Moravský historik Petr Elbel tuto fázi Janova života výstižně charakterizuje následujícmi slovy: “Janův exilový pobyt v Uhrách je tak možné celkově charakterizovat jako odchod do politického ústraní, byť v blízkosti panovnického dvora.”
V Uhrách se olomoucký biskup pokoušel získat další obročí, jimiž by mohl financovat svoji činnost. Příliš úspěšný nebyl, získal pouze faru v rakouském Pillichsdorfu, snaha získat proboštství kapituly v Gyulafehérvár naopak úspěšná nebyla. Až v roce 1430 získává administrátorství biskupství ve Vácu (Vács). Zde podle katalogu olomouckých biskupů Granum catalogi 11. září (historiografie uvádí i jiné datum, 9. října) 1430 umírá.
Diskuse: Husitská revoluce
Použitá literatura:
Petr Elbel: Olomoucký biskup Jan Železný a Zikmund Lucemburský. Příspěvek k poznání Zikmundovy spojenecké sítě v českých zemích a jeho dvorských struktur. Studia Mediaevalia Bohemica 2014, roč. 6, č. 1, s. 17-68.
Zdeňka Hledíková, Litomyšlský biskup Jan IV. Železný a jeho vizitace, Studie o rukopisech 21, 1982, s. 115−139.
Thomas Krzenck: Prelát táhne do války. Jan Železný, in: Osobnosti moravských dějin 1, Brno 2006, s. 129–153.